Nutných věcí je hodně. Jíst, pít,...ale taky třeba napsat po dlouhé době článek na blog a nebo poslechnout si debutové CD skupiny Zhasni s názvem Je to tak nutný. A proč ten "nutný" článek nenapsat zrovna o tomto CD...
Skupinu Zhasni jsem viděla na minulých Zahradách, ale nějak se mi nevryla do paměti. Pořádně jsem si jich všimla až na loňském festivalu Valašský nákyp ve Vsetíně. Další setkání proběhlo na letošním konkurzu Zahrady, akm Zhasni přivezli zbrusu nové CD. S kamarádkou žužu jsme se rozhodly, že si CD koupíme napůl.
Nejdřív jsem si nemyslela, že bude nějak extra, ale když jsem si poslechla jejich soutěžní vystoupení, začla jsem se těšit. A po poslechu jsem byla nadšená. Je to příjemná pohodová hudba, nic hlasitého a komplikovaného. Tři hlavní osoby (Irena a Michal Vaňkovi a Kuba Horák) jsou členy textařské dílny a píšou krásné poetické texty. Jedním textem přispěla také brněnská textařka Lada Hiclová. Na hudbě se podílí členové Zhasni a bratr Kuby Horáka.
Celá deska se moc příjemně poslouchá. První a poslední písnička jsou spíš takové miniatury, ale výborně zapadají do kontextu desky. Dále se střídají písničky jemné s rychlejšími.
Členové Zhasni sice nejsou žádní skvělí zpěváci, ale všechno jim věřím a společné vokály zní nádherně a vytvářejí zvláštní atmosféru. (zvláštní v pozitivním smyslu).
Nejraději mám asi písničky Pošli mi, Mlčení sov, Vlaštovky, Zahořely a V mosteckých emauzích, která má tajuplnou náladu.
CD se mi v poslední době točí v přehrávači velmi často a je pravda, že se nejlépe poslouchá, když je zhasnuto. Zavřu oči a představuji si vlastní obrazy...
Žádné komentáře:
Okomentovat