Poslední den???

Zítra odjíždím na koleje. Rodiče mi dneska řekli: "Teď sem budeš pět let jezdit jenom na víkendy vyprat prádlo a po škole už se třeba odstěhuješ do vlastního bytu. Umíš si představit, že dnes je možná poslední den, co tu normálně bydlíš?"
Abych pravdu řekla, zatímco rodiče i prarodiče se shodli, že mysleli na totéž, mě to vůbec nenapadlo...ale je to dost zvláštní pocit...
No jo, ta malá Lucinka, která kdysi měla "dva joky a véééjiký dojt", už trochu vyrostla a hrozně moc se těší na "další etapu života". Tak sbohem, domove, odjíždím do víru "velkoměsta" :-D
PS: a vy, co to tu čtete, si užijte poslední naprosto amatérské články, protože od pondělí už ze mě různí profesoři a docenti začnou dělat profesionálního žurnalistu. A když se vám bude chtít, tak mi napište něco do diskuze nebo hlasujte do ankety, ať se tu něco děje :-)

Neplánovaný hudební zážitek

Když jsou dny Evropského kulturního dědictví, vždycky se ve městě něco děje, tak proč se nejít podívat... Když jsem v pátek šla na náměstí, vlastně jsem ani moc nevěděla, co se tam bude dít. Slyšela jsem něco o ohňové show, ale když jsem uviděla zvětšené podium plné muzikantů, zpozorněla jsem. To vůbec nevypadalo špatně. Tak nás pan místostarosta uvedl do děje. Filharmonie Hradec Králové, Vyškovský smíšený pěvecký sbor, Pěvecký sbor Svatopluk Uherské Hradiště a sólisté Michal Vojta, Jakub Tolaš a katarína Jorda Kramolišová nám přednesou slavnou kantátu Karla Orffa Carmina Burana.
Když se hudba rozezněla, přejel mi mráz po zádech. Začátek Carminy Burany zná asi každý z nějakých filmů nebo reklam, ale naživo je to teda síla. Ta skladba má úžasnou atmosféru. Muzikanti byli skvělí, bavilo mě sledovat houslisty a cellisty, jak střídají hru smyčcem a pizzicato. Sólisté taky obdivuhodní, ale největší sílu měly podle mě sborové části. Střídání dynamiky, mužských a ženských hlasů, všechno prostě geniálně vymyšlené. Chvílemi jsem si připadala jak mezi nějakými zaříkávači.
"Ohňovou show", jestli se tomu dá tak říkat, raději nebudu hodnotit. I na táboře skauti zvládli lepší "kreace", než tito. Ale efekt to mělo.
Tak si k prázdninové směsi vyslechnutých hudebních žánrů připočítám ještě vážnou hudbu a za týden hurá na studium muzikologie :-)

Vyskoč a zahoukej!

I když nemám kanady a neznám písně z pamp, nepatřím do žádné osady, prostě jsem houby tramp, tak jsem se na trampský festival Mohelnický Dostavník dost těšila a taky si ho užila. Ne, že bych tam jela kvůli hudbě. Pár kapel jsem si poslechla opravdu ráda, ale nebylo jich moc. Je to však poslední prázdninový festival a není nad to zahájit (Zahrada) a ukončit prázdniny festivalem. Jak jsem už psala o Zahradě, čím dál víc mám na festivalech ráda setkávání s lidmi a na Dostavníku to platí dvojnásob.
Původně se nás mělo sejít mnohem víc, ale někteří to z různých důvodů odvolali. A tak se vyvrbila ústřední čtveřice já, Jíťa(žužu), Monča a Zuzka (byly jsme označeny taky jako "Kalamity group", ale to se mi teda zrovna nezdá :-D) A během celého festivalu jsme potkávaly další řádku lidí, nejčastěji Hynka, Vojtu a Třetiny Olinu a Jáju.
V soutěži kapel jsem dala hlas I.C.Q. a správně jsem odhadla i jejich Přírodu jako Mohelnického Chechtáka. Nejraději bych jim dala i cenu za nejlepší píseň, protože při poslechu Modrého ptáka mi šel mráz po zádech. Je to krásná písnička a Vlna ji nádherně zpívá. Po několika letech jsem vzala na milost Alibabu. A protože těch kapel, které mě zajímaly, nebylo tolik, tady jsou i ostatní: Žamboši, Epy de Mye, Duo D+, Zdeněk Hamřík, Ivan Hlas, Pavel Helan, Načas a trochu i Pouta a Marien
Jinak jsme si většinou vytvořily alternativní program, když nás nezajímal ten oficiální. Čajovna, Kozlovna, zábava ve stanu, telefonáty společnosti Sovinec s.r.o. :-D, neoficiální koncert kapel I.C.Q., A.M.Úlet a Hrnek nebo procházení stánků a obdivování placek, čepic, náušnic a podobných srandiček.
Nevím, čím to je, že na konci srpna slaví narozeniny snad polovina Dostavníku. A tak jsme taky slavili. No bohužel se objevil "démon alkohol". Střízlivý člověk má sice výhodu, že ráno ví o všem, co se dělo, ale taky má možnost zasáhnout do děje těm, kteří to sami nezvládnou. No a když nezasáhne, tak ho to potom třeba mrzí, že mohl zabránit něčemu, k čemu dojít nemuselo. No s tím už asi teď nic nenadělám. Jenom je mi líto některých lidí...
Ale mimo slavení ještě probíhaly jamy. Ten první byl mohutný, asi něco jako na Zahradě u Kapličky. A to taky znamená, že jsem tak půlku písniček skoro neznala, tak jsem aspoň poslouchala. Druhou noc jsme si odchytli Víťu Troníčka a ten nám hrál v podstatě na přání. To jsem si aspoň zazpívala. Jen kdyby nebyla taková kosa...
V neděli ráno byla na louce polní mše, takové mám nejradši. Asi hlavně kvůli hudbě. Kytarové písničky jsou na mši mnohem pozitivnější než ty varhanní...
Nevím, čím zakončit tuto už tak dost chaotickou "reportáž". V neděli bylo opět těžké loučení, prostě klasika. Na nádraží nás dovedly tři malé holčičky asi nejkratší cestou :-) A cesta vlakem utekla hrozně rychle.
Takže ahoj nejpozději na Zahradě, s některými i dřív :-) A mezitím vyskoč a zahoukej!!!