Z písniček mě nejvíc zaujala tato. Sama o sobě by asi nebyla nic extra, ale klip jí dodává úplně jiný rozměr.
středa 30. března 2011
Delirious: Jesus Blood Never Fails Me
Minulý týden jsem se zúčastnila videoklipové křížové cesty, kterou jako tradičně připravil p. Pavel Šupol. Byla to celkem síla, myslím, že žádnou křížovou cestu jsem zatím nedokázala prožít tak naplno. Texty se týkaly témat písní, zastavení a taky křtu, protože letos máme rok křtu. Člověk by nevěřil, že i křest jde propojit s utrpením...
neděle 27. března 2011
...a zase budou padat hvězdy...
Trochu si odpočineme od rozhlasu a teď nabízím článek, který jsem psala do předmětu Hudební kritika a popularizace hudby. Má to být glosa. Pro všechny, kdo se v tom vyznají: já vím, že to glosa není, ale vzhledem k tomu, že pan profesor patrně neprošel předmětem stylistika, nemá v tom tak úplně jasno. Takže tento můj výtvor byl označen jako pěkná "hodná glosa". ...a pak se člověk má v těch žánrech vyznat...
Téměř každý rok se na televizních obrazovkách rozjíždí obrovská mašinérie jménem Superstar. Celý národ, v posledních sériích dokonce dva národy, prožívají spolu se soutěžícími jejich cestu za štěstím a slávou. Opravdu je to cesta za slávou?
Každý si jistě vzpomene na první celebritu tohoto druhu - Anetu Langerovou. Ale když se posuneme na časové ose dál, už se začínáme ztrácet. Vlasta Horváth? Zbyněk Drda? Jiří Zonyga? Ti všichni upadli téměř v zapomnění.
Už nejde ani tak o nalezení pěvecké hvězdy, jako o lidské příběhy. Převážně děti, které bojují o prvenství, se ochotně dělí o své emoce a neskrývají bláhové ambice změnit svět showbusinessu. Koho ale zajímá jejich další tvorba? Už nám ji nikdo neservíruje v nedělním „prime time“, za rok přijdou příběhy dalších ambiciózních zpěváčků. Ti letošní už můžou jít z cesty.
Možná by ale bylo zajímavé vytvořit novou reality show a v ní sledovat životy finalistů po návratu do skutečné reality. Od velkého pódia ze všech stran snímaného kamerami, luxusních hotelů a davů fanynek si bude chvilková hvězdička asi těžko odvykat a smiřovat se s životem běžného člověka a se zpěvem na školních besídkách.
čtvrtek 24. března 2011
Jananas: Raut
Jananas mám ráda. Moc ráda. Zaujali mě hned, jak jsem je slyšela poprvé. Před dvěma lety jsem s nimi intenzivně strávila pár dní po operaci oka, kdy se nedalo dělat nic jiného než ležet se zavřenýma očima a něco poslouchat.
A taky je mám ráda proto, že mají písničky na téma oborů, které studuji. Ta muzikologická je Pražské jaro a žurnalistická Raut. A zrovna k písni Raut nedávno vznikl pěkný videoklip, tak tady je, dobrou chuť!
neděle 20. března 2011
Rozhlasová tvorba II.
Díky mému počítačově zdatnému bratříčkovi už si můžete poslechnout anketu. Teď doháním skluz z minulého týdne a nabízím své další dílo.
Naším druhým úkolem bylo natočit rozhovor s nějakým starším člověkem na téma "minulost x současnost" Tak jsem si vybrala dědečka. Rozhovor (hlavně díky němu) sklidil velký úspěch.
středa 16. března 2011
Jana Kirschner: Vidoucí, ale neviděná
Píseň z dílny autorského tandemu Hapka & Horáček.
O kvalitě jejich písní nelze pochybovat. Horáček je hodně skvělý textař a Hapka melodii písně vygraduje tak, že její atmosféra je naprosto jedinečná. No a zpěv Jany Kirschner to ještě umocňuje. To by se dalo napsat i o dalších písních, na kterých se podíleli tito lidé. Vidoucí, ale neviděná je však zvláštní tím, že k ní vznikl (myslím, že jako první) videoklip pro neslyšící. Je zajímavé zpívat pro neslyšící publikum... Každopádně výsledek je nádherný, tu písničku mám moc ráda...
neděle 13. března 2011
Moje rozhlasová tvorba
Letos je mým nejoblíbenějším předmětem na žurnalistice rozhlasová tvorba. Rozhlas mě úplně fascinuje, líbí se mi, že se dají využít všelijaké zvuky, dá se míchat všechno možné...prostě je to mnohem kreativnější práce než jen obyčejné psaní.
A protože mám nějaké výtvory z těchto hodin a myslím, že je škoda je nechat jen v útrobách mého počítače, postupně se o tato díla podělím s celým světem ( :-) )
Našim prvním úkolem bylo vyjít do ulic Olomouce, natočit a pak sestříhat anketu na téma "Domácí mazlíčci"
úterý 8. března 2011
Zuzana Smatanová: Daj ruku do mojej ruky
A je tu další písničkový tip. Ještě chvíli zůstanu u plesu.
Byl nachystaný společný tanec - páry si stouply do dlouhého hada, bylo dost přeplněno...a pořadatelé je naučili společnou choreografii. Probíhalo to trochu chaoticky, ale byla to celkem sranda :-) a písnička se mi vtírá pořád, tak proč ji nedat sem?
neděle 6. března 2011
...a byl ples...
Byl to krásný a nezapomenutelný ples. A předcházela mu nejedna adrenalinová situace...
Už loňský ples VKH pro mě měl určité kouzlo, a proto jsem si hned v září, když se mi do ruky dostal letáček s termíny akcí, zapamatovala datum 3.3. Bylo mi jasné, že na ples VKH prostě musím, taková událost se nedá ignorovat.
Na začátku ledna se začaly dít divné věci, někteří lidi kolem mě byli nějak tajuplní. A pak po první lednové studentské mši, když jsme si šli sednout k "Vaškovi", to konečně prasklo. Kamarád Honza začal básnit o tom, jak je skvělá funkce moderátora plesu...no a že bych to mohla moderovat s ním...to bylo asi tak poslední, co bych za těmi tajuplnostmi čekala. Asi 5 minut jsem to nechala vrtat hlavou a došla jsem k názoru, že se to nedá odmítnout.
A tak jsme se začali připravovat...no, pravda, přípravy zas tak intenzivní nebyly. Ale vzhledem k tomu, že jsme oba dva žurnalisti, a ti, jak známo, musí umět pracovat v časové tísni, zvládali jsme celkem s přehledem připravovat (snad vtipné) ohlášky na studentské mše. A týden před plesem jsme měli hotové všechny části našich proslovů, které v tu chvíli šly připravit. Tu (větší) část, která byla závislá na konečném seznamu tomboly a podobných věcech, jsme museli nechat na středu před plesem.
Ale co se nestalo...v sobotu Honza napsal, že je nemocný. To mě zrovna nepotěšilo, ale říkám si, času dost. Když mi v úterý předseda VKH Pepa zavolal, že s Honzou to vypadá "zajímavě", rozhodně mě tím neuklidnil. Vzápětí mě sice Honza ujistil, že je odhodlán přijet, ale pořád jsem dost trnula. Nehledě na to, že jsme chtěli dopřipravit "scénář" a taky sladit oblečení (což, jak dámy uznají, je hrozně moc důležité :-D) Ale smířila jsem se s tím, že ladit nebudeme.
Ve čtvrtek jsem měla pilno. Škola do 14:45, na tři ke kadeřnici, pak najíst, namalovat, vytisknout to, co je připraveno, obléct,..a v pět být na místě. Za deset pět píše Honza, že jdeme kupovat košili. Zajásala jsem, budeme ladit :-) Dobrý, dobrý, dobrý, jsem v pohodě, stíhám...naštěstí ten obchod je asi 3 minuty od mé koleje. Pohoda, stíhám...ještě si mě spolubydlící musely vyfotit...pořád stíhám...teda, tak trochu...Honza ještě žehlí košili, takže vlastně stíhám úplně. Příchod do Slovanského domu, rozdělování, kdo co bude říkat, vymýšlení dalších dialogů, to všechno zabralo celkem dost času, ani jsme se nenadáli, a ples už téměř začínal. Na zvukové zkoušce jsme se seznámili s mikrofony (moc se nechtěly kamarádit). První série skvělé a jedinečné "scholokapely" Vysoká SCHkOLkA a už je prostor náš. První vstup byl trochu nejistý, ale v průběhu večera se to pořád zlepšovalo, měli jsme míň přeřeků, sehráli jsme se se zvukařem, a byla půlnoc a tím i konec našeho mluvení...a já bych mluvila klidně celou noc...zrovna mě to tak moc začalo bavit...ale nemusím smutnit...zase se něco chystá :-) a bude to velké a ohromné :-) časem to určitě prozradím...
Teď ještě krátce k dalším složkám plesu. Zatančila jsem si. Na mé poměry hrozně moc. Konečně jsem byla na plese, kde znám hodně kluků, kteří jsou ochotní tančit. Na to, že jsem skoro půlku plesu na tanec neměla čas, jsem si zatančila víc než na kterémkoli jiném plese :-)
O SCHkOLce jsem už psala. Těm patří poklona až na zem. Jsou úžasní a kdekterou kapelu, která hraje u nás na plesech, by bez problémů strčili do kapsy.
O atmosféře už ani nemluvím. Slyšela jsem chválu ze všech stran. A když za mnou přišel pán z ochranky a začal se rozplývat nad atmosférou a organizací plesu, napadlo mě, že jsem součástí něčeho výjimečného, co se asi jen tak nevidí.
Ne, opravdu to nebyl sen. Každé písmeno, co tu čtete, jsem zažila, ač tomu sama ještě moc nemůžu uvěřit....však se přijďte přesvědčit na příští ples VKH Olomouc!
Fotky jsou tady:
úterý 1. března 2011
Písničkový tip
Zjistila jsem, že jsem schopná systematické a pravidelné práce na svém blogu. A tak jsem si na to zvykla, že jsem se rozhodla rozšířit nabídku :-)
Protože mě každou chvíli a k různým příležitostem napadají písničky, založila jsem rubriku písničkový tip. Každý týden zveřejním jednu písničku, která mi nějak připomíná to, co se zrovna kolem mě děje...nebo která mě třeba jen tak potkala a zalíbila se mi...
A aby to bylo pravidelné, v první půlce týdne se tady objeví písničkový tip a ve druhé nějaký jiný příspěvek.
A teď už k věci. Tento týden je plno věcí, které se kolem mě dějí. Nejvíc asi žiju plesem, který ve čtvrtek budu moderovat (a o kterém určitě taky něco napíšu). No ale nenapadá mě, ani jsem nenašla jsem žádnou písničku týkající se plesu, tak se zaměřím na to, co mě teď zrovna nejvíc trápí: jestli vůbec budu mít s kým moderovat...tak aspoň posílám Pana doktora Janouška svému nemocnému kolegovi...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)