Lidi jako já by měli mít aspoň dva klony. Jeden by se věnoval studiu. Nevím, kdo mi to povídal, že na výšce je to celý semestr veget a pak se akorát naučím na zkoušky. Možná na některých oborech to tak je, ale já celkem živě vidím, že se vykašlu na pár hodin harmonie a do konce semestru budu mít co dělat, abych se z toho vyhrabala. A že se nemusí chodit na přednášky? Asi jsem na nějaké divné škole. Přednášky, na kterých bych klidně chyběla, jsou omezeny 3 absencemi a na ty ostatní zas jdu ráda. A vlastně zjišťuju, se mi to u zkoušky vyplatí.
Moje původní verze by se zajímala o kulturu. Když se člověk dostane z malé vesnice do krajského města, je to celkem šok. Podívá se do programu několika klubů a divadel a zjišťuje, že na rozdíl od té rodné díry, kde je svátek, když aspoň jednou za čas má kam jít, ve velkém městě je spíš svátek, když není na obzoru žádná lákavá akce. A když delší dobu nic zajímavého není, pak se zaručeně vyrojí třeba 5 událostí během 3 dnů. A nejlepší je, že třeba měsíc předem přemýšlím, kterou navštívím, ale jak naschvál musím další den odevzdat nějakou větší práci...no a protože nemám toho studijního klona, je rozhodnuto a o kultuře si mohu nechat zdát.
Druhý klon by stíhal všechno ostatní, co na co by byli i ti dva krátcí. Třeba sport. Hýbat se je potřeba. Proto jsem se přihlásila do horolezectví. Chodím tam v úterý, což je nejnáročnější školní den (a bude i v následujícím semestru). A i když jsem úplně mrtvá, stěna mě zaručeně probudí a únava rázem mizí. Jenže v úterý se většinou koná nejpovinnější z povinných muzikologických předmětů - collegium opium - aneb je třeba se setkávat i jinde než mezi stěnami naší krásné katedry :-) A tak jednou uteču dřív z lezení, jindy zas přijdu později na collegium...
Ale co si stěžovat, jsem ráda, že mám pořád co dělat. Žádná předsevzetí týkající se uspořádání času si dávat nebudu - nechci se stresovat tím, že se mi ta předsevzetí nedaří plnit :-) Trochu se mi vkrádá předsevzetí víc sem psát...no...taky to nechám na tom, že se budu snažit ;-)
