Naklonujte mě

Je to neuvěřitelné, první semestr za mnou a kde nic tu nic. Ne, že bych neměla hlavu plnou nových vědomostí, něco mi v hlavě rozhodně zůstalo, ale spíš myslím vše okolo. Bohužel patřím mezi lidi, kteří si jen neradi nechají něco uniknout, a tak kombinuju, abych toho stihla co nejvíc, a nevím, jestli je to úplně nejlepší...

Lidi jako já by měli mít aspoň dva klony. Jeden by se věnoval studiu. Nevím, kdo mi to povídal, že na výšce je to celý semestr veget a pak se akorát naučím na zkoušky. Možná na některých oborech to tak je, ale já celkem živě vidím, že se vykašlu na pár hodin harmonie a do konce semestru budu mít co dělat, abych se z toho vyhrabala. A že se nemusí chodit na přednášky? Asi jsem na nějaké divné škole. Přednášky, na kterých bych klidně chyběla, jsou omezeny 3 absencemi a na ty ostatní zas jdu ráda. A vlastně zjišťuju, se mi to u zkoušky vyplatí.

Moje původní verze by se zajímala o kulturu. Když se člověk dostane z malé vesnice do krajského města, je to celkem šok. Podívá se do programu několika klubů a divadel a zjišťuje, že na rozdíl od té rodné díry, kde je svátek, když aspoň jednou za čas má kam jít, ve velkém městě je spíš svátek, když není na obzoru žádná lákavá akce. A když delší dobu nic zajímavého není, pak se zaručeně vyrojí třeba 5 událostí během 3 dnů. A nejlepší je, že třeba měsíc předem přemýšlím, kterou navštívím, ale jak naschvál musím další den odevzdat nějakou větší práci...no a protože nemám toho studijního klona, je rozhodnuto a o kultuře si mohu nechat zdát.

Druhý klon by stíhal všechno ostatní, co na co by byli i ti dva krátcí. Třeba sport. Hýbat se je potřeba. Proto jsem se přihlásila do horolezectví. Chodím tam v úterý, což je nejnáročnější školní den (a bude i v následujícím semestru). A i když jsem úplně mrtvá, stěna mě zaručeně probudí a únava rázem mizí. Jenže v úterý se většinou koná nejpovinnější z povinných muzikologických předmětů - collegium opium - aneb je třeba se setkávat i jinde než mezi stěnami naší krásné katedry :-) A tak jednou uteču dřív z lezení, jindy zas přijdu později na collegium...

Ale co si stěžovat, jsem ráda, že mám pořád co dělat. Žádná předsevzetí týkající se uspořádání času si dávat nebudu - nechci se stresovat tím, že se mi ta předsevzetí nedaří plnit :-) Trochu se mi vkrádá předsevzetí víc sem psát...no...taky to nechám na tom, že se budu snažit ;-)