Říkám si, že až napíšu zprávu a esej, tak napíšu taky na blog. Jenže než stvořím esej, musím psát další zprávu. A k tomu ještě recenzi a pak zpracovat vývoj hudební vědy...tak jsem to trochu přehodnotila a blog jsem posunula do předních pozic...takže i když to na první pohled vypadá, že jsem se na psaní vykašlala, spíš naopak - píšu jak vzteklá. Jen si nemyslím, že by mohly být zajímavý moje školní výplody. Tak ale už k tématu...
Vždycky, když přijedu v pátek domů, brácha se mě ptá "Tak co, jak se máš mezi fanatikama?" a v neděli se zas loučí se slovy "pozdravuj fanatiky, fanatiku"
Na křesťanskou kolej mají lidi různý pohled. Podle někoho fanatici, divní lidi a tak dál, jiní nám závidí blízkost ke škole a k centru města nebo rodinnou atmosféru. Já osobně musím říct, že mě potkalo snad to nejlepší, co mohlo. Je zbytečný to nějak popisovat. Kdo nezažil, nepochopí. Skvělá parta, spontánní akce na buňkách, nekonečné večerně-noční rozhovory na méně či více "závažná" témata, posilování břišních svalů salvami smíchu...a hlavně neuvěřitelně krásné společenství při modlitbě. Nikdy jsem se netěšívala na mši tak jako tady. Že jsem taky fanatik? Však ať...každý má jiný pohled na fanatismus...
Na výběr oboru si taky (zatím) nemůžu stěžovat. Na muzikologii máme takovou komorní skupinku 15 lidí, všichni se známe, dělíme se o úkoly z harmonie a v hodinách je celkem uvolněná atmosféra. I to učivo celkem zvládám. Na žurnalistice nám dávají najevo, že nepřečíst si jeden den noviny, je skoro hřích. Když já si vždycky nepřečtu zrovna to, na co se ptají :-D...ale už se s tím snažím něco dělat...jinak je nás tam moc a skoro nikoho neznám...však není důležitá kvantita, ale kvalita...
Kdybych tady měla napsat všechny zážitky, co jsem za ten měsíc už stihla prožít, asi bych tu musela sedět od nevidím do nevidím a stejně by to nebylo všechno...nestíhám to ani povědět rodičům během víkendu...
tak třeba zas za měsíc...a nebo dřív...
pátek 30. října 2009
sobota 19. září 2009
Poslední den???
Zítra odjíždím na koleje. Rodiče mi dneska řekli: "Teď sem budeš pět let jezdit jenom na víkendy vyprat prádlo a po škole už se třeba odstěhuješ do vlastního bytu. Umíš si představit, že dnes je možná poslední den, co tu normálně bydlíš?"
Abych pravdu řekla, zatímco rodiče i prarodiče se shodli, že mysleli na totéž, mě to vůbec nenapadlo...ale je to dost zvláštní pocit...
No jo, ta malá Lucinka, která kdysi měla "dva joky a véééjiký dojt", už trochu vyrostla a hrozně moc se těší na "další etapu života". Tak sbohem, domove, odjíždím do víru "velkoměsta" :-D
PS: a vy, co to tu čtete, si užijte poslední naprosto amatérské články, protože od pondělí už ze mě různí profesoři a docenti začnou dělat profesionálního žurnalistu. A když se vám bude chtít, tak mi napište něco do diskuze nebo hlasujte do ankety, ať se tu něco děje :-)
Abych pravdu řekla, zatímco rodiče i prarodiče se shodli, že mysleli na totéž, mě to vůbec nenapadlo...ale je to dost zvláštní pocit...
No jo, ta malá Lucinka, která kdysi měla "dva joky a véééjiký dojt", už trochu vyrostla a hrozně moc se těší na "další etapu života". Tak sbohem, domove, odjíždím do víru "velkoměsta" :-D
PS: a vy, co to tu čtete, si užijte poslední naprosto amatérské články, protože od pondělí už ze mě různí profesoři a docenti začnou dělat profesionálního žurnalistu. A když se vám bude chtít, tak mi napište něco do diskuze nebo hlasujte do ankety, ať se tu něco děje :-)
sobota 12. září 2009
Neplánovaný hudební zážitek
Když jsou dny Evropského kulturního dědictví, vždycky se ve městě něco děje, tak proč se nejít podívat... Když jsem v pátek šla na náměstí, vlastně jsem ani moc nevěděla, co se tam bude dít. Slyšela jsem něco o ohňové show, ale když jsem uviděla zvětšené podium plné muzikantů, zpozorněla jsem. To vůbec nevypadalo špatně. Tak nás pan místostarosta uvedl do děje. Filharmonie Hradec Králové, Vyškovský smíšený pěvecký sbor, Pěvecký sbor Svatopluk Uherské Hradiště a sólisté Michal Vojta, Jakub Tolaš a katarína Jorda Kramolišová nám přednesou slavnou kantátu Karla Orffa Carmina Burana.
Když se hudba rozezněla, přejel mi mráz po zádech. Začátek Carminy Burany zná asi každý z nějakých filmů nebo reklam, ale naživo je to teda síla. Ta skladba má úžasnou atmosféru. Muzikanti byli skvělí, bavilo mě sledovat houslisty a cellisty, jak střídají hru smyčcem a pizzicato. Sólisté taky obdivuhodní, ale největší sílu měly podle mě sborové části. Střídání dynamiky, mužských a ženských hlasů, všechno prostě geniálně vymyšlené. Chvílemi jsem si připadala jak mezi nějakými zaříkávači.
"Ohňovou show", jestli se tomu dá tak říkat, raději nebudu hodnotit. I na táboře skauti zvládli lepší "kreace", než tito. Ale efekt to mělo.
Tak si k prázdninové směsi vyslechnutých hudebních žánrů připočítám ještě vážnou hudbu a za týden hurá na studium muzikologie :-)
Když se hudba rozezněla, přejel mi mráz po zádech. Začátek Carminy Burany zná asi každý z nějakých filmů nebo reklam, ale naživo je to teda síla. Ta skladba má úžasnou atmosféru. Muzikanti byli skvělí, bavilo mě sledovat houslisty a cellisty, jak střídají hru smyčcem a pizzicato. Sólisté taky obdivuhodní, ale největší sílu měly podle mě sborové části. Střídání dynamiky, mužských a ženských hlasů, všechno prostě geniálně vymyšlené. Chvílemi jsem si připadala jak mezi nějakými zaříkávači.
"Ohňovou show", jestli se tomu dá tak říkat, raději nebudu hodnotit. I na táboře skauti zvládli lepší "kreace", než tito. Ale efekt to mělo.
Tak si k prázdninové směsi vyslechnutých hudebních žánrů připočítám ještě vážnou hudbu a za týden hurá na studium muzikologie :-)
úterý 1. září 2009
Vyskoč a zahoukej!
I když nemám kanady a neznám písně z pamp, nepatřím do žádné osady, prostě jsem houby tramp, tak jsem se na trampský festival Mohelnický Dostavník dost těšila a taky si ho užila. Ne, že bych tam jela kvůli hudbě. Pár kapel jsem si poslechla opravdu ráda, ale nebylo jich moc. Je to však poslední prázdninový festival a není nad to zahájit (Zahrada) a ukončit prázdniny festivalem. Jak jsem už psala o Zahradě, čím dál víc mám na festivalech ráda setkávání s lidmi a na Dostavníku to platí dvojnásob.
Původně se nás mělo sejít mnohem víc, ale někteří to z různých důvodů odvolali. A tak se vyvrbila ústřední čtveřice já, Jíťa(žužu), Monča a Zuzka (byly jsme označeny taky jako "Kalamity group", ale to se mi teda zrovna nezdá :-D) A během celého festivalu jsme potkávaly další řádku lidí, nejčastěji Hynka, Vojtu a Třetiny Olinu a Jáju.
V soutěži kapel jsem dala hlas I.C.Q. a správně jsem odhadla i jejich Přírodu jako Mohelnického Chechtáka. Nejraději bych jim dala i cenu za nejlepší píseň, protože při poslechu Modrého ptáka mi šel mráz po zádech. Je to krásná písnička a Vlna ji nádherně zpívá. Po několika letech jsem vzala na milost Alibabu. A protože těch kapel, které mě zajímaly, nebylo tolik, tady jsou i ostatní: Žamboši, Epy de Mye, Duo D+, Zdeněk Hamřík, Ivan Hlas, Pavel Helan, Načas a trochu i Pouta a Marien
Jinak jsme si většinou vytvořily alternativní program, když nás nezajímal ten oficiální. Čajovna, Kozlovna, zábava ve stanu, telefonáty společnosti Sovinec s.r.o. :-D, neoficiální koncert kapel I.C.Q., A.M.Úlet a Hrnek nebo procházení stánků a obdivování placek, čepic, náušnic a podobných srandiček.
Nevím, čím to je, že na konci srpna slaví narozeniny snad polovina Dostavníku. A tak jsme taky slavili. No bohužel se objevil "démon alkohol". Střízlivý člověk má sice výhodu, že ráno ví o všem, co se dělo, ale taky má možnost zasáhnout do děje těm, kteří to sami nezvládnou. No a když nezasáhne, tak ho to potom třeba mrzí, že mohl zabránit něčemu, k čemu dojít nemuselo. No s tím už asi teď nic nenadělám. Jenom je mi líto některých lidí...
Ale mimo slavení ještě probíhaly jamy. Ten první byl mohutný, asi něco jako na Zahradě u Kapličky. A to taky znamená, že jsem tak půlku písniček skoro neznala, tak jsem aspoň poslouchala. Druhou noc jsme si odchytli Víťu Troníčka a ten nám hrál v podstatě na přání. To jsem si aspoň zazpívala. Jen kdyby nebyla taková kosa...
V neděli ráno byla na louce polní mše, takové mám nejradši. Asi hlavně kvůli hudbě. Kytarové písničky jsou na mši mnohem pozitivnější než ty varhanní...
Nevím, čím zakončit tuto už tak dost chaotickou "reportáž". V neděli bylo opět těžké loučení, prostě klasika. Na nádraží nás dovedly tři malé holčičky asi nejkratší cestou :-) A cesta vlakem utekla hrozně rychle.
Takže ahoj nejpozději na Zahradě, s některými i dřív :-) A mezitím vyskoč a zahoukej!!!
Původně se nás mělo sejít mnohem víc, ale někteří to z různých důvodů odvolali. A tak se vyvrbila ústřední čtveřice já, Jíťa(žužu), Monča a Zuzka (byly jsme označeny taky jako "Kalamity group", ale to se mi teda zrovna nezdá :-D) A během celého festivalu jsme potkávaly další řádku lidí, nejčastěji Hynka, Vojtu a Třetiny Olinu a Jáju.
V soutěži kapel jsem dala hlas I.C.Q. a správně jsem odhadla i jejich Přírodu jako Mohelnického Chechtáka. Nejraději bych jim dala i cenu za nejlepší píseň, protože při poslechu Modrého ptáka mi šel mráz po zádech. Je to krásná písnička a Vlna ji nádherně zpívá. Po několika letech jsem vzala na milost Alibabu. A protože těch kapel, které mě zajímaly, nebylo tolik, tady jsou i ostatní: Žamboši, Epy de Mye, Duo D+, Zdeněk Hamřík, Ivan Hlas, Pavel Helan, Načas a trochu i Pouta a Marien
Jinak jsme si většinou vytvořily alternativní program, když nás nezajímal ten oficiální. Čajovna, Kozlovna, zábava ve stanu, telefonáty společnosti Sovinec s.r.o. :-D, neoficiální koncert kapel I.C.Q., A.M.Úlet a Hrnek nebo procházení stánků a obdivování placek, čepic, náušnic a podobných srandiček.
Nevím, čím to je, že na konci srpna slaví narozeniny snad polovina Dostavníku. A tak jsme taky slavili. No bohužel se objevil "démon alkohol". Střízlivý člověk má sice výhodu, že ráno ví o všem, co se dělo, ale taky má možnost zasáhnout do děje těm, kteří to sami nezvládnou. No a když nezasáhne, tak ho to potom třeba mrzí, že mohl zabránit něčemu, k čemu dojít nemuselo. No s tím už asi teď nic nenadělám. Jenom je mi líto některých lidí...
Ale mimo slavení ještě probíhaly jamy. Ten první byl mohutný, asi něco jako na Zahradě u Kapličky. A to taky znamená, že jsem tak půlku písniček skoro neznala, tak jsem aspoň poslouchala. Druhou noc jsme si odchytli Víťu Troníčka a ten nám hrál v podstatě na přání. To jsem si aspoň zazpívala. Jen kdyby nebyla taková kosa...
V neděli ráno byla na louce polní mše, takové mám nejradši. Asi hlavně kvůli hudbě. Kytarové písničky jsou na mši mnohem pozitivnější než ty varhanní...
Nevím, čím zakončit tuto už tak dost chaotickou "reportáž". V neděli bylo opět těžké loučení, prostě klasika. Na nádraží nás dovedly tři malé holčičky asi nejkratší cestou :-) A cesta vlakem utekla hrozně rychle.
Takže ahoj nejpozději na Zahradě, s některými i dřív :-) A mezitím vyskoč a zahoukej!!!
středa 26. srpna 2009
Folk?..jasně!...Rock?...taky...Metal?...i to je možný...
Ve Vyškově se rozhodli uspořádat hudební festival. Podle názvu RockShock by mě tam moc lidí asi nečekalo, ale když už se něco takovýho děje skoro doma, tak proč toho nevyužít? A navíc, když jsem si přečetla, kdo tam má hrát, bylo rozhodnuto. Jména jako Chinaski, Katarína Knechtová, Michal Hrůza nebo Petr Bende jsou dostatečné lákadlo.
Trochu jsem se toho bála. Přece jen, jsem zvyklá na folkové festivaly, kde jsou všichni kamarádi. Do stanu jsem si radši vzala zámek a představovala jsem si, kolik tam asi potkám nějakých "výtržníků" a osob válejících se po okolí s flaškou v ruce. Musím říct, že mě mile překvapilo, že nic takového se nedostavilo. Buď jsem nebyla na těch "správných místech", nebo se ti lidi fakt chovali slušně. Jediné, co mi fakt vadilo a s čím jsem se na folkových festivalech nesetkala, bylo prohledávání a nevpouštění do areálu s pitím. A nezajímalo je, že jsem si to pití před chvílí koupila v areálu...
Byla jsem tam s Magdou, která má ráda spíš tvrdší hudbu, takže jsme se pohybovaly mezi Hlavní scénou a Hard&heavy, podle toho, co zrovna která z nás chtěla vidět a slyšet.
V pátek mě nejvíc zajímali Michal Hrůza, Petr Bende a Toxique. Hrůza se mi líbil. Písničky jsem většinou znala, hráli s nasazením, hlavně na kytaristovi a.m.almelovi bylo vidět, že si to užívá. Petr Bende zbytečně moc kecal. Písničky, který hrál, jsem taky většinou znala, ale zrovna nepatřily mezi mé oblíbené. Sestavila bych mu lepší playlist :-) Na Toxique jsem šla trochu s předsudky. Zpěvačce Kláře Vytiskové pořád nějak nemůžu odpustit její interpretaci písní Zuzany Navarové. V Toxique nezpívá špatně, v angličtině není poznat, jak neumí frázovat (nebo umí v angličtině ale ne v češtině?), ale celkově mě ta hudba nějak moc nechytla. Je to taková pódiová show, pořád mění převleky, no...nejlepší byl ten nejznámější hit, nečekaně :-) Na závěr přišla skupina Skyline. Nevím, co hrají za syl, je to taková směsice různých žánrů, ale dokáží lidi rozproudit i o půlnoci. Hudba k poslechu to není, ale na vyblbnutí skvělý.
V sobotu hrálo plno dost známých kapel - UDG, Clou, Cocotte Minutte, Visací Zámek, David Koller...poslouchat se to dalo, ale že by mě to nějak extra chytlo, to ani ne...nejvíc jsem si užila místní Dark Gamballe. Hráli největší hity, pěkně jsem si s nimi zařvala, stály jsme hned před pódiem :-) prostě domácí :-). Pak ještě hráli Support Lesbiens. Zjistila jsem, že ty "cajdáky", které od nich hlavně znám, tvoří dost malou část jejich repertoáru a jinak jsou celkem tvrdá kapela. Ale koncert byl výborný. Hlavně musím vyzdvihnout zpěváka, naživo zpívá opravdu skvěle a díky jeho charakteristickému hlasu vždycky poznám, že to jsou Supporti.
Neděle byla mnohem méně hlučná než předchozí dny. Blo to také poznat na složení diváků - mnohem více rodin s dětmi. Přijela jsem na Mišíka, který byl dobrý. Sice zpěv nic moc, ale jinak to znělo dobře a je to prostě legenda. Lenka Dusilová mě nadchla. Říkám si, vlastně folk, ani se nedivím, že hrála na Portě. A ať si Keller píše co chce o popových hvězdičkách, Dusilová na folkový festivaly patří. Jiří Schmitzer mě nezaujal ani svým humorem a zpěvem už vůbec ne. Tomu prostě na chuť nepřijdu. Těšila jsem se na Zuzanu Smatanovou, mám hrozně ráda její krásnou jemnou slovenčinu. Bohužel z programu vypadla a přišla rovnou hlavní hvězda večera - Chinaski. Kapela, která má na to, aby složila celý koncert z hitů. Opravdu všechny písně, co hráli, patřily k těm největším hitům a to se ještě na několik z nich nedostalo. A nakonec přišla Katarína Knechtová, bývalá zpěvačka kapely Peha. Teď se obklopila novými muzikanty, ale zvuk je v podstatě stejný. V playlistu byly hlavně písně z nového alba Zodiac, které už mám ceklem naposlouchané, takže jsem si mohla zazpívat s ní. A to byl konec. Poslední kapela nepřijela, ale stejně bych na ni nešla, takže akorát byla delší fronta na kyvadlovku...neva, další den mám brigádu až odpoledne :-)
a ještě malý postřeh k metalu: některý mi vlastně vůbec nevadí, u pár kapel bych si i troufla říct, že se mi líbí (v čele s Dark Gamballe) Pro mě je důležitý, když můžu zachtit, co vlastně zpívají. Kapely, který řvou do mikrofonů a hážou hlavama sice vypadají zajímavě, ale pro takovou kapelu bych zvládla textovat i já...
A další hudební zastávka mě čeká v Mohelnici. Od černého oblečení a obojků kolem krku hurá mezi maskáče a liščí ohony! je nějaké typické oblečení na Zahradě? (možná bych si troufla nominovat Rejoice)
Trochu jsem se toho bála. Přece jen, jsem zvyklá na folkové festivaly, kde jsou všichni kamarádi. Do stanu jsem si radši vzala zámek a představovala jsem si, kolik tam asi potkám nějakých "výtržníků" a osob válejících se po okolí s flaškou v ruce. Musím říct, že mě mile překvapilo, že nic takového se nedostavilo. Buď jsem nebyla na těch "správných místech", nebo se ti lidi fakt chovali slušně. Jediné, co mi fakt vadilo a s čím jsem se na folkových festivalech nesetkala, bylo prohledávání a nevpouštění do areálu s pitím. A nezajímalo je, že jsem si to pití před chvílí koupila v areálu...
Byla jsem tam s Magdou, která má ráda spíš tvrdší hudbu, takže jsme se pohybovaly mezi Hlavní scénou a Hard&heavy, podle toho, co zrovna která z nás chtěla vidět a slyšet.
V pátek mě nejvíc zajímali Michal Hrůza, Petr Bende a Toxique. Hrůza se mi líbil. Písničky jsem většinou znala, hráli s nasazením, hlavně na kytaristovi a.m.almelovi bylo vidět, že si to užívá. Petr Bende zbytečně moc kecal. Písničky, který hrál, jsem taky většinou znala, ale zrovna nepatřily mezi mé oblíbené. Sestavila bych mu lepší playlist :-) Na Toxique jsem šla trochu s předsudky. Zpěvačce Kláře Vytiskové pořád nějak nemůžu odpustit její interpretaci písní Zuzany Navarové. V Toxique nezpívá špatně, v angličtině není poznat, jak neumí frázovat (nebo umí v angličtině ale ne v češtině?), ale celkově mě ta hudba nějak moc nechytla. Je to taková pódiová show, pořád mění převleky, no...nejlepší byl ten nejznámější hit, nečekaně :-) Na závěr přišla skupina Skyline. Nevím, co hrají za syl, je to taková směsice různých žánrů, ale dokáží lidi rozproudit i o půlnoci. Hudba k poslechu to není, ale na vyblbnutí skvělý.
V sobotu hrálo plno dost známých kapel - UDG, Clou, Cocotte Minutte, Visací Zámek, David Koller...poslouchat se to dalo, ale že by mě to nějak extra chytlo, to ani ne...nejvíc jsem si užila místní Dark Gamballe. Hráli největší hity, pěkně jsem si s nimi zařvala, stály jsme hned před pódiem :-) prostě domácí :-). Pak ještě hráli Support Lesbiens. Zjistila jsem, že ty "cajdáky", které od nich hlavně znám, tvoří dost malou část jejich repertoáru a jinak jsou celkem tvrdá kapela. Ale koncert byl výborný. Hlavně musím vyzdvihnout zpěváka, naživo zpívá opravdu skvěle a díky jeho charakteristickému hlasu vždycky poznám, že to jsou Supporti.
Neděle byla mnohem méně hlučná než předchozí dny. Blo to také poznat na složení diváků - mnohem více rodin s dětmi. Přijela jsem na Mišíka, který byl dobrý. Sice zpěv nic moc, ale jinak to znělo dobře a je to prostě legenda. Lenka Dusilová mě nadchla. Říkám si, vlastně folk, ani se nedivím, že hrála na Portě. A ať si Keller píše co chce o popových hvězdičkách, Dusilová na folkový festivaly patří. Jiří Schmitzer mě nezaujal ani svým humorem a zpěvem už vůbec ne. Tomu prostě na chuť nepřijdu. Těšila jsem se na Zuzanu Smatanovou, mám hrozně ráda její krásnou jemnou slovenčinu. Bohužel z programu vypadla a přišla rovnou hlavní hvězda večera - Chinaski. Kapela, která má na to, aby složila celý koncert z hitů. Opravdu všechny písně, co hráli, patřily k těm největším hitům a to se ještě na několik z nich nedostalo. A nakonec přišla Katarína Knechtová, bývalá zpěvačka kapely Peha. Teď se obklopila novými muzikanty, ale zvuk je v podstatě stejný. V playlistu byly hlavně písně z nového alba Zodiac, které už mám ceklem naposlouchané, takže jsem si mohla zazpívat s ní. A to byl konec. Poslední kapela nepřijela, ale stejně bych na ni nešla, takže akorát byla delší fronta na kyvadlovku...neva, další den mám brigádu až odpoledne :-)
a ještě malý postřeh k metalu: některý mi vlastně vůbec nevadí, u pár kapel bych si i troufla říct, že se mi líbí (v čele s Dark Gamballe) Pro mě je důležitý, když můžu zachtit, co vlastně zpívají. Kapely, který řvou do mikrofonů a hážou hlavama sice vypadají zajímavě, ale pro takovou kapelu bych zvládla textovat i já...
A další hudební zastávka mě čeká v Mohelnici. Od černého oblečení a obojků kolem krku hurá mezi maskáče a liščí ohony! je nějaké typické oblečení na Zahradě? (možná bych si troufla nominovat Rejoice)
pátek 21. srpna 2009
čtvrtek 20. srpna 2009
Blázinec
Tak si říkám, jestli má cenu psát o táboře. Celý program neobsáhnu, stejně by to ani nemělo cenu. Tak to asi udělám formou takové malé fotogalerie...
Téma tábora bylo Blázinec. Tak jsme si to užili. Nejdřív to byl opravdu blázinec nehledě na naše téma. A tak trochu jsme nevěděli, co s tím. Ale léčba byla úspěšná, a tak se ti naši blázínci pěkně vyléčili a vedoucí nakonec byli taky pěkní blázni - přesně, jak to mělo být podle scénáře. A už nebudu zdržovat nějakým okecáváním a tady jsou fotky:
Vstupní prohlídka - i svěrací kazajka byla potřeba
To jsou blázni, co?
"Tobogán"
I vedoucí si rádi hrají
Komu vyletí bublina?
Další fotky přidám, jen co se k nim dostanu :-)
Téma tábora bylo Blázinec. Tak jsme si to užili. Nejdřív to byl opravdu blázinec nehledě na naše téma. A tak trochu jsme nevěděli, co s tím. Ale léčba byla úspěšná, a tak se ti naši blázínci pěkně vyléčili a vedoucí nakonec byli taky pěkní blázni - přesně, jak to mělo být podle scénáře. A už nebudu zdržovat nějakým okecáváním a tady jsou fotky:
Vstupní prohlídka - i svěrací kazajka byla potřeba
To jsou blázni, co?
"Tobogán"
I vedoucí si rádi hrají
Komu vyletí bublina?
Další fotky přidám, jen co se k nim dostanu :-)
pondělí 6. července 2009
Když úroda roste i bez vody
Jsou dva druhy zahradníků. Ti první pravidelně sledují předpověď počasí a mají radost z každé kapky deště, jen ať je ovoce a zelenina co největší. Ti druzí sledují předpověď počasí jen na začátku července a hrozí se všech dešťových mraků. Vzhledem k práci mých rodičů bych asi měla být spíš první typ, ale co už, to se nedědí :-) A tak každý rok trnu, jak budou ty první červencové dny vypadat. Letos hlásili přívaly, bouřky a kdesi cosi, tak jsem se řádně vybavila...a ejhle, zatím nejslunečnější Zahrada, na které jsem byla :-)
Tentokrát jsme s žužu vyrazily hned první den a poslechly si pár kapel na předZahradě v městě, kde hodlám strávit následujících pět let - v Olomouci. Zahráli Žamboši, BlueGate, I.C.Q., Jen tak tak a ještě něco, to nevím, protože už jsme odcházely na vlak. Tím jsme se dostaly do "takové té zahradní nálady" a ještě když jsme v Náměšti hned po vystoupení z vlaku uslyšely Jarmilu Šulákovou, tak už nemohlo být pochyb, rok je za námi a Zahrada zase tady :-)
Až sem se to dalo popsat celkem podrobně, ale kdybych tímto stylem pokračovala, asi by to narostlo do nečitelné délky a stejně bych nějaké zážitky vynechala... tak co s tím? pokus o zkratku...
Lidi
Postupem času přicházím na to, že Zahrada není jen o hudbě, ale taky (a dost velkou mírou) o setkávání. A platí tu nepřímá úměra: čím víc lidí znám, tím míň nové hudby objevuju (ale není to nijak drastický rozdíl). Velkou část festivalu jsem trávila více méně ve složení já, žužu, Monča, Niki, David, sem tam se mihl Vojta, v sobotu se přidala Zuzka a "prasesestřenice" Monči a Davida Hanka, překvapením byla Marťa, která se právě vrátila z Francie, samozřejmě jsme nemohly minout Třetiny s Karrlem, Petra Jaroše nebo Přišerku, nová pro mě byla Zuzka - Kopretina s každodenní zásobou vína z jižní Moravy. Setkávala jsem se taky s různými muzikanty, nejvíc asi s ogarem ze Vsetína, kterému jsme neúspěšně prodávaly CD, pak taky s Kosmonautem a Ladou, s Kubou Horákem, Honzou z Honzíkovy Cesty nebo s Píďou a Vlnou na nočním kruhovém objezdu. Těch nočních blbinek proběhlo víc, například spor mezi Brnem a Prahou (co čekat od setkání Pražáků a Brňáků, že....) nebo závod Zdenála a Mikloně z Bezefšeho, jak rychle oběhnou kolečko kolem zámku. Taky jsem slíbila, že si to zaběhnu, ale nějak k tomu nedošlo...tak třeba příště...
Hudba
Vzhledem k tomu, že jsem byla na moravském konkurzu Zahrady, už jsem trochu věděla, co čekat od které soutěžní kapely a spíš jsem si vybírala z toho, co znám a co mám chuť slyšet. Tak vybírám, co mě nejvíc zaujalo nebo k čemu se chci nějak vyjádřit:
Žamboši - Kapela, kterou jsem v nedávné době viděla asi nejčastěji (6x za dva měsíce, z toho 4x na Zahradě), nové CD Přituhuje znám skoro nazpaměť a musím říct, že to "přituhování" je skvělé. Nejvíc mi přirostly k srdci Joe z Ikarie a rapovaná S_p_a_m_p_a_p_á_m
Bezefšeho - Neuvěřitelná smršť energie, výborně sezpívaní, jde vidět, že je to baví. Na půlnoční "tancovačce" mě skvěle probudili a ve tři hodniny ráno mi potom ani nedošlo, že už jsou tři a hodilo by se jít spát...
Zhasni - Poprvé jsem je viděla v nové sestavě s baskytarou a bicími. Rytmika některé písničky krásně zvýrazní. Líbí se mi jejich vokály a vždy jsem unešená ze zpěvu Ireny Vaňkové. Ale Zhasni už jsem vychvalovala v nedávném článku, takže jdeme dál...
Mošny - klasicky dobří, s hostem Ivošem Cicvárkem. Zaujalo mě zvučení, kdy každý měl nacvičený kousek dětské říkanky. Určitě lepší, než ohrané "raz...raz dva...raz dva....hejjj..."
My3.avi - Těšila jsem se na ně, ale na amfiteátru začínali a moc prostoru nedostali. Ať jsme tleskali jak jsme chtěli, stihli zahrát jen pár písniček...a další den na scéně Terasa byl skluz, tak jsem je nestihla, protože na Zámku už začínala Textová dílna
Iva Marešová - měl to být hit, všichni očekávali, co se vyklube z muzikálové zpěvačky. Vlastně vůbec netuším, o čem zpívala. Byl to příjemný podkres rozhovoru. Při pokusu o vnímání jsem se dostala k půlce první sloky a pak jsem to vzdala...zpívá dobře, ale je z toho cítit ten muzikál a je to pěkná nuda
Jablkoň - Vždy mezi hvězdami večera, ani letos nezklamali. Jediný nedostatek byla absence Aničky. Alespoň jsme si užili víc alternativy a byl to nářez.
Hradišťan - Druhá kapela v řadě, které chyběla původní zpěvačka, ale Hradišťan měl náhradu. Mladičká zpěvačka (asi 16 nebo 17 let) má krásný čistý hlas, hrozně podobný Alici Holubové. Jinak klasický výborné vystoupení.
Jarret - Hráli chvíli před Nohavicou, takže Amfík byl narvaný k prasknutí a vepředu v kotli to vřelo. Jen čas letěl a byl hlídán opravdu přísně. Druhý den ještě zahráli na Kapličce, jako, poslední, ale taky tak hodina utekla...u Jarretu by utekly i 3 hodiny...Zahráli směs starších i nových písní (škoda, že ani na jednom vystoupení nedošlo na Židy). Nedávno proběhla personální změna. Michala Vlastu Třešňáka vystřídal Vítek Příkaský. Hlas má skoro stejný jako Vlasta a hraje výborně na kytaru. Tím pádem už v kapele nepřevažují klávesy, ale kytary.
Jaromír Nohavica - Hvězda festivalu, moc se mi nelíbilo, jak se ti lidi hrnuli a bezpečnostní opatření byly taky na nic (ohrádka před pódiem a securiťáci), ale zážitek to byl pořádný. Viděla jsem Nohavicu úplně poprvé. Je to fakt profesionál, skvěle zvládá konunikaci s publikem a když se vyskytne problém se zvukem, nerozhází ho to a ještě pobaví. Hrál odrhovačky i vážné písničky, s kytarou i harmonikou. Při poslední písni - Anděl strážný - bylo v celém amfiteátru naprosté ticho a když se ten hlas nesl, šel mráz po zádech. No prostě zážitek, je to opravdu "pan mistr"
Xindl X - Další hvězda, na kterou se přišli podívat i lidé mimo festival. Za mnou stála holka, která asi zná jenom Anděla a při předehře ke každé písničce říkala "joo, Anděl, to je Anděl...aha, tak ne..." To mě tak trochu štvalo. V tomto jsem trochu lakomá, ale nemám ráda takové "vetřelce" na festivalu :-D
Kamelot a Žalman - poslední dva interpreti, jak každý rok...je to nuda, jsou hrozně sentimentální...jasně, festival končí, ale proč takovým způsobem? Musí všichni odcházet dojatí a zdeptaní, "tak už nám ta Zahrada zase končí, nám je tak smutno"? Já bych si radši zablbla s Jablkoní...no ale lidem se to asi líbí...
Krtci
letos jsem bohužel nějak nestihla hlasovat...ale Krtci dopadli celkem dobře...
Navostro - klasika, už se tomu fakt nedivím, dost mi připomínají Burranu Orffchester. Prostě ryčná tancovačka, na kterou lidi letí...Hrají skotskou hudbu v kiltech (taková ta skotská "sukně"). Moc mě nenadchli...
I.C.Q. - Pánská 3členná kapela, dvě kytary a basa, dva výborní zpěváci, v některých písničkách trochu připomínají Kamelot. Je vidět, že je to baví a že si to užívají, jsou to také baviči. Nejvíc se mi líbí klidnější písničky jako Vrať se nám slunce, Sevřený ve své básni a Ve vlnách touhy. A mají dobrou choreografii v písničce Příroda.
Irish Rose - kapela z Košic, hrají irskou hudbu a jde jim to fakt dobře. Sice tento styl nějak nevyhledávám a asi bych nešla na jejich samostatný koncert, při prvním poslechu mě nadchli tou "profesionalitou"
Martin Rous - písničkářský Krtek, hraje výborně na kytaru, má zajímavé písničky
Jananas - Krtek od redakce FC, těm jsem přála Krtka nejvíc a škoda jim o pár hlasů utekl divácký. Už půl roku se rozplývám nad nápaditými a originálními texty (občas si říkám, kde na ta témata chodí), skvělým zpěvem Jany Infeldové, no prostě pro mě objev roku...
Textová dílna Slávka Janouška
Letos jsem se opět zúčastnila dopoledního "workshopu", dokonce mě i něco napadlo...a odpoledne jsem si poslechla koncert členů dílny - známé tváře Žamboši, Zhasni, Lucie Redlová, Ivo Cicvárek, Lada Šimíčková (Hiclová), Kosmonaut, Pepa Streichl, Slávek Janoušek...zazněly i některé texty vytvořené na dopolední dílně. Nevím, jestli je to úplně nejlepší nápad, ale musím se pochlubit, tak se hodím jeden můj výtvor. Zadání byl daktyl AABCCB, kde poslední slovo muselo být "krize" a dobrovolný úkol bylo zařazení oxymoronu (co to je, si zjistěte sami, pokud to nevíte :-))
Tentokrát jsme s žužu vyrazily hned první den a poslechly si pár kapel na předZahradě v městě, kde hodlám strávit následujících pět let - v Olomouci. Zahráli Žamboši, BlueGate, I.C.Q., Jen tak tak a ještě něco, to nevím, protože už jsme odcházely na vlak. Tím jsme se dostaly do "takové té zahradní nálady" a ještě když jsme v Náměšti hned po vystoupení z vlaku uslyšely Jarmilu Šulákovou, tak už nemohlo být pochyb, rok je za námi a Zahrada zase tady :-)
Až sem se to dalo popsat celkem podrobně, ale kdybych tímto stylem pokračovala, asi by to narostlo do nečitelné délky a stejně bych nějaké zážitky vynechala... tak co s tím? pokus o zkratku...
Lidi
Postupem času přicházím na to, že Zahrada není jen o hudbě, ale taky (a dost velkou mírou) o setkávání. A platí tu nepřímá úměra: čím víc lidí znám, tím míň nové hudby objevuju (ale není to nijak drastický rozdíl). Velkou část festivalu jsem trávila více méně ve složení já, žužu, Monča, Niki, David, sem tam se mihl Vojta, v sobotu se přidala Zuzka a "prasesestřenice" Monči a Davida Hanka, překvapením byla Marťa, která se právě vrátila z Francie, samozřejmě jsme nemohly minout Třetiny s Karrlem, Petra Jaroše nebo Přišerku, nová pro mě byla Zuzka - Kopretina s každodenní zásobou vína z jižní Moravy. Setkávala jsem se taky s různými muzikanty, nejvíc asi s ogarem ze Vsetína, kterému jsme neúspěšně prodávaly CD, pak taky s Kosmonautem a Ladou, s Kubou Horákem, Honzou z Honzíkovy Cesty nebo s Píďou a Vlnou na nočním kruhovém objezdu. Těch nočních blbinek proběhlo víc, například spor mezi Brnem a Prahou (co čekat od setkání Pražáků a Brňáků, že....) nebo závod Zdenála a Mikloně z Bezefšeho, jak rychle oběhnou kolečko kolem zámku. Taky jsem slíbila, že si to zaběhnu, ale nějak k tomu nedošlo...tak třeba příště...
Hudba
Vzhledem k tomu, že jsem byla na moravském konkurzu Zahrady, už jsem trochu věděla, co čekat od které soutěžní kapely a spíš jsem si vybírala z toho, co znám a co mám chuť slyšet. Tak vybírám, co mě nejvíc zaujalo nebo k čemu se chci nějak vyjádřit:
Žamboši - Kapela, kterou jsem v nedávné době viděla asi nejčastěji (6x za dva měsíce, z toho 4x na Zahradě), nové CD Přituhuje znám skoro nazpaměť a musím říct, že to "přituhování" je skvělé. Nejvíc mi přirostly k srdci Joe z Ikarie a rapovaná S_p_a_m_p_a_p_á_m
Bezefšeho - Neuvěřitelná smršť energie, výborně sezpívaní, jde vidět, že je to baví. Na půlnoční "tancovačce" mě skvěle probudili a ve tři hodniny ráno mi potom ani nedošlo, že už jsou tři a hodilo by se jít spát...
Zhasni - Poprvé jsem je viděla v nové sestavě s baskytarou a bicími. Rytmika některé písničky krásně zvýrazní. Líbí se mi jejich vokály a vždy jsem unešená ze zpěvu Ireny Vaňkové. Ale Zhasni už jsem vychvalovala v nedávném článku, takže jdeme dál...
Mošny - klasicky dobří, s hostem Ivošem Cicvárkem. Zaujalo mě zvučení, kdy každý měl nacvičený kousek dětské říkanky. Určitě lepší, než ohrané "raz...raz dva...raz dva....hejjj..."
My3.avi - Těšila jsem se na ně, ale na amfiteátru začínali a moc prostoru nedostali. Ať jsme tleskali jak jsme chtěli, stihli zahrát jen pár písniček...a další den na scéně Terasa byl skluz, tak jsem je nestihla, protože na Zámku už začínala Textová dílna
Iva Marešová - měl to být hit, všichni očekávali, co se vyklube z muzikálové zpěvačky. Vlastně vůbec netuším, o čem zpívala. Byl to příjemný podkres rozhovoru. Při pokusu o vnímání jsem se dostala k půlce první sloky a pak jsem to vzdala...zpívá dobře, ale je z toho cítit ten muzikál a je to pěkná nuda
Jablkoň - Vždy mezi hvězdami večera, ani letos nezklamali. Jediný nedostatek byla absence Aničky. Alespoň jsme si užili víc alternativy a byl to nářez.
Hradišťan - Druhá kapela v řadě, které chyběla původní zpěvačka, ale Hradišťan měl náhradu. Mladičká zpěvačka (asi 16 nebo 17 let) má krásný čistý hlas, hrozně podobný Alici Holubové. Jinak klasický výborné vystoupení.
Jarret - Hráli chvíli před Nohavicou, takže Amfík byl narvaný k prasknutí a vepředu v kotli to vřelo. Jen čas letěl a byl hlídán opravdu přísně. Druhý den ještě zahráli na Kapličce, jako, poslední, ale taky tak hodina utekla...u Jarretu by utekly i 3 hodiny...Zahráli směs starších i nových písní (škoda, že ani na jednom vystoupení nedošlo na Židy). Nedávno proběhla personální změna. Michala Vlastu Třešňáka vystřídal Vítek Příkaský. Hlas má skoro stejný jako Vlasta a hraje výborně na kytaru. Tím pádem už v kapele nepřevažují klávesy, ale kytary.
Jaromír Nohavica - Hvězda festivalu, moc se mi nelíbilo, jak se ti lidi hrnuli a bezpečnostní opatření byly taky na nic (ohrádka před pódiem a securiťáci), ale zážitek to byl pořádný. Viděla jsem Nohavicu úplně poprvé. Je to fakt profesionál, skvěle zvládá konunikaci s publikem a když se vyskytne problém se zvukem, nerozhází ho to a ještě pobaví. Hrál odrhovačky i vážné písničky, s kytarou i harmonikou. Při poslední písni - Anděl strážný - bylo v celém amfiteátru naprosté ticho a když se ten hlas nesl, šel mráz po zádech. No prostě zážitek, je to opravdu "pan mistr"
Xindl X - Další hvězda, na kterou se přišli podívat i lidé mimo festival. Za mnou stála holka, která asi zná jenom Anděla a při předehře ke každé písničce říkala "joo, Anděl, to je Anděl...aha, tak ne..." To mě tak trochu štvalo. V tomto jsem trochu lakomá, ale nemám ráda takové "vetřelce" na festivalu :-D
Kamelot a Žalman - poslední dva interpreti, jak každý rok...je to nuda, jsou hrozně sentimentální...jasně, festival končí, ale proč takovým způsobem? Musí všichni odcházet dojatí a zdeptaní, "tak už nám ta Zahrada zase končí, nám je tak smutno"? Já bych si radši zablbla s Jablkoní...no ale lidem se to asi líbí...
Krtci
letos jsem bohužel nějak nestihla hlasovat...ale Krtci dopadli celkem dobře...
Navostro - klasika, už se tomu fakt nedivím, dost mi připomínají Burranu Orffchester. Prostě ryčná tancovačka, na kterou lidi letí...Hrají skotskou hudbu v kiltech (taková ta skotská "sukně"). Moc mě nenadchli...
I.C.Q. - Pánská 3členná kapela, dvě kytary a basa, dva výborní zpěváci, v některých písničkách trochu připomínají Kamelot. Je vidět, že je to baví a že si to užívají, jsou to také baviči. Nejvíc se mi líbí klidnější písničky jako Vrať se nám slunce, Sevřený ve své básni a Ve vlnách touhy. A mají dobrou choreografii v písničce Příroda.
Irish Rose - kapela z Košic, hrají irskou hudbu a jde jim to fakt dobře. Sice tento styl nějak nevyhledávám a asi bych nešla na jejich samostatný koncert, při prvním poslechu mě nadchli tou "profesionalitou"
Martin Rous - písničkářský Krtek, hraje výborně na kytaru, má zajímavé písničky
Jananas - Krtek od redakce FC, těm jsem přála Krtka nejvíc a škoda jim o pár hlasů utekl divácký. Už půl roku se rozplývám nad nápaditými a originálními texty (občas si říkám, kde na ta témata chodí), skvělým zpěvem Jany Infeldové, no prostě pro mě objev roku...
Textová dílna Slávka Janouška
Letos jsem se opět zúčastnila dopoledního "workshopu", dokonce mě i něco napadlo...a odpoledne jsem si poslechla koncert členů dílny - známé tváře Žamboši, Zhasni, Lucie Redlová, Ivo Cicvárek, Lada Šimíčková (Hiclová), Kosmonaut, Pepa Streichl, Slávek Janoušek...zazněly i některé texty vytvořené na dopolední dílně. Nevím, jestli je to úplně nejlepší nápad, ale musím se pochlubit, tak se hodím jeden můj výtvor. Zadání byl daktyl AABCCB, kde poslední slovo muselo být "krize" a dobrovolný úkol bylo zařazení oxymoronu (co to je, si zjistěte sami, pokud to nevíte :-))
Včera mi zrušili internet,
dneska si nezajdu na Fernet,
už nemám make-up na pize.
Čím zítra přiložím do krbu?
Zatopím jehličím od dubu.
To je ta finanční krize.
dneska si nezajdu na Fernet,
už nemám make-up na pize.
Čím zítra přiložím do krbu?
Zatopím jehličím od dubu.
To je ta finanční krize.
No a to už bude asi všechno...s tou délkou jsem to zase přehnala, tak jsem zvědavá, jestli to někdo přelouská od začátku až do konce...můžete se pochlubit v reakcích na článek, nebo přidat nějaký zážitek, který se mi sem už nevlezl...
pondělí 22. června 2009
Medvíďata bez sebe nemůžou žít
...a proto jednou za čas uspořádají sraz. Takovým hlavním jádrem se postupně stala čtveřice Jája, Lucka, Piko a Kulíšek a na to se nabalí různý počet různých lidí. Tentokrát byla účast zatím nejlepší.
Shromažďovali jsme se na Orwenově klubovně a celý pátek jsme v ní zůstali, protože už jenom ta cesta v lijáku nám stačila. K naší čtveřici se přidali Ben s Nikou, Orwen a na chvíli se přišla podívat také Pája, která v sobotu ráno odjížděla na stavbu tábora. V pátek jsme nic moc zvláštního nedělali, jenom jedli a povídali (snad nemám výpadek paměti...)
V sobotu nás vzbudil zvonek, který ohlašoval příchod boskovických medvíďat Nea a Toma. S nimi přišla také skvělá nálada, která nás až do konce neopustila. A protože se počasí trošku umoudřilo, nechtělo se nám trčet na klubovně a šli jsme do víru velkoměsta. Prvním cílem se stalo nákupní centrum Vaňkovka, kde jsme však nešli nakupovat, ale zabývat se fyzikou - samozřejmě zábavnou formou. Potápěli jsme lodičku, skládali písmeno T, pyramidy, poznávali po hmatu předměty denní potřeby, měřili napětí...největším zážitkem byl kaleidoskop, ze kterého vyšly moc pěkné fotky (http://picasaweb.google.cz/honzahol/UrsusackySrazVBrneCerven2009#). Další zastávka byla restaurace, kde jsme se naobědvali, popovídali, skryli před deštěm...a už hurá na vláčky. Navštívili jsme krásnou modelovou železnici, kde se i střídal den a noc, domy kolem železnice svítily a zhasínaly, auta jezdila okolo a občas troubila, vrtulník zachraňoval oběti dopravní nehody a z letního kina se nesla známá melodie večerníčků s Křemílkem a Vochomůrkou. Ve vedlejší místnosti jsme závodili s autíčky na autodráze a snažili se dálkově řídit jiné autíčko na jiné dráze...no za skutečným volantem mi to jde trochu líp :-) A pak už jsme nabrali směr klubovna, s malou zacházkou přes Petrov, kde jsem se stala majetkem 6. oddílu Nibowaka z Boskovic...nechápu, proč si oddíly pořizují zbytečný majetek, o kterém ani neví, jak ho využijí....
Na klubovně jsme nějakou tu hodinu strávili hrou Monopoly. Kdyby Neo nebyl takový milionář a vydřiduch, tak bych si koupila i Václavák...tak jsem našetřila na Staroměstské náměstí a všechny ostatní ulice jsem krátce na to byla nucena rozprodat... to už se ale Neo s Tomem chystali k odjezdu a my ostatní k návštěvě kina. Zhlédli jsme film Andělé a démoni a shodli jsme se na tom, že to byla dobrá volba. Cestou zpět jsme natrefili na Orwena, který většinu dne strávil na svatbě starosty Junáka. Chtěl nás zavést do vinárny, ale o půl dvanácté je to celkem na nic, když se všechno zavírá ve dvanáct. Tak jsme se v jedné hospodě zastavili někteří na víno, jiní na Kofolu a koupili jsme si láhev vína, kterou potom vypijeme na klubovně...no a dopadlo to...no prostě bez vývrtky se víno těžko otvírá, ruční vrtačka tomu moc nepomůže a palička na maso je přímo nepřítel...takže jsme sice láhev otevřeli, ale opačnou stranou, a tak všechno víno vypil koberec a dvě role toaleťáku...snad jim aspoň chutnalo...
V neděli jsme spali do jedenácti, pozvolna jsme se sbalili, uklidili a vydali se přes Špilberk (kde nám ještě Kulda zahrál na kytaru) na nádraží....
Během víkendu ještě probíhal spor, jestli je lepší studovat v Brně nebo v Olomouci
...to ať si přebere každý sám, já nik
oho ovlivňovat nebudu...
(Piko snad odpustí použití jeho fotek:-))
Shromažďovali jsme se na Orwenově klubovně a celý pátek jsme v ní zůstali, protože už jenom ta cesta v lijáku nám stačila. K naší čtveřici se přidali Ben s Nikou, Orwen a na chvíli se přišla podívat také Pája, která v sobotu ráno odjížděla na stavbu tábora. V pátek jsme nic moc zvláštního nedělali, jenom jedli a povídali (snad nemám výpadek paměti...)
V sobotu nás vzbudil zvonek, který ohlašoval příchod boskovických medvíďat Nea a Toma. S nimi přišla také skvělá nálada, která nás až do konce neopustila. A protože se počasí trošku umoudřilo, nechtělo se nám trčet na klubovně a šli jsme do víru velkoměsta. Prvním cílem se stalo nákupní centrum Vaňkovka, kde jsme však nešli nakupovat, ale zabývat se fyzikou - samozřejmě zábavnou formou. Potápěli jsme lodičku, skládali písmeno T, pyramidy, poznávali po hmatu předměty denní potřeby, měřili napětí...největším zážitkem byl kaleidoskop, ze kterého vyšly moc pěkné fotky (http://picasaweb.google.cz/honzahol/UrsusackySrazVBrneCerven2009#). Další zastávka byla restaurace, kde jsme se naobědvali, popovídali, skryli před deštěm...a už hurá na vláčky. Navštívili jsme krásnou modelovou železnici, kde se i střídal den a noc, domy kolem železnice svítily a zhasínaly, auta jezdila okolo a občas troubila, vrtulník zachraňoval oběti dopravní nehody a z letního kina se nesla známá melodie večerníčků s Křemílkem a Vochomůrkou. Ve vedlejší místnosti jsme závodili s autíčky na autodráze a snažili se dálkově řídit jiné autíčko na jiné dráze...no za skutečným volantem mi to jde trochu líp :-) A pak už jsme nabrali směr klubovna, s malou zacházkou přes Petrov, kde jsem se stala majetkem 6. oddílu Nibowaka z Boskovic...nechápu, proč si oddíly pořizují zbytečný majetek, o kterém ani neví, jak ho využijí....
Na klubovně jsme nějakou tu hodinu strávili hrou Monopoly. Kdyby Neo nebyl takový milionář a vydřiduch, tak bych si koupila i Václavák...tak jsem našetřila na Staroměstské náměstí a všechny ostatní ulice jsem krátce na to byla nucena rozprodat... to už se ale Neo s Tomem chystali k odjezdu a my ostatní k návštěvě kina. Zhlédli jsme film Andělé a démoni a shodli jsme se na tom, že to byla dobrá volba. Cestou zpět jsme natrefili na Orwena, který většinu dne strávil na svatbě starosty Junáka. Chtěl nás zavést do vinárny, ale o půl dvanácté je to celkem na nic, když se všechno zavírá ve dvanáct. Tak jsme se v jedné hospodě zastavili někteří na víno, jiní na Kofolu a koupili jsme si láhev vína, kterou potom vypijeme na klubovně...no a dopadlo to...no prostě bez vývrtky se víno těžko otvírá, ruční vrtačka tomu moc nepomůže a palička na maso je přímo nepřítel...takže jsme sice láhev otevřeli, ale opačnou stranou, a tak všechno víno vypil koberec a dvě role toaleťáku...snad jim aspoň chutnalo...
V neděli jsme spali do jedenácti, pozvolna jsme se sbalili, uklidili a vydali se přes Špilberk (kde nám ještě Kulda zahrál na kytaru) na nádraží....
Během víkendu ještě probíhal spor, jestli je lepší studovat v Brně nebo v Olomouci
...to ať si přebere každý sám, já nikoho ovlivňovat nebudu...
Brněnská sekce
(Piko snad odpustí použití jeho fotek:-))
neděle 21. června 2009
Už je to fakt nutný
Nutných věcí je hodně. Jíst, pít,...ale taky třeba napsat po dlouhé době článek na blog a nebo poslechnout si debutové CD skupiny Zhasni s názvem Je to tak nutný. A proč ten "nutný" článek nenapsat zrovna o tomto CD...
Skupinu Zhasni jsem viděla na minulých Zahradách, ale nějak se mi nevryla do paměti. Pořádně jsem si jich všimla až na loňském festivalu Valašský nákyp ve Vsetíně. Další setkání proběhlo na letošním konkurzu Zahrady, akm Zhasni přivezli zbrusu nové CD. S kamarádkou žužu jsme se rozhodly, že si CD koupíme napůl.
Nejdřív jsem si nemyslela, že bude nějak extra, ale když jsem si poslechla jejich soutěžní vystoupení, začla jsem se těšit. A po poslechu jsem byla nadšená. Je to příjemná pohodová hudba, nic hlasitého a komplikovaného. Tři hlavní osoby (Irena a Michal Vaňkovi a Kuba Horák) jsou členy textařské dílny a píšou krásné poetické texty. Jedním textem přispěla také brněnská textařka Lada Hiclová. Na hudbě se podílí členové Zhasni a bratr Kuby Horáka.
Celá deska se moc příjemně poslouchá. První a poslední písnička jsou spíš takové miniatury, ale výborně zapadají do kontextu desky. Dále se střídají písničky jemné s rychlejšími.
Členové Zhasni sice nejsou žádní skvělí zpěváci, ale všechno jim věřím a společné vokály zní nádherně a vytvářejí zvláštní atmosféru. (zvláštní v pozitivním smyslu).
Nejraději mám asi písničky Pošli mi, Mlčení sov, Vlaštovky, Zahořely a V mosteckých emauzích, která má tajuplnou náladu.
CD se mi v poslední době točí v přehrávači velmi často a je pravda, že se nejlépe poslouchá, když je zhasnuto. Zavřu oči a představuji si vlastní obrazy...
Skupinu Zhasni jsem viděla na minulých Zahradách, ale nějak se mi nevryla do paměti. Pořádně jsem si jich všimla až na loňském festivalu Valašský nákyp ve Vsetíně. Další setkání proběhlo na letošním konkurzu Zahrady, akm Zhasni přivezli zbrusu nové CD. S kamarádkou žužu jsme se rozhodly, že si CD koupíme napůl.
Nejdřív jsem si nemyslela, že bude nějak extra, ale když jsem si poslechla jejich soutěžní vystoupení, začla jsem se těšit. A po poslechu jsem byla nadšená. Je to příjemná pohodová hudba, nic hlasitého a komplikovaného. Tři hlavní osoby (Irena a Michal Vaňkovi a Kuba Horák) jsou členy textařské dílny a píšou krásné poetické texty. Jedním textem přispěla také brněnská textařka Lada Hiclová. Na hudbě se podílí členové Zhasni a bratr Kuby Horáka.
Celá deska se moc příjemně poslouchá. První a poslední písnička jsou spíš takové miniatury, ale výborně zapadají do kontextu desky. Dále se střídají písničky jemné s rychlejšími.
Členové Zhasni sice nejsou žádní skvělí zpěváci, ale všechno jim věřím a společné vokály zní nádherně a vytvářejí zvláštní atmosféru. (zvláštní v pozitivním smyslu).
Nejraději mám asi písničky Pošli mi, Mlčení sov, Vlaštovky, Zahořely a V mosteckých emauzích, která má tajuplnou náladu.
CD se mi v poslední době točí v přehrávači velmi často a je pravda, že se nejlépe poslouchá, když je zhasnuto. Zavřu oči a představuji si vlastní obrazy...
čtvrtek 28. května 2009
A mám (skoro) prázdniny
Tak mám středoškolské vzdělání. Vytáhla jsem si ty nejlepší otázky a odmaturovala jsem za čtyři.
Už mě čekají jenom jedny přijímačky a pak si budu užívat 3,5 měsíce prázdnin...
...jupííí :-D...
obrazový doprovod: foceno těsně po vyhlášení výsledků maturity - naše závěrečná TOP 3 :-)
Už mě čekají jenom jedny přijímačky a pak si budu užívat 3,5 měsíce prázdnin...
...jupííí :-D...
obrazový doprovod: foceno těsně po vyhlášení výsledků maturity - naše závěrečná TOP 3 :-)
neděle 3. května 2009
Měsíc pauza
další příspěvek nečekejte dřív než za měsíc...ale potom bude o čem povídat, teda vlastně psát...takže mi držte pěsti na všech zkouškách a u maturity... :-)
sobota 11. dubna 2009
Nejlepší kytička k narozeninám
Kytky k narozeninám a svátkům dostávám celkem ráda, ale škoda, že za týden zvadnou... Tentokrát jsem k narozkám dostala kytičku "přímo k nakousnutí"... jen pohleďte!
neděle 8. března 2009
Lepší a lepší
Říkám to po každým koncertě Jarretu...možná je to tím, že je vždycky dlouho nevidím...ale prostě podle mě jsou fakt pořád lepší. Tentokrát byla přestávka dlouhá, skoro půl roku. Ale měli celý večer jenom pro sebe a náležitě si ho užili.
Koncert byl v Brně na Staré radnici, kde byli Jarreti poprvé (a ani bych se nedivila, kdyby naposled, vzhledem k tomu všemu, co museli vynosit po schodech...). Měla jsem jít s Žužunkou, ale ta opět bohužel onemocněla...snad se to nestane pravidlem...Ale přijela milá návštěva z Prahy - Kačka "Třetinová", tak jsem tam přece jen nebyla sama...
Čekaly jsme před vchodem do sálu a Jarreti pořád na večeři...naštěstí chvíli před půl přišli, pustili nás do sálu a za chvilku už spustili první písničku. Už ani nevím, která to byla...ale během koncertu hráli Sto kroků samoty, Spustil se, Opovrhov, Neřeknu ne v podání Marka Ottla, Venku zuří jaro, Jako sen, Klíčení, Bouřku nad Bílou, kterou mě potěšili, samozřejmě nemohly chybět anglický - Tired Of Sleeping, I Don't Know, Strong Enough. A zařadili také pár nových, ještě nenahraných, kterými mi dělají největší radost - Sbohem, Haló, Židy a takovou tu co zpívá Vlasta...asi má nějaký jméno, ale já ho neznám...jediný, co mi chybělo, byl Zakopaný pes...no ale koncert byl dost dlouhý..celý dvě hodiny už jsem je dlouho neslyšela...Už chtěli končit, ale my jsme jim nedali pokoj a vytleskali jsme asi tři přídavky- jeden z nich byl Ve snu...noo..a tak to uteklo, každý divák povinně vzal nějaký nástroj, odposlech nebo kabel dolů...a jelo se domů...tak příště snad dřív než za půl roku :-)
Koncert byl v Brně na Staré radnici, kde byli Jarreti poprvé (a ani bych se nedivila, kdyby naposled, vzhledem k tomu všemu, co museli vynosit po schodech...). Měla jsem jít s Žužunkou, ale ta opět bohužel onemocněla...snad se to nestane pravidlem...Ale přijela milá návštěva z Prahy - Kačka "Třetinová", tak jsem tam přece jen nebyla sama...
Čekaly jsme před vchodem do sálu a Jarreti pořád na večeři...naštěstí chvíli před půl přišli, pustili nás do sálu a za chvilku už spustili první písničku. Už ani nevím, která to byla...ale během koncertu hráli Sto kroků samoty, Spustil se, Opovrhov, Neřeknu ne v podání Marka Ottla, Venku zuří jaro, Jako sen, Klíčení, Bouřku nad Bílou, kterou mě potěšili, samozřejmě nemohly chybět anglický - Tired Of Sleeping, I Don't Know, Strong Enough. A zařadili také pár nových, ještě nenahraných, kterými mi dělají největší radost - Sbohem, Haló, Židy a takovou tu co zpívá Vlasta...asi má nějaký jméno, ale já ho neznám...jediný, co mi chybělo, byl Zakopaný pes...no ale koncert byl dost dlouhý..celý dvě hodiny už jsem je dlouho neslyšela...Už chtěli končit, ale my jsme jim nedali pokoj a vytleskali jsme asi tři přídavky- jeden z nich byl Ve snu...noo..a tak to uteklo, každý divák povinně vzal nějaký nástroj, odposlech nebo kabel dolů...a jelo se domů...tak příště snad dřív než za půl roku :-)
úterý 3. března 2009
Deník maturanta
Už se to krátí, je to hrozný...a taky by nám to nemusel každý připomínat..my to přece všichni víme...
Někteří učitelé už se naštěstí zajímají jenom o maturanty z jejich předmětu a ti ostatní se můžou věnovat svým předmětům nebo testům k přijímačkám, jiní po nás ještě pořád něco chtějí a pak se diví, když jedničkáři mají z teorie relativity trojku...
Olinka měla koncem února plné ruce práce s razítkováním přihlášek. Už se nemůžem dál rozhodovat, teď už jenom zbývá udělat přijímačky a čekat na dopis s informací o přijetí...Já jsem se přihlásila do Olomouce na UP na žurnalistiku+muzikologii, do Brna na MU na žurnalistiku+psychologii, na geografickou kartografii a geoinformatiku a do Brna na VUT na kartografii a geodézii.
Už vyvěsili termíny maturity...no, když jsem přemýšlela, kdy bych chtěla maturovat, jediná přijatelná možnost bylo pondělí. Odmaturovat první den a pak mít klid. A oni mě napsali na čtvrtek odpoledne - jako úplně poslední z celé třídy...co už s tím...však já jim ukážu, jak vypadá to nejlepší na konec...snad :-D
a tady mám seznam termínů, kdy mi můžete držet pěsti: 7.3. (Scio), 4.4. (Scio), možná 1.5. (pokud se mi nepovede SCIO), 9.5. (TSP na MU), 16.5.(Zeměpis na MU), 28.6. (maturita) a někdy koncem května nebo začátkem června (ústní zkoušky na muzikologii)
Někteří učitelé už se naštěstí zajímají jenom o maturanty z jejich předmětu a ti ostatní se můžou věnovat svým předmětům nebo testům k přijímačkám, jiní po nás ještě pořád něco chtějí a pak se diví, když jedničkáři mají z teorie relativity trojku...
Olinka měla koncem února plné ruce práce s razítkováním přihlášek. Už se nemůžem dál rozhodovat, teď už jenom zbývá udělat přijímačky a čekat na dopis s informací o přijetí...Já jsem se přihlásila do Olomouce na UP na žurnalistiku+muzikologii, do Brna na MU na žurnalistiku+psychologii, na geografickou kartografii a geoinformatiku a do Brna na VUT na kartografii a geodézii.
Už vyvěsili termíny maturity...no, když jsem přemýšlela, kdy bych chtěla maturovat, jediná přijatelná možnost bylo pondělí. Odmaturovat první den a pak mít klid. A oni mě napsali na čtvrtek odpoledne - jako úplně poslední z celé třídy...co už s tím...však já jim ukážu, jak vypadá to nejlepší na konec...snad :-D
a tady mám seznam termínů, kdy mi můžete držet pěsti: 7.3. (Scio), 4.4. (Scio), možná 1.5. (pokud se mi nepovede SCIO), 9.5. (TSP na MU), 16.5.(Zeměpis na MU), 28.6. (maturita) a někdy koncem května nebo začátkem června (ústní zkoušky na muzikologii)
neděle 1. března 2009
Dva měsíce ve zkratce
Čas letí a najednou je tu začátek března. A já jsem se nedokopala ještě ani k jednomu šlánku..tak to teď rychle všechno shrnu, protože rozhodně jsem ty dva měsíce nezahálela...a od teď budu psát častěji
Silvestr
Poslední dny roku 2008 jsem trávila ve Vrchlabí. Domluvili jsme se s Ursusákama, že spolu a oslavíme Silvestra. No, nakonec to bylo celkem komorní - já, Jája, Kulda a Piko, ale srandy jsme si užili dost. Byli jsme na faře, kde se nám to z počátečních 4°C podařilo vytopit na 12, později dokonce na 17°C. Takže jsme většinu času trávili zalezlí ve spacáku a dívali jsme se na filmy, hráli na kytaru a zpívali nebo jsme vylezli ven a na sjezdovce mezi lyžaři jezdili na sáňkách. Na Silvestra odpoledne jsme jeli do Liberce, kde slavili týmáci. Cesta byla zajímavá (když někdy budete chtít, abych vás navigovala, neříkejte, že je jedno, po jak velkých cestách pojedeme :-D). A druhý den roku 2009 jsme se vydali na Sněžku, ze které jsme pak jeli 6 km z kopce na sáňkách - skvělý, doporučuju :-)
Zážitky z očního
Nikdy bych neřekla, že na očním toho člověk tolik zažije. To je sranda, takové dvouhodinové vyšetření, kde jednou s vítí do očí bez lupy, podruhé a potřetí s malou lupou a po rozkapání dokonce s obrovskou lupou, to pak má člověk ještě půl dne mžitky před očima a zorničku širokou jak drogově závislý. Na topografii se zas dívá do oranžovýho blikajícího světla a vyleze z toho krásný barevný obrázek oční rohovky. A když se oko znecitliví, může se do něj píchnout "hloubkoměr rohovky" nebo taky takový váleček, který fotí jednotlivé vrstvy. No a po tom všem řeknou, že oko je shopné jít na operaci a zážitky pokračují. Kapání vodičky na umrtvení - oko sice nic necítí, ale pořád vidí - třeba ten háček, kterým mu doktorka seškrábe vrchní vrstvičku rohovky, pak tam kape krásnou žlutou vodičku - vitamín B a nakonec do oka půl hodiny svítí UV záření. Pak jsem sice dva dny nemohla otevřít oko bez toho, aniž by mě nepříjemně zasáhl proud světla, ale třetí den už jsem z nadšení z toho, že to přestalo bolet, přečetla 100 stránek (prej jsem šílenec...)
Kultura
Jasně, začátek roku patří plesové sezóně, tak jsem se taky nějakých těch plesů účastnila. Tomu prvnímu předcházela soutěž skautských kapel - Vozembouch, na které vyhrála kapela Boys, ve které zpívá Žužunka. Večer pak následoval skautský ples na téma Afrika. Lídé byli oblečeni buď ve společenském nebo v něčem "africkém". Součástí plesu byla také soutěž stolů ve skládání origami.
Plesu naší základky jsems e účastnila jako pořadatel - prodávaly jsme s holkama losy do tomboly. U toho se člověk taky pobaví. Potká bývalé učitele, popovídá si s nimi, taky různé papaláše, kteří kupují lístky za 800 Kč. No a pak o půlnoci doufá, že nějaké to štěstí se v tombole usměje i na něj. A stejně se zase neusmálo. A my jsme měly takovou chuť na obloženou mísu.
A nakonec kulturní rubriky jeden koncert. Měla jsem jít s Žužunkou, ale ta na poslední chvíli onemocněla. Naštěstí jsem jela s taťkou a ještě jsem tam potkala několik známých. Hrála Martina Trchová s Karolínou Skalníkovou a potom duo Groovie. Vůbec jsem je neznala a dost mile mě překvapili - zpívají hlavně písničy Simona a Garfunkela.
Sport
Jako každý rok jsme byli v Orlických horách na hájence u Berouska. Tentokrát jsme přesunuli termín z jarních prázdnin na pololetní. Účast byla opravdu hojná a srandy kopec, jak se říká. S holkama snowboardistkama jsem blbla na lyžích ve snowparku, na vleku nám to "nějak divně zatáčelo"...opravdu netuším, čím to bylo :-D a jednou jsem na kotvě málem spadla a vypla se mi lyže (nebyla to tak úplně náhoda...)...ještě že je Katka, který jela za mnou tak pohotová...no a mě s Čerťou to nestačilo, tak jsme přece jen dodržely tradici jarních prázdnin a vydaly se lyžovat ještě dva dny o jarních...)
Silvestr
Poslední dny roku 2008 jsem trávila ve Vrchlabí. Domluvili jsme se s Ursusákama, že spolu a oslavíme Silvestra. No, nakonec to bylo celkem komorní - já, Jája, Kulda a Piko, ale srandy jsme si užili dost. Byli jsme na faře, kde se nám to z počátečních 4°C podařilo vytopit na 12, později dokonce na 17°C. Takže jsme většinu času trávili zalezlí ve spacáku a dívali jsme se na filmy, hráli na kytaru a zpívali nebo jsme vylezli ven a na sjezdovce mezi lyžaři jezdili na sáňkách. Na Silvestra odpoledne jsme jeli do Liberce, kde slavili týmáci. Cesta byla zajímavá (když někdy budete chtít, abych vás navigovala, neříkejte, že je jedno, po jak velkých cestách pojedeme :-D). A druhý den roku 2009 jsme se vydali na Sněžku, ze které jsme pak jeli 6 km z kopce na sáňkách - skvělý, doporučuju :-)
Zážitky z očního
Nikdy bych neřekla, že na očním toho člověk tolik zažije. To je sranda, takové dvouhodinové vyšetření, kde jednou s vítí do očí bez lupy, podruhé a potřetí s malou lupou a po rozkapání dokonce s obrovskou lupou, to pak má člověk ještě půl dne mžitky před očima a zorničku širokou jak drogově závislý. Na topografii se zas dívá do oranžovýho blikajícího světla a vyleze z toho krásný barevný obrázek oční rohovky. A když se oko znecitliví, může se do něj píchnout "hloubkoměr rohovky" nebo taky takový váleček, který fotí jednotlivé vrstvy. No a po tom všem řeknou, že oko je shopné jít na operaci a zážitky pokračují. Kapání vodičky na umrtvení - oko sice nic necítí, ale pořád vidí - třeba ten háček, kterým mu doktorka seškrábe vrchní vrstvičku rohovky, pak tam kape krásnou žlutou vodičku - vitamín B a nakonec do oka půl hodiny svítí UV záření. Pak jsem sice dva dny nemohla otevřít oko bez toho, aniž by mě nepříjemně zasáhl proud světla, ale třetí den už jsem z nadšení z toho, že to přestalo bolet, přečetla 100 stránek (prej jsem šílenec...)
Kultura
Jasně, začátek roku patří plesové sezóně, tak jsem se taky nějakých těch plesů účastnila. Tomu prvnímu předcházela soutěž skautských kapel - Vozembouch, na které vyhrála kapela Boys, ve které zpívá Žužunka. Večer pak následoval skautský ples na téma Afrika. Lídé byli oblečeni buď ve společenském nebo v něčem "africkém". Součástí plesu byla také soutěž stolů ve skládání origami.
Plesu naší základky jsems e účastnila jako pořadatel - prodávaly jsme s holkama losy do tomboly. U toho se člověk taky pobaví. Potká bývalé učitele, popovídá si s nimi, taky různé papaláše, kteří kupují lístky za 800 Kč. No a pak o půlnoci doufá, že nějaké to štěstí se v tombole usměje i na něj. A stejně se zase neusmálo. A my jsme měly takovou chuť na obloženou mísu.
A nakonec kulturní rubriky jeden koncert. Měla jsem jít s Žužunkou, ale ta na poslední chvíli onemocněla. Naštěstí jsem jela s taťkou a ještě jsem tam potkala několik známých. Hrála Martina Trchová s Karolínou Skalníkovou a potom duo Groovie. Vůbec jsem je neznala a dost mile mě překvapili - zpívají hlavně písničy Simona a Garfunkela.
Sport
Jako každý rok jsme byli v Orlických horách na hájence u Berouska. Tentokrát jsme přesunuli termín z jarních prázdnin na pololetní. Účast byla opravdu hojná a srandy kopec, jak se říká. S holkama snowboardistkama jsem blbla na lyžích ve snowparku, na vleku nám to "nějak divně zatáčelo"...opravdu netuším, čím to bylo :-D a jednou jsem na kotvě málem spadla a vypla se mi lyže (nebyla to tak úplně náhoda...)...ještě že je Katka, který jela za mnou tak pohotová...no a mě s Čerťou to nestačilo, tak jsme přece jen dodržely tradici jarních prázdnin a vydaly se lyžovat ještě dva dny o jarních...)
neděle 15. února 2009
Už zase nestíhám
poslední článek na Štědrý den, to je hrůza...a říkala jsem si, jak napíšu o Silvestru, nějakých koncertech, plesech, horách, skautských akcích...no možná se o tom ve zkratce zmíním...a jestli onemocním, tak napíšu o všem...ale doufám, že ne...tak zatím zdravím všechny náhodné i nenáhodné kolemjdoucí a přeju příjemné čtení starších článků...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)