Jsem autíčko, které jede po kruhovém objezdu. Je to ale velký, přímo obrovský kruháč. Má mnoho výjezdů, ani nedokážu spočítat kolik, vlastně na druhou stranu ani pořádně nevidím. A před vjezdem nebyla žádná cedule, kam která cesta vede. Směrovka se vždy se objeví až těsně před výjezdem. Sem tam se kolem mě mihne nějaké auto. Většinou mě předjede, občas někoho předjedu já. Někdy jedu chvíli vedle někoho. Je to totiž dvouproudový kruháč. Některé cesty ven jsou také dvouproudové, jiné mají pouze jeden pruh.
Zatím jsem jezdila většinou po jednoproudých cestách. Jen jednou jsem vyjela z kruhového objezdu na dvoupruhovou cestu. Ale ta byla hodně krátká, za chvíli se objevil další kruháč a autíčka se rozdělila.
Teď je ten kruháč ale fakt velký. Už po něm určitou dobu jezdím a jsem zvědavá, kdy z něho vyjedu. Motá se kolem mě pár autíček. Jedu si tak kolem jednoho, ale je trochu pomalé. Tak zrychlím a dojedu to o kousíček přede mnou. Ale nikde žádný výjezd. A tak si jezdím dál a míjím se s dalšími auty. Občas já zrychlím, občas zrychlí to, které je zrovna vedle mě, některé sem tam odbočí. Čím dál víc autíček odbočuje na dvouproudovky, trochu se bojím, abych na kruháči opět nezůstala sama a nemusela se od mých oblíbených autíček oddělit na jednoproudou cestu a hledat nové kruháče. Uvidím, jak budou vypadat další odbočky. Možná že objedu celý kruháč, abych najela na nějakou cestu, kterou jsem dříve ignorovala...možná i tento kruháč budu nakonec muset opustit zase po jednoproudé cestě...ale chtěla bych, abych jednou najela na dvouproudou a už z ní nikdy nesjela. I když druhé autíčko třeba nebude chvílemi stačit nebo já nebudu stačit jemu, snad na sebe dokážeme počkat...a poslat na cestu několik dalších malých autíček...
Mám za sebou zvláštní zkouškové. Byla jsem divně klidná, před žádnou zkouškou jsem nestresovala. A je možné, aby se mi zkouškové líbilo, nebo abych si ho dokonce užívala? Je pravda, že první dva týdny jsem dřela, ale potom už zkoušky nebyly tak rychle po sobě a já jsem se měla moc dobře :-) No a nebyla bych to já, kdyby mě po celou tu dobu neprovázely různé písničky.
Slož svoji starost na Pána
To začalo už na Silvestru. Tato píseň se stala hitem a hodila se do každé beznadějné chvíle. Nenašla jsem ji na YouTube, proto sem napíšu aspoň její text:
/:Slož svoji starost na Pána:/
a on se už postará.
Nebudu se bát, neboť ty jsi se mnou
Nebudu se bát, o, Pane můj.
Mám dny
Na žurnalistice jsem měla trochu těžší zkoušku ze stylistiky. K tomuto předmětu jsem celý semestr chovala dost smíšené pocity. Sice mě to bavilo, ale otravovalo mě, že pořád musím být připravená, pořád ve střehu, abych vždy odpověděla na zadanou otázku. A s učením na zkoušku to bylo podobné. Chvilkami mě opravdu bavilo a pak to přešlo do pocitu absolutní apatie nebo bezradnosti. To pěkně vystihuje písnička od Bratří Ebenů:
Já se v tom nevyznám
A další Ebeni. Z hudebních forem byla další „příjemná“ zkouška. Skoro do poslední chvíle jsem tomu moc nerozuměla. Teorie se sice dá naučit, ale rozebrat sonátu...to je fakt umění...naštěstí se na zkoušce objevila sonáta, kterou jsem už rozebírala :-)
Lady karneval
A tady končí ta nepříjemná část zkouškového. To nejhorší mám za sebou a můžu se věnovat třeba skautu. Vedla jsem jednu víkendovku Vyškovského rádcovského kurzu, kterou jsem si opravdu užila, protože všichni z přípravného týmu makali úplně skvěle a já jsem nemusela řešit žádné problémy. Tak jsem hodně času trávila v kuchyni, kde jsem pomáhala s vařením. A pořád dokola nám tam hrál 4tet. Taky jsme pro účastníky připravili karaoke, kde jedním z hitů byla právě píseň, která nám dost často hrála v kuchyni v podání 4tetu...
Běžím dál
Skvělá olomoucká studentská SchOLa PMS (Panny Marie Sněžné) vydala výborné album. A právě píseň Běžím dál, jejíž klip měl ohromný úspěch, zněla ještě mnoho dní po vydání v hlavách řady kamarádů, které jsem potkávala. Já jsem nebyla výjimkou.
Cvrčkovi ukradli housličky
Mým oblíbeným místem se během zimního semestru stal „Sklep“, kde každou středu probíhá karaoke. A to jsme se tak jednou s Mončou hecly, že si zazpíváme „Cvrčka“...a od té doby tato píseň zpestřuje každou naši účast. Ani o zkouškovém nelze vynechat.
Vedoucí
Často slýchám „Vy skauti se pořád radíte, pořád schůzujete“. A vlastně je to pravda. Pořád samá rada. V lednu jsem se dokonce zúčastnila Krajského sněmu Junáka. No to byla vysoká politika... My vedoucí to nemáme lehké...
Všichni už spí
To se tak podíváte z okna na pavlač, když jdete spát (většinou kolem dvou v noci)...a pokud znáte tuto písničku od I.C.Q., nemůže vás nenapadnout
„Všichni už spí, jenom já, jenom já ne,
mé víčka nejsou unavené, unavené...“ (není na YouTube)
Honza, Ondra, Mára mají narozeniny
To byla akce! Hrad je Hrad, o tom ještě určitě napíšu, toto honosné sídlo si rozhodně zaslouží samostatný článek. A když tři hradní páni slaví během jednoho týdne narozeniny, to se potom dějí věci. Bylo to takové holčicí spiknutí, o kterém oslavenci (prý) netušili skoro do poslední chvíle. A když se všichni společně (to byla ale náhoda, že se potkali v Bille) dostali na Hrad, čekala je krásná oslava s krásným dortem, s mnoha lidmi, salvami smíchu, kostkami cukru v Alpě, zpíváním s kytarou, atd, atd,....
Až se za chviličku narodíš
Stala jsem se kmotřičkou. Mojí biřmovací kmotře se narodil malý Matyášek, a já mám tu čest být jeho křestní kmotrou. Je to moc hodné miminko. Ještě jsem ho neslyšela zabrečet a dokonce i polívání hlavičky prospal a vůbec ho nenapadlo řvát :-)
A písnička Až se za chviličku narodíš je nejkrásnější křestní píseň, co znám...jen zase není na YouTube
Spomáľ!
A už jsme u konce. Říkala, jsem si „Zkouškové, zpomal!“ Takové zkouškové, jaké jsem měla pár posledních týdnů, bych totiž dokázala prožívat ještě hodně dlouho...ale tak i v semestru mě určitě čeká hodně krásných chvil (První týden semestru, který v době psaní mám za sebou, to jen dokazuje :-) )
V posledních dnech tu sice máme skoro jaro, ale proč se nevrátit do krásně zasněžených Beskyd? Právě tam jsem totiž trávila Silvestra, kterému předcházela duchovní obnova. Měli jsme celkem dost prostoru k mlčení a přemýšlení, a tak jsem se vydala hledat inspiraci a odpovědi na různé otázky do sněhem zaváté krajiny.
Šla jsem kolem keře, který měl hrozně moc tenkých větviček a na nich byla velká vrstva sněhu. Bylo to krásné. A když jsem s některou z nich zatřásla, sníh spadl a větvička se rázem vymrštila nahoru.
Občas si taky připadám jako ta větvička, která je obtěžkaná sněhem. Táhne mě to k zemi, ale někomu se to může líbit. Kolik věcí dělám proto, abych se někomu líbila, i přes to, že to nepokládám za správné. Asi chci být in, nevyčnívat z davu...
Ale když to ze sebe pak „setřepu“, hned je mi líp, jako bych si lítala...prostě jak ta větvička, která vystřelí vzhůru...
Tak trochu jsem se zasekla a nevím, co s tímto blogem. V poslední době se setkávám s různými typy blogů a přemýšlím, jak by měl vypadat ten můj.
Dřív jsem na svůj blog psala hlavně „reportáže“ (teď, když už mám zkoušku ze stylistiky, vím, že to až tak reportáže nebyly :-)) z různých akcí, které jsem prožila, hlavně z koncertů. O folkových koncertech píšu na folktime.cz a o koncertech vážné hudby pořád nemám nějak odvahu psát.
Často čtu blogy na idnes.cz. Tam ale většina lidí řeší závažné společenské otázky. Na to se taky nějak necítím.
Inspirovat se blogííísky puberťaček taky nemíním. I když by to bylo asi nejjednodušší, nicneřešící a určitě bych se u toho pobavila. Možná se někdy pustím do tohoto experimentu a napíšu nějaký „FaKt CooL hUSteEeJ čláNečEq.“
Nejčastěji teď asi čtu blogy na Signálech. A to je právě kámen úrazu. Když má člověk dva kamarády, jejichž blogy jsou pro něj pastvou pro duši, to se to pak těžko píše vlastní blog. Nechci se opičit a hlavně vím, že na jejich články plné romantiky a poetiky (:-)) nemám... (Buďme konkrétní, blog mého spolužáka Honzy: http://honzapilar.signaly.cz/ a mé loňské spolubydlící Máji: http://kleine-biene-maja.signaly.cz/ - vřele doporučuju)
Tak. A teď co a jak? Nějaký závěr? Vyjádření? Tiskové prohlášení? Ano, opravdu pomalu ale jistě vycouvávám ze slepé uličky. Slyšela jsem pár názorů, že můj blog stagnuje, že bych s ním měla trochu pohnout. Prostě i malý zájem mě těší a snažím se vyhovět poptávce :-) Dokonce mě i napadají témata. Nevím, kterému typu blogu se to bude nejvíc blížit, ale asi se budu snažit nějakým způsobem reflektovat, jak žiju a co zrovna prožívám, protože rozhodně nemůžu říct, že bych měla nudný život. Dokonce si myslím, že to období, které právě prožívám, je obzvláště krásné v nejrůznějších směrech. A třeba někoho navnadím ke sledování mého blogu, když napíšu, že mám nápady na pět článků! Teď ještě najít čas na jejich napsání (Ale už jsem taky zjistila, že je to jen o tom chtít)
