Už loňský ples VKH pro mě měl určité kouzlo, a proto jsem si hned v září, když se mi do ruky dostal letáček s termíny akcí, zapamatovala datum 3.3. Bylo mi jasné, že na ples VKH prostě musím, taková událost se nedá ignorovat.
Na začátku ledna se začaly dít divné věci, někteří lidi kolem mě byli nějak tajuplní. A pak po první lednové studentské mši, když jsme si šli sednout k "Vaškovi", to konečně prasklo. Kamarád Honza začal básnit o tom, jak je skvělá funkce moderátora plesu...no a že bych to mohla moderovat s ním...to bylo asi tak poslední, co bych za těmi tajuplnostmi čekala. Asi 5 minut jsem to nechala vrtat hlavou a došla jsem k názoru, že se to nedá odmítnout.
A tak jsme se začali připravovat...no, pravda, přípravy zas tak intenzivní nebyly. Ale vzhledem k tomu, že jsme oba dva žurnalisti, a ti, jak známo, musí umět pracovat v časové tísni, zvládali jsme celkem s přehledem připravovat (snad vtipné) ohlášky na studentské mše. A týden před plesem jsme měli hotové všechny části našich proslovů, které v tu chvíli šly připravit. Tu (větší) část, která byla závislá na konečném seznamu tomboly a podobných věcech, jsme museli nechat na středu před plesem.
Ale co se nestalo...v sobotu Honza napsal, že je nemocný. To mě zrovna nepotěšilo, ale říkám si, času dost. Když mi v úterý předseda VKH Pepa zavolal, že s Honzou to vypadá "zajímavě", rozhodně mě tím neuklidnil. Vzápětí mě sice Honza ujistil, že je odhodlán přijet, ale pořád jsem dost trnula. Nehledě na to, že jsme chtěli dopřipravit "scénář" a taky sladit oblečení (což, jak dámy uznají, je hrozně moc důležité :-D) Ale smířila jsem se s tím, že ladit nebudeme.
Ve čtvrtek jsem měla pilno. Škola do 14:45, na tři ke kadeřnici, pak najíst, namalovat, vytisknout to, co je připraveno, obléct,..a v pět být na místě. Za deset pět píše Honza, že jdeme kupovat košili. Zajásala jsem, budeme ladit :-) Dobrý, dobrý, dobrý, jsem v pohodě, stíhám...naštěstí ten obchod je asi 3 minuty od mé koleje. Pohoda, stíhám...ještě si mě spolubydlící musely vyfotit...pořád stíhám...teda, tak trochu...Honza ještě žehlí košili, takže vlastně stíhám úplně. Příchod do Slovanského domu, rozdělování, kdo co bude říkat, vymýšlení dalších dialogů, to všechno zabralo celkem dost času, ani jsme se nenadáli, a ples už téměř začínal. Na zvukové zkoušce jsme se seznámili s mikrofony (moc se nechtěly kamarádit). První série skvělé a jedinečné "scholokapely" Vysoká SCHkOLkA a už je prostor náš. První vstup byl trochu nejistý, ale v průběhu večera se to pořád zlepšovalo, měli jsme míň přeřeků, sehráli jsme se se zvukařem, a byla půlnoc a tím i konec našeho mluvení...a já bych mluvila klidně celou noc...zrovna mě to tak moc začalo bavit...ale nemusím smutnit...zase se něco chystá :-) a bude to velké a ohromné :-) časem to určitě prozradím...
Teď ještě krátce k dalším složkám plesu. Zatančila jsem si. Na mé poměry hrozně moc. Konečně jsem byla na plese, kde znám hodně kluků, kteří jsou ochotní tančit. Na to, že jsem skoro půlku plesu na tanec neměla čas, jsem si zatančila víc než na kterémkoli jiném plese :-)
O SCHkOLce jsem už psala. Těm patří poklona až na zem. Jsou úžasní a kdekterou kapelu, která hraje u nás na plesech, by bez problémů strčili do kapsy.
O atmosféře už ani nemluvím. Slyšela jsem chválu ze všech stran. A když za mnou přišel pán z ochranky a začal se rozplývat nad atmosférou a organizací plesu, napadlo mě, že jsem součástí něčeho výjimečného, co se asi jen tak nevidí.
Ne, opravdu to nebyl sen. Každé písmeno, co tu čtete, jsem zažila, ač tomu sama ještě moc nemůžu uvěřit....však se přijďte přesvědčit na příští ples VKH Olomouc!
Fotky jsou tady:
2 komentáře:
Organizování plesů, to je moje :) zvlášť když mám to štěstí spolupracovat s prima lidmi - to je pak radost několikanásobná. Letos mám za sebou maturák a skautský ples a jsem teda ráda, že si dám na rok zase pauzičku.
Obdivuju Tě, že ses nechala přemluvit na moderování plesu, já se tomu léta úspěšně vyhýbám. přijde mi to jako hrozně nevděčná činnost.
taky jsem se trochu bála, ale hodně lidí moderátory vůbec neposlouchá...a když je člověk ve dvojici s někým schopným, s kým si rozumí, je to dobrý :-)
Okomentovat