Taky jsem na ZUŠce strávila bezpočet hodin. Dokonce když jsem na konci čtvrťáku odcházela, řekl mi pan ředitel, že jim odchází inventář. Nikdy jsem však ke hraní nepocítila nechuť, jak mnozí mí kamarádi. Měla jsem štěstí na učitele. Vždycky se ke mně chovali skvěle. A to nemůžu říct, že bych byla úplně nejvzornější žačka. Těch aktivit jsem měla tolik, že na cvičení prostě někdy nezbyl čas. Občas je mi to líto, mám pocit, že mi něco uteklo...teď už se nikdy nenaučím na nástroj tak dobře, jak jsem mohla tehdy...ale na druhou stranu, nikdy jsem ten čas nepromarnila a mám tolik krásných zážitků, že nakonec ani nelituji toho, že nejsem virtuoz.
Žádné komentáře:
Okomentovat