úterý 22. dubna 2008
pondělí 21. dubna 2008
URSUS - úplně nabitý den
to je paráda..jen tak se proletět nad lomem...
budíček v 7, netradiční rozcvička (tak trochu taneční), poridge na snídani a pak už program. Nejdřív rozdělení na půlky - podle toho, jakou věkovou kategorii vedeme. Jedna část měla program na téma projekty a druhá inspiromat, pak se to vyměnilo. Fitka na jména - všichni nakonec byli plepení lístečkama s jmény účastníků. Exotická svačinka- ochutnali jsme nejrůznější cizokrajné ovoce. A pak už přišla na řadu hra Kamasutra.
Vlastně Kamasutra rallye. Běhali jsme kolečka po louce, ale vždy v určité "poloze" . Každá měla určité bodové ohodnocení (podle počtu nohou na zemi) 1. Kleštěnec, 2.Samovzrušivá, 3. Romantická, 4. Zezadu, 5.Názorná, 6.Trojúhelník, 7. Sadomasochistická, 8.Nadsamec (Orel). Běhali jsme asi půl hodiny, bylo to celkem náročný, ale všichni se skvěle pobavili. Nakonec se vyhodnotilo, kdo měl největší počet bodů. Vaše chlípnosti Neo a Vaše chlípnosti Kopřivko, gratuluju :-)
Na oběd byla polévka z červeného zelí a výborný přírodní řízek, dokonce jsme měli na výběr mezi kuřecím a vepřovým a k tomu opékané brambory..a ještě dva druhy dressingu :-P Polední klid utekl tak rychle, že jsme ho skoro ani nezaregistrovali a potom opět rozdělený program - sítotisk a sociomapování. Na večeři těstoviny s brokolicí - jediný tmavý bod celého víkendu. Po večeři info o letní části a tak obecně, a pak už jsme se připravili na večerní historickou procházku.
Začala už v myslivně čtením Wolkerových zápisů ze skautského tábore v roce 1916 a vývojem skautských slibů. Pak jsme se vydali k pomníku v jehož blízkosti (neví se úplně přesně, kde, byly první skautské tábory. Pookračovali jsme dálů do nějaké vesnice a pak do Lipnice. A ještě kousek za Lipnici, kde už nás čekali instruktoři.
"Nedávno tady bylo zemětřesení a odhalilo zbytky staveb starých civilizací. Taky poklad, který už tu je roky ukrytý. Vaším úkolem je získat klíče a indicie k otevření pokladu...a samozřejmě taky ten poklad najít." Tak nějak vypadal úvod. Došli jsme do zatopeného lomu (kolem dokola osvětleného loučemi), kde bylo plno lanových aktivit a loďka. Klíče a indicie byly vždy někde na konci nebo v průběhu překážky nebo na skále, kam se dojelo loďkou. Měli jsme na výběr tři nízké lanové překážky, lanovou lávku nad lomem, jízda na kaldce a následné ručkování, slaňování a jumarování. Nejdřív se mi moc nechtělo v té tmě nad lom, tak jsem zkusila nízké překážky. Pak mě Acon vyhecoval, ať jdu na kladku, tak jsem šla...a bylo to dobrý. Tím jsem nějak získala odvahu, tak jsem se ještě rozhodla pro jumarování. A to bylo ještě lepší. Trochu fyzické námahy, ale ten pocit, že jsem to jako jediná holka dokázala... :-D Poklad jsme nakonec našli, otevřeli, byly tam Delissy, to se hodilo...pak nás odvezli autama zpátky k myslivně.
Tam jsme měli večerní "moučník" - cukrování lidí - kdo chtěl, mohl někoho pochválit za něco z toho dne. Kolem půlnoci jsme si zazpívali večerku, popřáli dobrou noc. A šli spát...
Teda původně jsem myslela, že půjdu spát...ale nějak to nevyšlo...kecali jsme asi do půl druhé...s Aconem a Balúem...no nakonec se to nějak rozplynulo, takže aspoň trochu jsme se vyspali...
URSUS - příjezd
Pro mě to začalo vlastně už v Brně. S Jájou jsme se na nádraží přidaly k účastníkům z Brna a Boskovic. Jelo nás 7, byla sranda, taktak jsme stihli přestup ve Žďáru a chvilku před osmou jsme vystoupili ve Světlé nad Sázavou. Pár skautů už tam čekalo, další přišli během chvilky. V osm přišli dva "pošťáci" Ballú a Vilík, rozdělili nás do 6 skupin a předali dopisy, které nás mají dovést na místo určení. Ve skupině jsem byla s Aava-maj, Pikem a Balúem. V určitém bodě jsme se měli setkat s další skupinou, ale nějak jsme zabloudili, tak jsme šli rovnou do Lipnice, kde jsme se měli setkat všichni. Po cestě by to bylo moc na dlouho, tak jsme to vzali po modré. Nejdřív pěkná široká cesta, potom jsme ale potkali ceduli "Pozor polom, zákaz vstupu, nebezpečí ohrožení života." Přece se nebudem vracet...tak jsme to vzali přes polom...aspoň nějaký adrenalin :-) lezli jsme přes spadlé stromy, hledali správnou cestu a modrou značku. Nakonec jsme z polomu vybloudili a narazili na modrou. V nejbližší vesnici (asi Vilémovec) jsme potkali další skupinu (Jája, Pája, Kulda a Nika), tak jsme si s nimi chvilku odpočinuli a šli rovnou do cílového bodu, protože už bylo dávno po srazu v Lipnici. Byla to v té tmě celkem náročná cesta, ale my jsme si ji trochu zpestřili. V jedné řadě jsme se drželi já, Kulda, Pája a Jája a vždy někteří "spali" a ti druzí je vedli, pak se to vystřídalo. Takovým způsobem jsme chvíli před půlnocí došli k Orlovské myslivně, kde už na nás všichni čekali.
Všichni vyšli před budovu a měli jsme po jednom chodit za roh. Tam stáli všichni instruktoři a postupně jsme se se všemi pozdravili. Taky jsme se dozvěděli, že Vilík má velmi nepříjemnou chorobu....a taky narozeniny :-D A máme sbírat hliník!!! Po přivítání jsme se rozdělili do pokojů a šli spát. Byla pěkná zima, pořádně trvalo, než jsme se zahřála a usnula..
čtvrtek 17. dubna 2008
Kterak se z Kiwinky stala řidička
tato postupná proměna travala asi 2 měsíce a byla dokončena v úterý 15.4.
Ze začátku se mi do toho hrozně nechtělo. Asi kvůli tomu, že jsem to měla jako příkaz...ale po první jízdě mě to přešlo :-) Jezdila jsem v krásným novým autíčku - Opel Corsa a učitel byl úplně v pohodě - naštěstí kliďas...z nerváka by mi asi ruply nervy...
Tak jsem teda v úterý s přemáháním snědla oběd a vydala se na půl jednou k zámku. Chvíli po mně tam přišel Margetiak (vedoucí autoškoly) i další, co dělali zkoušky. Začalo to testem. Naštěstí mě žádná otázka nepřekvapila, všechny už jsem někdy dřív potkala v cvičných testech na internetu. Takže z testu: 100%. Výborně 1/3 zkoušky by byla...
Pak se začalo jezdit. Bylo celkem 5 lidí. Nejdřív šli na řadu 2, co jezdili s Margetiakem. Každá jízda trvala okolo 30 minut, takže čekání bylo nekonečný. Pak přišel Dolejš (můj učitel), že první pojede ten, co opakuje zkoušku a my zbývající dva ať se domluvíme na pořadí. Tomu klukovi to bylo jedno, tak jsem šla první, ať to mám dřív za sebou. No to jsem si teda vybrala...Chvíli před mou jízdou se nějak zamračilo, spadlo pár kapek, uhodil hrom a blesk a spustil se pořádný liják. A byla jsem na řadě. Tak jsem ještě byla poučena, ať dávám pozor, že takový počasí jsem v autě ještě nezažila atd...
Nastartovala jsem a začala couvat z parkoviště. Vtom mi učitel auto zastavil. "Proč už couváš, když vedle stojí to auto? Vždyť jsi málem narazila do něho!" aha...tak asi končím...výborně, to se asi moc často nestává, že by někdo zkončil po půl minutě zkoušky. Komisař: " A co teď? no, tak jeďte dál"...to si ze mě dělá srandu? no nic, tak jedu. Z parkoviště doprava ...výborně...kruháč, další kruháč...tak se mi to líbí :-)...objela jsem jedno sídliště a zase zpátky na jeden kruháč, na druhý...to je divný..ostatní jeli úplně jinak, co jsem se ptala...asi jedu zpět na parkoviště...tak mi neřekl, ať zabočím na parkoviště, takže jedu dál...bouřka vyhodila elektřinu...to se mi taky ještě nestalo, abych jela přes nejfrekventovanější křižovatku ve městě bez světel...ale zvládla jsem to...z hlavní vlevo, přes koleje, vpravo, kolem nemocnice, zas vlevo, přes další koleje...a vlevo na hlavní...auta z jedné strany, auta z druhé strany...nešlo odbočit...tak jsem čekala asi 3 minuty a musela jsem si vyslechnout komisařovo "v kolik dneska máme končit? no aby to bylo ještě dneska...ještě pojede jeden..no,tak to teda nevím, jestli to dneska stihnem...atd" a učitel mu do toho ještě přizvukoval...musela jsem se krotit, abych mlčela...konečně volno "tak to trochu rozjeďte, když už jste se odhodlala jet! to auto za náma nebude čekat,to jede rychleji..." tak jsem to rozjela na trojku a snažila jsem se ho neposlouchat. A už po rovině, přes dvě světelný křižovatky, semafory už naštěstí fungovaly, zpět k zámku. Ještě pár poznámek o "chudince spojce", doplňovací otázka Jaká jsou zadní světla? a věta "tak jo, ještě máte jednu zkoušku, tak se ještě uvidíme". Aha, blesklo mi v hlavě, tak jsem to neudělala...ale on vlastně neřekl jestli jo nebo ne..a co když tou další zkouškou myslí technickou??? Ach jo, já nevím....už ať to mám za sebou...
Když se vrátil poslední kluk, co jezdil, vylosovali jsme si každý 2 otázky na technickou. Já jsem měla poškození pneumatik a výměnu kola...nic lepšího jsem si nemohla přát. Měli jsme chvíli čas na sepsání na papír. A pak "Kdo chce jít první?" tak jo, jdu na to...Mlela jsem všechno možný, co jsem věděla, dost mi do toho skákal a tak jsem mu do toho taky skákala...ať vidí, že to umím. Tak jsem mu na nějaký otázky odpověděla, na něco možná ne dobře...trochu jsem si vymýšlela...tak vyzkoušel další dva, kteří jako by nevěděli, která bije...a pak ještě jednoho, ten to uměl...
a závěrečný ortel : takže je vám to určitě všem jasný, tito dva uspěli (ukázal na mě a toho kluka, co jel po mně) a tito dva budou opakovat...to není možný, že by mi tu jízdu dal..."A já jsem udělala i tu jízdu?" "No co myslíte??!" "no, tak asi jo..tak děkuju"
to snad není možný...ale je to jeho věc, že mi to dal...asi to nebylo tak špatný, jak jsem si myslela, možná mě jen zdeptal těma připomínkama...tak výborně...teď dva týdny absťák než mi vydají řidičák a pak hurá za volant
středa 9. dubna 2008
Praha podruhé
dnes na druhé straně řeky...
Prošli jsme toho dneska celkem dost...Z Kampy po nějakým mostě (Karlův to nebyl, ten vedle, co je pod ním Střelecký ostrov) k Národnímu divadlu a kavárně Slavii, pak po břehu Vltavy, kolem bývalé vodárny až k Tančícímu domu. U toho jsem byla poprvé, je to moc pěkná budova, takový vytržení ze všech těch památek. A hned za rohem je krypta s památníkem Heydrichiády. Tam naše třída samozřejmě nemohla chybět, vzhledem k zájmu našeho pana profesora o II. SV. Tak jsme si odpočinuli od chůze během 45minutového filmu o Heydrichovi a parašutistech a pak jsme se byli podívat přímo v kryptě, kde nám Mikulka poskytl rozsáhlý výklad :-). Naše další cesta směřovala na Vyšehrad, na návštěvu k významným osobnostem z českých dějin.
Pár výroků nejmenované paní profesorky: u hrobu nějakého českého hudebního skladatele: "A ten napsal tu skladbu Pro Elišku, že jo?!" ; u hrobu nějakého Sekery: "Ten nakreslil brouka Pytlíka!!!"
Taky jsme viděli, odkud skočil Horymír s Šemíkem. Ten Šemík byl asi borec... chtěli jsme se zdržet dýl, ale začalo pršet, tak jsme valili na metro - směr Můstek. Tam jsme dostali asi 2hodinový rozchod.
Už bylo na čase, naše žaludky se hlásily. Naštěstí Šárka věděla o levné restauraci kousek od Václaváku. U vchodu jsme dostali lísteček a tácek. S tím jsme pak obcházeli "stanoviště" s jídlem, kde jsme si řekli, co chcem a oni nám to hned naložili. Dala jsem si Segedinský guláš...mňam, to byla dobrota :-)..jen škoda, že neměli Kofolu...vzhledem k tomu, že to byla taková rychlovka, tak jsme tam ještě asi půlhodiny seděly a pak jsme obcházely okolní stánky a obchůdky a prošly jsme taky Václavák.
Po srazu jsme viděli ulici Na Příkopech, Prašnou bránu, Dům u Černé Matky Boží, Staroměstské náměstí, Filozofickou fakultu KU, Klementinum a u Karlova Mostu jsme dostali rozchod do 10 večer.
Tak jsme s Míšou a Jolou šly hned na ubytovnu, abychom stihly teplou sprchu a že si odpočinem a pak půjdem do čajovny. No a jak to dopadlo? Nikomu se nikam nechtělo, celá třída zůstala na ubytovně a hráli jsme logické hry, jako "Na koho se dívá občanka?" a "S nebo BEZ?" vydrželi jsme tak do půlnoci. Je to celkem sranda sledovat, jak na to někteří ne a ne přijít...a jak je to štve, že všichni ostatní už ví :-D. Jinak většinu alkoholu kluci vypili už první večer, tak dneska to bylo v klidu