Musím se přiznat, trochu to nedávám. Naštěstí to není dlouhodobý stav. Tedy doufám, že ani nebude :-) Ale jak se tak blíží státnice, zjišťuji, že v té hlavě toho není zas tak moc...času ubývá...plno kamarádů už to má za sebou...a tak...
Naštěstí se občas objeví nějaké ujištění, že je to v pohodě :-) Zrovna dneska se mi stala krásná věc. Je večer, přemýšlím, jestli se ještě něco zvládnu naučit, nebo mám raději jít spát, pomalu mě přepadá zoufalství a je mi do breku. V přehrávači mám puštěný náhodný výběr písniček a najednou se ozve "neplakej, neplakej, neplakej..." no není to krása? :-)
(teď by mi ještě měl někdo zazpívat: Lucie, zavři počítač, zavři učení, a spi!)
