čtvrtek 26. května 2011

Žamboši: Rytířská

Minulý čtvrtek jsem byla na představení divadelní skupinky naší koleje. Nacvičili Cimrmanovu hru Blaník a měli s tím celkem úspěch. Hlavně se tam sešli výborní herci a komici, a tak naše bránice byly pořád v pohybu.
Během divadla mě napadla krásná písnička od Žambochů, která mi zněla ještě pár dní v uších.
Ať vám taky zní!

pátek 20. května 2011

Není brigáda jako brigáda

Měla jsem různé brigády.
Tři roky jsem učila dětičky na kytaru. Někteří tam chodili asi kvůli rodičům. Bylo to poznat, moc necvičili a jejich posuny byly celkem malé. V pokročilých už takových moc nebylo. Tam zase skoro všichni měli zájem o hraní. Sami nosili písničky, které se chtěli naučit a s nadšením hltali každou novinku. Bavilo mě to. Viděla jsem pokroky, viděla jsem spokojené děti, mohla jsem ovlivnit, jaké budou znát písně (takže i ovlivňovat jejich hudební vkus). Asi by mi nevadilo učit...
Po maturitě jsem byla v Hypernově. V červnu v pekárně, v červenci v zelenině a v srpnu jsem se vrátila opět do pekárny. Práce mi nevadila, ale bylo potřeba makat rychle. Zvlášť když byla sleva na pletýnky. To jsme se pak nezastavili a celý den jsme jen pletli. Co mi však absolutně nesedlo, byl pracovní kolektiv. Nechci se nějak povyšovat, ale prostě jsem asi zvyklá na "intelektuální" kolektiv. Tam to byla jedna velká drbárna, všichni si stěžovali, nadávali, pomlouvali, mluvili sprostě a smáli se trapným vtípkům. Všechno šíleně přízemní, povrchní... Jsem ráda, že studuji. Doufám, že nebudu muset pracovat v takovém kolektivu...
Teď na výšce během roku uklízím v rodinném domě. Jedno dopoledne za týden. Dům je prázdný, já si pustím mp3, zpívám do toho na celé kolo a tančím si s vysavačem. A miluju leštění zrcadel. Ještěže jich tam je tolik :-) Příjemné odreagování po týdnu stráveném sezením ve škole. Dělat to však celý život...no...
Nedávno začala v Olomouci turistická sezona. Já jsem už druhým rokem průvodkyní v katedrále sv. Václava. Katedrála je jedno z mých nejoblíbenějších míst v Olomouci. Jsem ráda, že mám možnost vědět o ní víc než "běžní smrtelníci" a pořád se dozvídám něco nového. Potkávám plno lidí. Někteří si výklad vyslechnou s kamennou tváří. Ale někteří přímo září nadšením, děkují, že jsem je zavedla do míst, kam se běžně nedostanou, že se dozvěděli plno zajímavostí. Nebo taky přijdou lidi, kteří o katedrále ví něco víc. Třeba tam byl pán, který se podílel na rekonstrukci stropu. Řekl mi, kolik je tam hvězdiček. (Už si to bohužel nepamatuji, ale mám to někde napsané. Je to několik tisíc hvězdiček, asi přes sedm) Nedávno jsem pouštěla do presbytáře studenty dějin umění s jejich vyučujícím. Pozorně jsem poslouchala jeho výklad a také jsem slyšela mnoho zajímavostí, které občas zařazuji do výkladu. Občas potkávám lidi, které bych tam nečekala, např. babiččinu sousedku nebo paní z nedaleké vesnice, sem tam přijdou nějací kamarádi. Zvláštní kapitolou jsou cizinci. To vždycky začínám výklad s malou dušičkou. Přece jen se v angličtině necítím zcela jistě. Ale zatím všichni byli moc milí. Přijdou mi mnohem pozornější než mnoho Čechů. Aktivně se zapojují, ptají se, reagují a vypadají nadšeně a spokojeně. Občas mi dokonce pochválí angličtinu... Všichni Američané a Australané jsou ohromení z toho, jak je všechno staré. Starší než jejich stát :-) A ještě navíc je v katedrále krásný chládek. Hlavně v létě, když se všichni vaří i v tom nejtenčím oblečení, co mají. A já v kabátě a je mi dobře :-)
Můžu říct, že tato práce mě naplňuje. Asi se nejvíc blíží tomu, co bych chtěla jednou dělat. Setkávat se s různými zajímavými lidmi, komunikovat s nimi, usmívat se a vypadat "seriózně" :-D
Kdo máte možnost, určitě někdy přijďte! Ráda se vám budu věnovat. Teď v květnu už budu jenom na noci kostelů, ale v červnu se budu těšit i během všedních dní :-)

neděle 8. května 2011

Don Moen: Glory To The Lord

Ještě chvíli zůstanu u našeho středečního koncertu. Tuto písničku jsme hráli jako přídavek. Celý koncert se povedl bez nějakých výraznějších chyb, lidi tleskali, a tak se rozezněly první tóny přídavku...ale co se nestalo? Kytara hrála, další nástroje se přidávaly a všechno bylo úplně rozhozené. A ještě k tomu nebyl zesílený sólový mikrofon.
A tak všichni přestali, kytarista si dal kapodastr, tím to bylo vyřešeno :-) a začalo se znovu. Tak s takovou slávou proběhl přídavek :-)
Televizní diváci (alespoň u nás doma) nic nepoznali a mysleli si, že je chyba pouze v sólovém mikrofonu :-)

sobota 7. května 2011

Večer splněných snů na televizních vlnách

Jedna kamarádka vymyslela takovou teorii – když člověk zkrásní, pozná se, že je zamilovaný...a ve středu mi bylo řečeno, že v poslední době na mě tato teorie sedí...no, tak jsem se zamyslela a zjistila, že je to pravda – zamilovala jsem se do studentské SchOLy PMS (Panny Marie Sněžné).

Celé tři semestry jsem čekala, až mi vyjde rozvrh tak, abych mohla chodit. A teď, když to konečně vyšlo, jsem se do SchOLy vrhla doslova po hlavě. Zrovna se totiž nacvičovalo na koncert, který v přímém přenosu vysílala TV Noe. Já jsem vlastně v té době už měla zadanou jinou funkci, a to moderování koncertu. Ale naštěstí se to nebilo, a tak jsem mohla i zpívat. Moc se mi líbilo, jak mě všichni hned vzali mezi sebe. Je sice pravda, že asi půlku lidí jsem už dřív znala, ale stejně mám teď pocit, jako bych tam patřila už léta a ne pouhý měsíc.

Celý repertoár koncertu se cvičil hlavně na SchOLovíkendu, kde jsem se zařadila mezi tenory (ano, je to mužský hlas, ale u nás je tam asi 5 holek a jeden kluk :-)). A rychle jsem zjistila, že tenor má své zvláštní kouzlo. Nejen, že mi hlasově krásně sedí, nemusím lítat někam do výšek a mít trauma z toho, že to nejsem schopná vyzpívat, ale i skupinka lidí, kteří se v tomto hlasu sešli, je taková...skvěle svá :-)

Před koncertem na zvukové zkoušce přišly trochu nervíky. Všude plno repráků, ale já jsem se vůbec neslyšela. A přemýšlela jsem, jak se mezi tou změtí drátů pod nohama budou předávat mikrofony od sólistů k moderátorům a jak budu přebíhat od sboru na místo moderátorů. Najednou mě začalo napadat, jestli jsem si toho nenaložila zbytečně moc a jestli si ten večer aspoň trochu užiju.

A musím říct, že užila. Naplno. S první písní nervy opadly a po prvním odmoderovaném vstupu už nebylo co řešit. Dokonce si myslím, že tím, že jsem byla pořád v „pohybu“, byla jsem uvolněná (a prý to bylo vidět i v televizi :-)). S moderátorským kolegou Honzou už jsme sehraní a brzy se s takovou asi necháme korunovat na „oficiální moderátory VKH“ :-D Tímto děkuji VKH, že nás mají rádi.

Po koncertě jsme to všechno krásně oslavili, snědli dort, který jsme dostali, snědli i všechno ostatní a vypili (skoro) všechno, co tam bylo. A zpíváním dlouho do noci jsme si odrovnali zbytky hlasivek, které ještě fungovaly.

Byl to pro mě večer splněných snů. Od mala jsem chtěla zpívat vícehlasně ve sboru. Tady se mi to vyplnilo. A zrovna v takovém výborném. Nemám ráda, když sbory zpívají moc „akademicky“. Ale schOLa je opravdu živá, hlavně díky skvělé vedoucí Máje, která poctivě hlídá frázování a rytmus, a taky hudebníkům, kteří směřují spíše k tvrdší hudbě a dávají aranžím moderní výraz.

I když svou „žurnalistickou kariéru“ bych chtěla směřovat spíše do rozhlasu, neuvěřitelně si cením možnosti moderovat televizní přímý přenos v hlavním vysílacím čase.

A nakonec, jsem ráda, že podle ohlasů od nejrůznějších lidí po letošním koncertě i plese, se nám daří bourat teorie o zkostnatělé katolické církvi. Minimálně v olomoucké studenské farnosti nemůže být o zkostnatělosti řeč.

Jak by řekli Hradní páni, všechno je to krutořinka. A pořád se z toho nadšení nemůžu vzpamatovat.

pátek 6. května 2011

Omezení provozu

Omlouvám se všem pravidelným čtenářům, kteří na mě už naléhají, ať zas něco napíšu.
Blog jsem musela uvést do zkouškového a předzkouškového režimu. To znamená, že by se měl objevit jeden příspěvek za týden, budu asi střídat písničkové tipy s tím ostatním. A bude to trvat buď dokud neudělám všechny zkoušky nebo alespoň většinu...
A úplný výpadek z minulého týdne nahradím dvěma příspěvky z tohoto týdne :-)