Medvíďata bez sebe nemůžou žít

...a proto jednou za čas uspořádají sraz. Takovým hlavním jádrem se postupně stala čtveřice Jája, Lucka, Piko a Kulíšek a na to se nabalí různý počet různých lidí. Tentokrát byla účast zatím nejlepší.
Shromažďovali jsme se na Orwenově klubovně a celý pátek jsme v ní zůstali, protože už jenom ta cesta v lijáku nám stačila. K naší čtveřici se přidali Ben s Nikou, Orwen a na chvíli se přišla podívat také Pája, která v sobotu ráno odjížděla na stavbu tábora. V pátek jsme nic moc zvláštního nedělali, jenom jedli a povídali (snad nemám výpadek paměti...)
V sobotu nás vzbudil zvonek, který ohlašoval příchod boskovických medvíďat Nea a Toma. S nimi přišla také skvělá nálada, která nás až do konce neopustila. A protože se počasí trošku umoudřilo, nechtělo se nám trčet na klubovně a šli jsme do víru velkoměsta. Prvním cílem se stalo nákupní centrum Vaňkovka, kde jsme však nešli nakupovat, ale zabývat se fyzikou - samozřejmě zábavnou formou. Potápěli jsme lodičku, skládali písmeno T, pyramidy, poznávali po hmatu předměty denní potřeby, měřili napětí...největším zážitkem byl kaleidoskop, ze kterého vyšly moc pěkné fotky (http://picasaweb.google.cz/honzahol/UrsusackySrazVBrneCerven2009#). Další zastávka byla restaurace, kde jsme se naobědvali, popovídali, skryli před deštěm...a už hurá na vláčky. Navštívili jsme krásnou modelovou železnici, kde se i střídal den a noc, domy kolem železnice svítily a zhasínaly, auta jezdila okolo a občas troubila, vrtulník zachraňoval oběti dopravní nehody a z letního kina se nesla známá melodie večerníčků s Křemílkem a Vochomůrkou. Ve vedlejší místnosti jsme závodili s autíčky na autodráze a snažili se dálkově řídit jiné autíčko na jiné dráze...no za skutečným volantem mi to jde trochu líp :-) A pak už jsme nabrali směr klubovna, s malou zacházkou přes Petrov, kde jsem se stala majetkem 6. oddílu Nibowaka z Boskovic...nechápu, proč si oddíly pořizují zbytečný majetek, o kterém ani neví, jak ho využijí....
Na klubovně jsme nějakou tu hodinu strávili hrou Monopoly. Kdyby Neo nebyl takový milionář a vydřiduch, tak bych si koupila i Václavák...tak jsem našetřila na Staroměstské náměstí a všechny ostatní ulice jsem krátce na to byla nucena rozprodat... to už se ale Neo s Tomem chystali k odjezdu a my ostatní k návštěvě kina. Zhlédli jsme film Andělé a démoni a shodli jsme se na tom, že to byla dobrá volba. Cestou zpět jsme natrefili na Orwena, který většinu dne strávil na svatbě starosty Junáka. Chtěl nás zavést do vinárny, ale o půl dvanácté je to celkem na nic, když se všechno zavírá ve dvanáct. Tak jsme se v jedné hospodě zastavili někteří na víno, jiní na Kofolu a koupili jsme si láhev vína, kterou potom vypijeme na klubovně...no a dopadlo to...no prostě bez vývrtky se víno těžko otvírá, ruční vrtačka tomu moc nepomůže a palička na maso je přímo nepřítel...takže jsme sice láhev otevřeli, ale opačnou stranou, a tak všechno víno vypil koberec a dvě role toaleťáku...snad jim aspoň chutnalo...
V neděli jsme spali do jedenácti, pozvolna jsme se sbalili, uklidili a vydali se přes Špilberk (kde nám ještě Kulda zahrál na kytaru) na nádraží....
Během víkendu ještě probíhal spor, jestli je lepší studovat v Brně nebo v Olomouci...to ať si přebere každý sám, já nikoho ovlivňovat nebudu...

Brněnská sekce

Olomoucká sekce
(Piko snad odpustí použití jeho fotek:-))

Už je to fakt nutný

Nutných věcí je hodně. Jíst, pít,...ale taky třeba napsat po dlouhé době článek na blog a nebo poslechnout si debutové CD skupiny Zhasni s názvem Je to tak nutný. A proč ten "nutný" článek nenapsat zrovna o tomto CD...
Skupinu Zhasni jsem viděla na minulých Zahradách, ale nějak se mi nevryla do paměti. Pořádně jsem si jich všimla až na loňském festivalu Valašský nákyp ve Vsetíně. Další setkání proběhlo na letošním konkurzu Zahrady, akm Zhasni přivezli zbrusu nové CD. S kamarádkou žužu jsme se rozhodly, že si CD koupíme napůl.
Nejdřív jsem si nemyslela, že bude nějak extra, ale když jsem si poslechla jejich soutěžní vystoupení, začla jsem se těšit. A po poslechu jsem byla nadšená. Je to příjemná pohodová hudba, nic hlasitého a komplikovaného. Tři hlavní osoby (Irena a Michal Vaňkovi a Kuba Horák) jsou členy textařské dílny a píšou krásné poetické texty. Jedním textem přispěla také brněnská textařka Lada Hiclová. Na hudbě se podílí členové Zhasni a bratr Kuby Horáka.
Celá deska se moc příjemně poslouchá. První a poslední písnička jsou spíš takové miniatury, ale výborně zapadají do kontextu desky. Dále se střídají písničky jemné s rychlejšími.
Členové Zhasni sice nejsou žádní skvělí zpěváci, ale všechno jim věřím a společné vokály zní nádherně a vytvářejí zvláštní atmosféru. (zvláštní v pozitivním smyslu).
Nejraději mám asi písničky Pošli mi, Mlčení sov, Vlaštovky, Zahořely a V mosteckých emauzích, která má tajuplnou náladu.
CD se mi v poslední době točí v přehrávači velmi často a je pravda, že se nejlépe poslouchá, když je zhasnuto. Zavřu oči a představuji si vlastní obrazy...