Mission (im)POSSIBLE!!!

Musím se podělit o tu velkou radost.
Před několika měsíci jsem si pomalu ani neuměla představit, že tento den jednou nastane. Tedy, že nastane, jsem předpokládala, ale že tak rychle...Před měsícem jsem se toho spíš bála. Byla jsem na tom bídně. Nejbídněji. Velký loser. Často mi bylo do breku. A už jsem to všechno chtěla mít z krku.
A teď to přišlo. Předevčírem mi spadl jeden kámen ze srdce, dneska druhý. Takže poslední level akční hry jménem Bakalářka jsem dohrála, Samostatný projekt jako praktický výstup ke státnicím ze žurnalistiky mám taky odevzdaný. A teď už jenom obhajoba, dvoje státnice a třeba ze mě bude Bc. No ještě to bude boj...
Každopádně, jestli se na něco v těchto následujících bídných dvou měsících těším, tak je to obhajoba těchto dvou prací. Myslím, že jsem si na nich dala záležet a vedoucí práce i konzultantka projektu vypadají s mými pracemi dost spokojeně...tak uvidím, koho mi vyberou za oponenta...
Díky všem, kteří se na mě usmáli, nebo mě jinak povzbudili, když jsem to nedávala :-)

TGD: Błogosław duszo moja Pana

S dnešním písničkovým tipem spojím i pozvánku pro všechny olomoucké. A kam? Na koncert SchOLy PMS. I když nebudeme v televizi tak jako v loňském roce, myslím, že na kvalitě koncertu to neubere. Celý koncert se bude točit kolem modlitby Věřím v Boha, všechny písničky tedy korespondují s jejími jednotlivými částmi. A budou to teda hity. Asi je to docela odvážné, ale myslím si, že to bude nejlepší koncert SchOLy za ty tři roky, co v Olomouci studuji.
Kdy a kde? Ve středu 25. 4. ve 20:15 v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci (koncert navazuje na mši, na které taky každý týden zpíváme)
A jako návnadu sem dám písničku, která bude (v české verzi) jedním z vrcholů koncertu.

Cirkusáci a Vozembouch

Už jsem tady psala o skupině Lucky Circus. Když už jsme měli ten slavný koncert, rozhodli jsme se zúčastnit soutěže skautských kapel Vozembouch v Brně. Zase jsme cvičili, vymýšleli, překopávali...a vybrali naše dvě písně - V poušti a Píseň psanou plícím. Povinnou součástí měla být skautská píseň. A protože u nás ve středisku nikdo nezná nic jiného než Džungle ztichla, byla naše volba jasná. Aranžování džungle jsme si docela užili a jako společnou součást oděvu jsme si každý vzali plyšáka. Další obří plyšáky jsme rozmístili po pódiu.
Ale nepředbíhejme. Vyjeli jsme z Vyškova autem úplně plně naloženým. V kufru kytary, mega komba půjčená od Maggots, na klíně klávesy, pod nohama plyšáci...a jeli jsme do Brna. Po cestě tam jsme ani jednou nezabloudili. Do kulturáku v Bystrci, kde soutěž probíhala, jsme přijeli jako první. Když jsme vytahovali komba, hleděli na nás jak na Marťany. A ještě k tomu Vyškováci v Brně...ti nás zas budou mít o něco raději...
Vystupovali jsme až úplně poslední. Alespoň jsme si v klidu mohli poslechnout konkurenci. Někteří se ani nedali brát jako konkurence, ale některé kapely byly opravdu kvalitní. Nejlepší byli Four Chords těsně před námi. Po nich se mi na to pódium opravdu nechtělo...
No a už jsme tam byli. Natáhnout všechny nástroje, komba, dráty...zvukař vypadal poněkud zoufale. Na pódiu nebyl úplně extra dobrý zvuk, ale to jsme ještě nevěděli, co leze ven do lidí. Ty tři písničky jsme si docela užili, i když já jsem třeba byla nervózní, a to většinou ani nevím, co to nervozita je. Ale nějaký ten potlesk jsme sklidili :-)
Už jen počkat na vyhlášení. Zvuk nás docela zklamal, a zařekli jsme se, že příští rok už sem nepojedeme. A taky jsme doufali, že nevyhrajeme, protože putovní Vozembouch už se nám do přeplněného auta nemohl vejít  Ale co se nestalo. Vyhlašování...9. místo...8. místo...7...6...5...4...3...a pořád nic. Spolu s Amazonkami jsme šli na pódium a...2. místo Amazonky, to tedy znamená 1. místo Lucky Circus!!! Neuvěřitelné!!!
Dostali jsme diplom, Vozembouch (který jsme do auta nakonec narvali) a že prý se na nás těší za rok :-) Tak asi teda jo...
Po cestě zpět jsme trochu bloudili, ale všechny cesty vedou na dálnici...a dálníce do Vyškova :-)
Přece jenom jsme si to užili.
A kdyby si někdo chtěl poslechnout ty nahrávky, na kterých není slyšet polovina nástrojů, tak zde: http://vozembouch.skauting.cz/roversky-vozembouch/2012/zaznam (a naše jsou poslední tři)
taky se o nás trochu psalo v novinách: http://vyskovsky.denik.cz/serialy/vyskovsti-skauti-z-lucky-circus-si-podmanili-brno.html

Bujabéza: Panenka Maria

To, že olomoucká skupina Bujabéza patří mezi mé velmi oblíbené, pravidelní čtenáři Kiwiblogu asi ví. Už tomu bude měsíc, co jim vyšlo nové CD Potvory di Mare. Docela dost jsem se těšila na jeho křest. Ale už v prosinci jsme si se spolubydlící Mončou koupily lístky do Národního divadla v Praze...a v té době jsem ještě netušila, že si Bujabéza naplánuje křest zrovna na stejný den.
Dva týdny po křtu jsem jela vlakem domů. Všude plno, tak jsem nastoupila do kupé, které vypadalo ještě trochu volně. A ejhle, najednou vidím, že sedím vedle Zuzky a Oudýho z Bujabézy. Zuzka zrovna měla v ruce nová CD, tak jsem rychle zareagovala, zda by mi jedno prodali. Byli docela překvapení, ale neskrývali nadšení, že i ve vlaku se jim takto daří prodávat. (Já jsem zase byla překvapená, že vystupovali také ve Vyškově. Jeli totiž natáčet desku Montyho do studia Milana Šány z vyškovského Koňaboje)
Doma jsem si album hned vybalila a zaposlouchala se. Krásně se poslouchá.
Teď sice máme velikonoční dobu, ale jedna z nejhezčích písní z Potvory di Mare je vánoční Panenka Maria. Zde je:

Narozeninový kulturní zážitek

Před časem jsem měla narozeniny. Na tom by nebylo nic neobvyklého, přece jenom, narozeniny má čas od času každý...Nikdy jsem nepořádala žádnou narozeninovou oslavu, asi na to nějak nejsem. Ale vždycky jsem doufala, že mi někdo připraví nějaké překvapení, něco originálního. A letos jsem se dočkala.
To jsem se tak normálně loučila večer s děckama ze spolča, když najednou se objevili Hradní páni Pavel a Lizňáček. A nesli nějaký starý kabát upravený do podoby svěrací kazajky. Navlékli mě do toho a vedli přes centrum města až na Michalské schody (pro mimoolomoucké - Michalské schody jsou takovým pěkným amfiteátrem). A prý že pro mě mají lístky do divadla. Ale ne ledajakého. Do EDNH (= Experimentální divadlo na Hradě). A to je teda pocta. Vždyť EDNH něco vyplodí tak na Církevní Silvestr. Jinak ticho po pěšině - a teď toto! Tihle pánové mě moc dobře znají a ví, co mě potěší :-)
Na střídačku přednesli sérii surrealistických básní na téma Lucka. Byla by škoda je založit, proto je všechny zveřejním tady. Však se chlapci nemusí za nic stydět.


1. Muzikologická
Muzikologie, Etymologie,
Alergologie, Charakterologie,
Klausologie, Filologie,
Euforie, Vigílie...
...a co Lucka - sní je???

2. Hanácká
Kde chrápó ty tramvaje, tam i naša Locka je.
Dneska narozenine má, za rok budó znova.
Teď kóká jak sova.

3. Filozofická
Lucie, noci upije, a dne nepřidá.
Srazí David Goliáše neb Goliáš Davida?


4. Lucka a SchOLa
Lucka skoro všemohoucí
sídlem jejím Rybníček
jedna schOLa v Olomouci,
to je její koníček

5. Lucka ve sprše
Když se Lucka sprchuje,
písničku si brouká.
Ó, jak libě notuje,
Karel Gott jen kouká.


6. Lucka a DEPO
Lucka v Depu bydlí,
na nástroje hraje.
Kluci kolem slídí,
srdce jim jen taje. (- kéž by :-))

Díky, kluci :-)

Jablkoň: Pomlázka teče

Už před Vánoci jsem tady vystavila několik tematických písní od skupiny Jablkoň. Teď tu máme Velikonoce, a když jsem přemýšlela, jaký písničkový tip zvolit tentokrát, nečekaně mě napadla opět Jablkoň. A dokonce píseň ze stejného alba, z kterého byly ty dvě předchozí, tedy z vánočního Hovada Boží.

Píseň Pomlázka teče je taková, řekněme, netypická. Už jenom její nálada, ta je vlastně ještě tak trochu postní. A zajímavým způsobem propojuje význam Velikonoc z pohledu lidových tradic a z křesťanského pohledu.

To je pařba!

No řekněte, kam se hrabou všechny ty Age of Empires, Call of Duty, Warcraft nebo dokonce Solitaire či Hledání min! Je pravda, že některé připoutají k počítači na dlouhé a dlouhé hodiny. Ale fanoušci těchto her ještě asi nehráli hit letošní herní sezony, protože u toho vydrží sedět i ti nejzarputilejší odpůrci. Já jsem tomu podlehla docela brzy, už někdy v listopadu. Většina mých spolužáků se bránila zuby nehty. Ale už je to taky pohltilo.

První level byl náročný a zdlouhavý. Ale odehrával se v zajímavém prostředí, a to ve fonotéce Českého rozhlasu. Pěkné. Ovšem každý má průběh hry nastaven zcela podle osobních parametrů. Takže se nemůžete těšit, že vás potká úplně to samé. Druhý level jsem odehrála z části ve Vědecké knihovně. Ten už šel trochu rychleji, ale pořád ještě se mi zdálo, že hra nikam nepostupuje.

Až začátkem března se to rozjelo. Je to tady! Mlátím do klávesnice o sto šest. Ráno vstanu, zapnu počítač a už to jede. Hlavně nemusím nikam chodit. Sedím na posteli a všechny důležité cheaty mi poskytuje halda knih okolo mě. Všude chodím na poslední chvíli, jenom abych toho stihla odehrát co nejvíc. A už se blížím ke konci. Už jenom necelé dva větší levely a pak pár malinkatých, spíš takových bonusových kol...

Je škoda, že tato hra je časově omezena. Já ji musím stihnout odehrát do 25. dubna. Někteří mají víc času, třeba až do půlky května. A ve svém okolí vidím, že napětí opravdu roste. No a pokud bychom to nestihli, tak se nám ten čas prodlouží třeba o půl roku. Ale to já zas nechci. Sice mě ta hra docela baví, ale přece jen, čekají další a nechci celý další rok promrhat dohráváním posledních levelů.

Že vás to zaujalo a toužíte si zahrát taky? Možná budu muset některé zklamat. Vhledem k náročnosti této hry, je omezena věkem 21+

No jo, já jsem vlastně nezmínila, co je to za hru. Tak tedy, jmenuje se BAKALÁŘKA

Bokomara: Golgota

Velký pátek...jak já ten den nemám ráda...ne kvůli tomu, že je přísný půst, však se najím zítra...ale je to takový temný, neradostný den. V kostele nezní varhany, zpívají se takové depresivní písně, čtou se pašije, už zas musíme slyšet o všech těch zradách, křivárnách, mučení, křižování, umírání...ale rozhodně to má něco do sebe. Zítra přijde Bílá sobota, všechno se rozezní, rozsvítí, a bude to velkolepé :-)

V souvislosti s dnešním dnem mě napadá mnoho písní...ale "Hosanovky" nechám být a zavítám do mých oblíbených folkových vod:

Grafoman se opět hlásí

Tak. Už to je k nevydržení. Spousta témat, která jsem měla ve svém "redakčním plánu", už jsou naprosto pasé. Protekly mi mezi prsty...či klávesami..., a nyní již postrádají na aktualitě...

No a protože počet znaků v mé bakalářce již překročil počet znaků všech loňských blogových příspěvků, myslím, že je na čase opět něco napsat...začnu několika nerealizovanými příspěvky, které jsem napsala už dřív. Ne všechno tam sice úplně sedí, holt realita se někdy rychle mění, ale je mi líto zahodit je...