sobota 16. července 2011

Dvojitá porce písničkových tipů

Všechny hry připraveny, diplomy vytisknuty, přihlášky a důležité dokumenty uspořádány ve složce, mobil v nabíječce, oblečení v kufru, věci na program v batohu, k tomu malý batůžek a kytara...a můžu odjet! Kam? No přece na tábor...
Pátý tábor, na který jedu jako vedoucí. Podruhé hlavní vedoucí a po třech letech ne jako zdravotník :-)
Těším se na noci ve stanu, ty miluju. Když je pěkně, rozepnu stan a před usnutím se dívám na hvězdy. Taky se bojím. Je to zodpovědnost starat se dva týdny o 18 dětí. Naštěstí je všechny znám, tak aspoň vím, co od nich čekat. Taky se bojím bourání tábora. Aby se všechno stihlo, aby bylo zařízeno všechno co má být, aby všechny věci po táboře skončily na správném místě... Ale bude to všechno dobrodružství :-) a tak to má být :-)
Dva týdny mimo civilizaci, ať se děje venku co chce, my jsme ve svém vlastním světě. Když jsou někde povodně, nám je to jedno, pokud nám neplavou stany. Kdyby bylo někde zemětřesení, taky nic netušíme, země se nám pod nohama ještě nechvěla. Možná bychom něco postřehli, kdyby začala světová válka. Všude okolo vojenský prostor, to by určitě vojáci měli napilno... Ano, je mi jasné že tento postoj je "ukázkově žurnalistický". Ale je to krásné vypadnout na dva týdny z dosahu médií a techniky.
Děti s rodiči komunikují přes dopisy. Je to krásné, že ještě funguje tento starý zvyk. Mimochodem, já taky ráda dostávám dopisy. Kdyby mi třeba někdo chtěl napsat, najde adresu na stránkách našeho roje vcelkyvyskov.webnode.cz :-)
A co jsem vybrala za písničkový tip? Protože jedu na dva týdny pryč, nabízím hned dvě ukázky. Přemýšlela jsem, co se mi pojí s táborem. Asi nikoho nepřekvapí známá písnička pánů Svěráka a Uhlíře "Barbora píše z tábora". Doufám, že naše děti nebudou psát domů nic podobného :-) Snad mají trochu lepší mínění o hlavní vedoucí. Minimálně je nemusí trápit to, že by jim blokovala nějakého idola :-)

A druhý tip je z trochu jiné hudební oblasti, ale nemůžu si to odpustit. Ze Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast všichni znají akorát Vltavu a začátek Vyšehradu. Ale takový Tábor je taky moc krásný. A jistě uhádnete, jaký známý motiv jedné velmi staré písně se tam objevuje :-)



pátek 15. července 2011

Moje rozhlasová tvorba VI

Je tady moje poslední rozhlasové dílo z letošního školního roku. Je to zápočtová práce a považuji ji za svůj prozatímní rozhlasový vrchol.
Natáčela jsem na festivalu Střelické strunobraní. Vlastně jsem tím tak nějak žila celý festival, dost mě to bavilo. Domů jsem přijela s cca 2 h 15 min. zvuku...a teď co s tím, aby výsledek měl max. 4 minuty? Některých zvuků mi bylo líto. Musela jsem zkrátit rozhovor se skvěle mluvícím Ondrou Machátem (pořadatelem festivalu) nebo vybrat do ankety jen pár příspěvků z mnoha...ale za výsledek se nestydím :-) ...plynulá mluva taky časem přijde... :-)

čtvrtek 14. července 2011

Suzanne Vega: Caramel

Folkařka naplnila olomoucké náměstí! ...dalo by se říct... jistě, že při folkových koncertech bývá na náměstí většinou téměř prázdno, z Čechů by ho zaplnil tak Jarek Nohavica. Ale tentokrát zavítala návštěva až z New Yorku - Suzanne Vega.
Vlastně jsem ani nevěděla, že je až tak známá. Já jsem se k ní dostala přes Jarret a vždy jsem ji brala jako záležitost spíš okrajových žánrů. Časem jsem zjistila, že skoro každý zná písničky Tom's Dinner a Luka...zrovna dvě z mých méně oblíbených.
Tyto dvě na koncertě zazněly, ale já jsem si taky přišla na své. Nedokážu určit nejoblíbenější, ale měla jsem radost z písní The Queen And The Soldier, Caramel, In Liverpool, Small Blue Thing, Gypsy...
Co víc říct? Koncert se hodně povedl, je to prostě borka a doufám, že jsem ji neviděla naposledy. (Prý má Olomouc hodně ráda a ráda se tam vrací :-))
jo a jako písničkový tip jsem vybrala takovou do jazzu - Caramel

středa 13. července 2011

Jak jsem zahradničila

A je tu článek ze Zahrady. Pro ty, kdo neví, Zahrada je největší folkový festival u nás (teda spíš multižánrový, ale kolem toho folku se to pořád točí). První den začíná večer na scéně Kaplička a potom je to 3denní maraton na 4 scénách. Pokud čekáte nějaký souvislejší text o hudbě, hodnocení atd, počkejte si, až mi vyjdou články na FolkTime (tak do týdne by to tam mělo být). Nebudu se moc opakovat, sem na blog napíšu to, co se nevlezlo nebo nehodilo do "oficiálních" reportáží.
  • každou Zahradu mám spojenou s určitou scénou. Třeba úplně první, na které jsem byla, jsem většinu času trávila na Zámku. Loňská byla spíše "Kapličková". A letos vítězila pro změnu Terasa. Nejen že tam byl zajímavý program, ale ve chvíli, kdy se mi kvůli špatnému počasí nechtělo ze spacáku, jsem ocenila umístění stanu těsně nad touto scénou a tím i krásnou slyšitelnost hudby, která zrovna zněla.
  • Zahrada pro mě dávno není jen o hudbě. Každý rok se zde seznámím s někým novým a často se s těmito lidmi vidím zase až na další Zahradě. A občas tam potkám i známé lidi, které bych na Zahradě ani moc nečekala. A tak je pro mě tento festival místem setkávání nejen s hudbou, ale i s lidmi.
  • částečně kvůli tomu už nepoznávám tolik nových interpretů a jdu si poslechnout spíše pro mě známá jména. Dříve jsem znala téměř všechny novinky v žánru. Paradoxně - jak jsem začala studovat muzikologii, tím méně se orientuji v aktuálním dění. Najednou musím mít mnohem širší hudební záběr a přes rok to nestíhám tak podrobně sledovat. A na Zahradě si ráda popovídám se "starým známým" a hudby zase stíhám míň.
  • Každoročně se těším na "festivalové jídlo" Ne že bych se tímto způsobem chtěla stravovat dennodenně, ale k tomu festivalu to prostě patří a těch pár dní mě nezabije. A co jsem letos měla dobrého? Jistota je "U Ťamana" - tam je dobrý gyros i nudle s kuřecím masem. Dál není špatný smažený sýr v bulce. A letos jsem objevila Pepu na grilu - grilovaný Hermelín v marinádě. A pěkně mě naštvali, když poslední den už nebyl. Jak já jsem se na něj těšila...
  • Chcete si získat přízeň všech malých dětí v okolí a fotografů? Pořiďte se bublifuk! S kamarádkami jsme měly tři bublifuky a vždy, když jsme začaly foukat bubliny, malé děti ožily, běhaly za bublinami a praskaly je, lidi se najednou usmívali, účinkující taky a fotografové lovili fotky s bublinami.
  • Dají se spojit dva nejlepší festivaly do jednoho? Představte si, že jste na Zahradě v Náměšti na Hané a někdo vám říká jdu do Střelic..."to si asi spletl festival", říkáte si...ale ne. Rodina Machátova, pořadatelé Střelického Strunobraní, měla mezi stany party stan, kde mile přivítali všechny "přátele Střelického Strunobraní". Zatímco jamy u Kapličky jsou masové a moc "tradiční", ve Střelicích hrála např. Bujabéza, Monty, Petr Simandel... bylo to komornější, "modernější" a ve společnosti známých lidí. A taky jsem si pěkně popovídala na téma pořádání festivalu (né, že bych chtěla nějaký organizovat, ale bylo to moc zajímavé)
  • letos jsem jela poprvé na Zahradu jako novinář. Samozřejmě to zahrnovalo povinnost napsat nějaké články. Ale to je pro mě vlastně příjemná povinnost. A dále jsem díky tomu měla řadu výhod. Mohla jsem chodit na pěkné záchody (ne TOI TOI), měla jsem pití s výraznou slevou, po celý den jsem si mohla dát svačinku v podobě chleba se sádlem/škvarkovou pomazánkou/masovou pomazánkou, mohla jsem za pódium, kde se shromažďovali účinkující, mluvila jsem s Tomášem Klusem (mě to teda tak nebere, ale bere to skoro všechny, kterým to řeknu, hlavně holky:-))
Doufám, že příští rok zase budu moci absolvovat Zahradu jako novinářka, ve společnosti kamarádek Jíti, Monči a Zuzky, že potkám ty samé lidi, že se budu moci vydat "do Střelic" a že se zase dobře nezdravě najím :-) už teď se těším!

středa 6. července 2011

Bujabéza: Vdovec Nemil

Letos jsem už popáté byla na největším folkovém festivalu - na Zahradě v Náměšti na Hané. Jako obvykle jsem se vrátila nadšená, ale o tom všem, co mě nadchlo, víc v samostatném článku. Teď jsou tu výsledky soutěže o Krtky a s nimi spojený písničkový tip:

Kapely:
1. Bujabéza (Olomouc)
2. Passage (Praha)
3. Lucrezia Borgia (Znojmo)

Písničkáři a dvojice: Monty (Brno)

Cena štábu: Alibaba (Horka nad Moravou)

Povšimněte si, že kromě Passage jsou všichni z Moravy a dokonce dvě kapely z Olomouce a okolí. Krása :-) A pro dnešní písničkový tip vybírám právě olomouckou Bujabézu. Mám moc ráda jejich hudbu, ale díky tomu, že jsou z Olomouce, jsou mi ještě sympatičtější. Teď o prázdninách se mi po Olomouci stýská, ale v klipu Vdovec Nemil se tam můžu vracet. A to dokonce na místa, kde se během školního roku pohybuji úplně nejčastěji :-)

pátek 1. července 2011

Loučení, loučení

Letos jsem byla u loučení se dvěma kněžími - s vyškovským kaplanem a studentským farářem z Olomouce od Sněženky. Protože oba byli oblíbení, neobešlo se to bez nějakých dárků, ale taky srandiček (vše se musí brát s humorem). A tak jsem se přičinila na vzniku jedné básničky a předělaném textu známé písničky. Přijde mi škoda, aby někde zapadly, a tak je zde zvěčním:

Pro otce Marka, který byl rok kaplanem ve Vyškově, jsme měli jako dárek ponožky v liturgických barvách, tričko s obrázkem košile s kolárkem a textem "I love my collar job", růženec ze žvýkaček ve tvaru tenisáků a poukázku na 20 minut jízdy v motokáře. Vše jsme zakomponovali do následující básničky:

Náš milý otče Marku,
máme pro Vás několik dárků.
Vaši novokněžskou praxi,
máte dávno v kapsi.
Prošel jste ji celým liturgickým rokem,
což bylo vaším prvním krokem.
Oblékáte barevné ornáty,
tak ať máte i něco na hnáty.
Ponožky v barvách liturgie,
každý správný kněz využije.
A náš další dárek,
je náhrada za kolárek.
Pro sport je nevhodná klerika,
tak se oblečte do trika.
Protože tenis máte rád,
tak Vám chcem ještě něco dát.
Se žlutým tenisovým růžencem,
den co den vstříc k nebi kráčet chcem.
Proto Vám dáváme ten dar,
aby jste si ho sebou na kurt bral.
O ctnostech a neřestech se bavíme,
a tak Vám také něco povíme.
Moc rychle autem jezdíte,
a na bezpečnost moc nehledíte.
Mít 200 km na tachometru,
to už je skoro rychlost větru.
Po silnici rychle nejezděte,
raději do motokáry zasedněte.
Nezapomeňte na slušné vychování,
vždyť je to vaše povolání.
Přejem Vám ať v nové farnosti,
máte dostatek radosti.
Ať tamní spolčo funguje,
a v rozjímání si libuje.
Za vše Vám moc děkujeme
a Boží požehnání vyprošujeme.


Na poslední studentské mši jsme se loučili s otcem Pavlem Bačem. Už dlouho dopředu se ozývaly hlasy, že bychom mu měli zazpívat "aj bačo, bačo náš..." ...a to by nebyla naše schOLa, aby nevymyslela něco originálního:

(na melodii Beskyde, Beskyde)
Sněženka, Sněženka, dnes je to smuténka.
/:Černooký Bača, s námi sa rozlůčá.:/
Aj Bačo, Bačo náš, červený ornát máš.
/:Kdo si ho obleče, když od nás odcházáš:/
Já od vás odcházám, ale náhradu mám.
/:Vzpomínka na tebe v srdci nám zůstane:/