Měsíc mezi fanatiky

Říkám si, že až napíšu zprávu a esej, tak napíšu taky na blog. Jenže než stvořím recenzi, musím psát další zprávu. A k tomu ještě recenzi a pak zpracovat vývoj hudební vědy...tak jsem to trochu přehodnotila a blog jsem posunula do předních pozic...takže i když to na první pohled vypadá, že jsem se na psaní vykašlala, spíš naopak - píšu jak vzteklá. Jen si nemyslím, že by mohly být zajímavý moje školní výplody. Tak ale už k tématu...
Vždycky, když přijedu v pátek domů, brácha se mě ptá "Tak co, jak se máš mezi fanatikama?" a v neděli se zas loučí se slovy "pozdravuj fanatiky, fanatiku"
Na křesťanskou kolej mají lidi různý pohled. Podle někoho fanatici, divní lidi a tak dál, jiní nám závidí blízkost ke škole a k centru města nebo rodinnou atmosféru. Já osobně musím říct, že mě potkalo snad to nejlepší, co mohlo. Je zbytečný to nějak popisovat. Kdo nezažil, nepochopí. Skvělá parta, spontánní akce na buňkách, nekonečné večerně-noční rozhovory na méně či více "závažná" témata, posilování břišních svalů salvami smíchu...a hlavně neuvěřitelně krásné společenství při modlitbě. Nikdy jsem se netěšívala na mši tak jako tady. Že jsem taky fanatik? Však ať...každý má jiný pohled na fanatismus...
Na výběr oboru si taky (zatím) nemůžu stěžovat. Na muzikologii máme takovou komorní skupinku 15 lidí, všichni se známe, dělíme se o úkoly z harmonie a v hodinách je celkem uvolněná atmosféra. I to učivo celkem zvládám. Na žurnalistice nám dávají najevo, že nepřečíst si jeden den noviny, je skoro hřích. Když já si vždycky nepřečtu zrovna to, na co se ptají :-D...ale už se s tím snažím něco dělat...jinak je nás tam moc a skoro nikoho neznám...však není důležitá kvantita, ale kvalita...
Kdybych tady měla napsat všechny zážitky, co jsem za ten měsíc už stihla prožít, asi bych tu musela sedět od nevidím do nevidím a stejně by to nebylo všechno...nestíhám to ani povědět rodičům během víkendu...
tak třeba zas za měsíc...a nebo dřív...

Poslední den???

Zítra odjíždím na koleje. Rodiče mi dneska řekli: "Teď sem budeš pět let jezdit jenom na víkendy vyprat prádlo a po škole už se třeba odstěhuješ do vlastního bytu. Umíš si představit, že dnes je možná poslední den, co tu normálně bydlíš?"
Abych pravdu řekla, zatímco rodiče i prarodiče se shodli, že mysleli na totéž, mě to vůbec nenapadlo...ale je to dost zvláštní pocit...
No jo, ta malá Lucinka, která kdysi měla "dva joky a véééjiký dojt", už trochu vyrostla a hrozně moc se těší na "další etapu života". Tak sbohem, domove, odjíždím do víru "velkoměsta" :-D
PS: a vy, co to tu čtete, si užijte poslední naprosto amatérské články, protože od pondělí už ze mě různí profesoři a docenti začnou dělat profesionálního žurnalistu. A když se vám bude chtít, tak mi napište něco do diskuze nebo hlasujte do ankety, ať se tu něco děje :-)

Neplánovaný hudební zážitek

Když jsou dny Evropského kulturního dědictví, vždycky se ve městě něco děje, tak proč se nejít podívat... Když jsem v pátek šla na náměstí, vlastně jsem ani moc nevěděla, co se tam bude dít. Slyšela jsem něco o ohňové show, ale když jsem uviděla zvětšené podium plné muzikantů, zpozorněla jsem. To vůbec nevypadalo špatně. Tak nás pan místostarosta uvedl do děje. Filharmonie Hradec Králové, Vyškovský smíšený pěvecký sbor, Pěvecký sbor Svatopluk Uherské Hradiště a sólisté Michal Vojta, Jakub Tolaš a katarína Jorda Kramolišová nám přednesou slavnou kantátu Karla Orffa Carmina Burana.
Když se hudba rozezněla, přejel mi mráz po zádech. Začátek Carminy Burany zná asi každý z nějakých filmů nebo reklam, ale naživo je to teda síla. Ta skladba má úžasnou atmosféru. Muzikanti byli skvělí, bavilo mě sledovat houslisty a cellisty, jak střídají hru smyčcem a pizzicato. Sólisté taky obdivuhodní, ale největší sílu měly podle mě sborové části. Střídání dynamiky, mužských a ženských hlasů, všechno prostě geniálně vymyšlené. Chvílemi jsem si připadala jak mezi nějakými zaříkávači.
"Ohňovou show", jestli se tomu dá tak říkat, raději nebudu hodnotit. I na táboře skauti zvládli lepší "kreace", než tito. Ale efekt to mělo.
Tak si k prázdninové směsi vyslechnutých hudebních žánrů připočítám ještě vážnou hudbu a za týden hurá na studium muzikologie :-)

Vyskoč a zahoukej!

I když nemám kanady a neznám písně z pamp, nepatřím do žádné osady, prostě jsem houby tramp, tak jsem se na trampský festival Mohelnický Dostavník dost těšila a taky si ho užila. Ne, že bych tam jela kvůli hudbě. Pár kapel jsem si poslechla opravdu ráda, ale nebylo jich moc. Je to však poslední prázdninový festival a není nad to zahájit (Zahrada) a ukončit prázdniny festivalem. Jak jsem už psala o Zahradě, čím dál víc mám na festivalech ráda setkávání s lidmi a na Dostavníku to platí dvojnásob.
Původně se nás mělo sejít mnohem víc, ale někteří to z různých důvodů odvolali. A tak se vyvrbila ústřední čtveřice já, Jíťa(žužu), Monča a Zuzka (byly jsme označeny taky jako "Kalamity group", ale to se mi teda zrovna nezdá :-D) A během celého festivalu jsme potkávaly další řádku lidí, nejčastěji Hynka, Vojtu a Třetiny Olinu a Jáju.
V soutěži kapel jsem dala hlas I.C.Q. a správně jsem odhadla i jejich Přírodu jako Mohelnického Chechtáka. Nejraději bych jim dala i cenu za nejlepší píseň, protože při poslechu Modrého ptáka mi šel mráz po zádech. Je to krásná písnička a Vlna ji nádherně zpívá. Po několika letech jsem vzala na milost Alibabu. A protože těch kapel, které mě zajímaly, nebylo tolik, tady jsou i ostatní: Žamboši, Epy de Mye, Duo D+, Zdeněk Hamřík, Ivan Hlas, Pavel Helan, Načas a trochu i Pouta a Marien
Jinak jsme si většinou vytvořily alternativní program, když nás nezajímal ten oficiální. Čajovna, Kozlovna, zábava ve stanu, telefonáty společnosti Sovinec s.r.o. :-D, neoficiální koncert kapel I.C.Q., A.M.Úlet a Hrnek nebo procházení stánků a obdivování placek, čepic, náušnic a podobných srandiček.
Nevím, čím to je, že na konci srpna slaví narozeniny snad polovina Dostavníku. A tak jsme taky slavili. No bohužel se objevil "démon alkohol". Střízlivý člověk má sice výhodu, že ráno ví o všem, co se dělo, ale taky má možnost zasáhnout do děje těm, kteří to sami nezvládnou. No a když nezasáhne, tak ho to potom třeba mrzí, že mohl zabránit něčemu, k čemu dojít nemuselo. No s tím už asi teď nic nenadělám. Jenom je mi líto některých lidí...
Ale mimo slavení ještě probíhaly jamy. Ten první byl mohutný, asi něco jako na Zahradě u Kapličky. A to taky znamená, že jsem tak půlku písniček skoro neznala, tak jsem aspoň poslouchala. Druhou noc jsme si odchytli Víťu Troníčka a ten nám hrál v podstatě na přání. To jsem si aspoň zazpívala. Jen kdyby nebyla taková kosa...
V neděli ráno byla na louce polní mše, takové mám nejradši. Asi hlavně kvůli hudbě. Kytarové písničky jsou na mši mnohem pozitivnější než ty varhanní...
Nevím, čím zakončit tuto už tak dost chaotickou "reportáž". V neděli bylo opět těžké loučení, prostě klasika. Na nádraží nás dovedly tři malé holčičky asi nejkratší cestou :-) A cesta vlakem utekla hrozně rychle.
Takže ahoj nejpozději na Zahradě, s některými i dřív :-) A mezitím vyskoč a zahoukej!!!

Folk?..jasně!...Rock?...taky...Metal?...i to je možný...

Ve Vyškově se rozhodli uspořádat hudební festival. Podle názvu RockShock by mě tam moc lidí asi nečekalo, ale když už se něco takovýho děje skoro doma, tak proč toho nevyužít? A navíc, když jsem si přečetla, kdo tam má hrát, bylo rozhodnuto. Jména jako Chinaski, Katarína Knechtová, Michal Hrůza nebo Petr Bende jsou dostatečné lákadlo.
Trochu jsem se toho bála. Přece jen, jsem zvyklá na folkové festivaly, kde jsou všichni kamarádi. Do stanu jsem si radši vzala zámek a představovala jsem si, kolik tam asi potkám nějakých "výtržníků" a osob válejících se po okolí s flaškou v ruce. Musím říct, že mě mile překvapilo, že nic takového se nedostavilo. Buď jsem nebyla na těch "správných místech", nebo se ti lidi fakt chovali slušně. Jediné, co mi fakt vadilo a s čím jsem se na folkových festivalech nesetkala, bylo prohledávání a nevpouštění do areálu s pitím. A nezajímalo je, že jsem si to pití před chvílí koupila v areálu...
Byla jsem tam s Magdou, která má ráda spíš tvrdší hudbu, takže jsme se pohybovaly mezi Hlavní scénou a Hard&heavy, podle toho, co zrovna která z nás chtěla vidět a slyšet.
V pátek mě nejvíc zajímali Michal Hrůza, Petr Bende a Toxique. Hrůza se mi líbil. Písničky jsem většinou znala, hráli s nasazením, hlavně na kytaristovi a.m.almelovi bylo vidět, že si to užívá. Petr Bende zbytečně moc kecal. Písničky, který hrál, jsem taky většinou znala, ale zrovna nepatřily mezi mé oblíbené. Sestavila bych mu lepší playlist :-) Na Toxique jsem šla trochu s předsudky. Zpěvačce Kláře Vytiskové pořád nějak nemůžu odpustit její interpretaci písní Zuzany Navarové. V Toxique nezpívá špatně, v angličtině není poznat, jak neumí frázovat (nebo umí v angličtině ale ne v češtině?), ale celkově mě ta hudba nějak moc nechytla. Je to taková pódiová show, pořád mění převleky, no...nejlepší byl ten nejznámější hit, nečekaně :-) Na závěr přišla skupina Skyline. Nevím, co hrají za syl, je to taková směsice různých žánrů, ale dokáží lidi rozproudit i o půlnoci. Hudba k poslechu to není, ale na vyblbnutí skvělý.
V sobotu hrálo plno dost známých kapel - UDG, Clou, Cocotte Minutte, Visací Zámek, David Koller...poslouchat se to dalo, ale že by mě to nějak extra chytlo, to ani ne...nejvíc jsem si užila místní Dark Gamballe. Hráli největší hity, pěkně jsem si s nimi zařvala, stály jsme hned před pódiem :-) prostě domácí :-). Pak ještě hráli Support Lesbiens. Zjistila jsem, že ty "cajdáky", které od nich hlavně znám, tvoří dost malou část jejich repertoáru a jinak jsou celkem tvrdá kapela. Ale koncert byl výborný. Hlavně musím vyzdvihnout zpěváka, naživo zpívá opravdu skvěle a díky jeho charakteristickému hlasu vždycky poznám, že to jsou Supporti.
Neděle byla mnohem méně hlučná než předchozí dny. Blo to také poznat na složení diváků - mnohem více rodin s dětmi. Přijela jsem na Mišíka, který byl dobrý. Sice zpěv nic moc, ale jinak to znělo dobře a je to prostě legenda. Lenka Dusilová mě nadchla. Říkám si, vlastně folk, ani se nedivím, že hrála na Portě. A ať si Keller píše co chce o popových hvězdičkách, Dusilová na folkový festivaly patří. Jiří Schmitzer mě nezaujal ani svým humorem a zpěvem už vůbec ne. Tomu prostě na chuť nepřijdu. Těšila jsem se na Zuzanu Smatanovou, mám hrozně ráda její krásnou jemnou slovenčinu. Bohužel z programu vypadla a přišla rovnou hlavní hvězda večera - Chinaski. Kapela, která má na to, aby složila celý koncert z hitů. Opravdu všechny písně, co hráli, patřily k těm největším hitům a to se ještě na několik z nich nedostalo. A nakonec přišla Katarína Knechtová, bývalá zpěvačka kapely Peha. Teď se obklopila novými muzikanty, ale zvuk je v podstatě stejný. V playlistu byly hlavně písně z nového alba Zodiac, které už mám ceklem naposlouchané, takže jsem si mohla zazpívat s ní. A to byl konec. Poslední kapela nepřijela, ale stejně bych na ni nešla, takže akorát byla delší fronta na kyvadlovku...neva, další den mám brigádu až odpoledne :-)
a ještě malý postřeh k metalu: některý mi vlastně vůbec nevadí, u pár kapel bych si i troufla říct, že se mi líbí (v čele s Dark Gamballe) Pro mě je důležitý, když můžu zachtit, co vlastně zpívají. Kapely, který řvou do mikrofonů a hážou hlavama sice vypadají zajímavě, ale pro takovou kapelu bych zvládla textovat i já...
A další hudební zastávka mě čeká v Mohelnici. Od černého oblečení a obojků kolem krku hurá mezi maskáče a liščí ohony! je nějaké typické oblečení na Zahradě? (možná bych si troufla nominovat Rejoice)

Anketa

Všimněte si, že v levém postranním sloupci se objevila anketa. Tak odpovídejte!

Blázinec

Tak si říkám, jestli má cenu psát o táboře. Celý program neobsáhnu, stejně by to ani nemělo cenu. Tak to asi udělám formou takové malé fotogalerie...
Téma tábora bylo Blázinec. Tak jsme si to užili. Nejdřív to byl opravdu blázinec nehledě na naše téma. A tak trochu jsme nevěděli, co s tím. Ale léčba byla úspěšná, a tak se ti naši blázínci pěkně vyléčili a vedoucí nakonec byli taky pěkní blázni - přesně, jak to mělo být podle scénáře. A už nebudu zdržovat nějakým okecáváním a tady jsou fotky:

Vstupní prohlídka - i svěrací kazajka byla potřeba
To jsou blázni, co?
"Tobogán"
I vedoucí si rádi hrají
Komu vyletí bublina?

Další fotky přidám, jen co se k nim dostanu :-)