Jsem kulturní člověk...

Od začátku akademického roku se pořád nějak hecuju nebo si dávám předsevzetí. No a jedno z nich bylo také to, že se budu snažit navštěvovat co nejvíc koncertů, divadel, apod... Chtěla jsem každý týden jednu kulturní akci. Tak každý týden to úplně nevyšlo, ale někdy toho bylo víc, takže se to možná nakonec zprůměruje.

Nejvíc teď chodím na koncerty Moravské filharmonie Olomouc. Studenti muzikologie mají lístky zdarma, takže by byla škoda toho nevyužít. Miluju už ladění. Zahrají první housle a pak se spustí změť smyčcových zvuků...ale je to taková síla...nádhera. A pak znovu, jen v dechové obměně. A to je jen ladění. Když přijde dirigent a všechno to najednou má řád, je to dokonalé.

Studenti mají lístky na stání přímo nad pódiem. Ze začátku to bylo úmorné vzhledem k tomu, že je to společenská událost a je dobré si vzít i společenské boty (rozuměj "velmi pohodlné boty na podpatku"). Ale už jsem si zvykla a to nepohodlí vyvážila lukrativnost toho místa. Není nad to, vidět dirigentovi do tváře. Sledovat všechna jeho gesta, jak se tváří, jak hýbe rukama, jak se pohybuje po stupínku. Nejsou dva, kteří by dirigovali stejně, každý je jedinečný. A stejně tak můžu sledovat hudebníky. Jak se soustředí, chystají nástroj, odehrají svoji část, čekají na další, očima komunikují mezi sebou...

Tak jsem absolvovala koncerty s názvem Španělská noc, Romantický večer, Velcí symfonikové na scéně, Síla osudu nebo The Best of Pink Floyd (ano, i toho se zhostila filharmonie).

Co se týče tzv. vážné hudby, ještě jsem navštívila jeden koncert z festivalu Duchovní hudby v Olomouci. Byl to mužský sbor opatského kláštera z Ukrajiny. Hudební zážitek to byl silný, ale taky mě překvapilo, že (docela velký) kostel sv. Michala byl úplně zaplněn. Prostě olomoučtí jsou zvyklí žít kulturně.

Folková hudba jde během roku trochu do pozadí, hlavně na podzim to není nijak valné. Ale i tady se našly nějaké úlovky. Každý rok pořádá písničkář Zdeněk Hamřík festival "Píšu písničky. A ty?" ...já teda nepíšu písničky, ale píšu reportáže :-) takže v případě zájmu, pokračujte zde: http://www.folktime.cz/reportaze/6400-pisnicky-v-tramtarii.html (To je taky důvod, proč jsem letos nepsala na blog žádné hudební reportáže. Přijde mi zbytečné psát to na blog, když je to na FolkTime). Ještě jsem si splnila sen v podobě koncertu bratří Ebenů. Šla jsem tam s velkým očekáváním...a Ebeni opravdu nezklamali. Jsou to profíci, co se týče hudby, textů, průvodního slova...vím, že hlavně v případě Marka Ebena je to otřepaná fráze, ale musím to napsat: Je to opravdu kvalitní inteligentní humor.

A co mě ještě čeká?

Například koncert studentů katedry muzikologie. A tam dokonce nebudu jen divákem, ale objevím se i na pódiu :-) A semestr zakončím Rybovou Českou mší vánoční. No není to krása?