Vyskoč a zahoukej!

I když nemám kanady a neznám písně z pamp, nepatřím do žádné osady, prostě jsem houby tramp, tak jsem se na trampský festival Mohelnický Dostavník dost těšila a taky si ho užila. Ne, že bych tam jela kvůli hudbě. Pár kapel jsem si poslechla opravdu ráda, ale nebylo jich moc. Je to však poslední prázdninový festival a není nad to zahájit (Zahrada) a ukončit prázdniny festivalem. Jak jsem už psala o Zahradě, čím dál víc mám na festivalech ráda setkávání s lidmi a na Dostavníku to platí dvojnásob.
Původně se nás mělo sejít mnohem víc, ale někteří to z různých důvodů odvolali. A tak se vyvrbila ústřední čtveřice já, Jíťa(žužu), Monča a Zuzka (byly jsme označeny taky jako "Kalamity group", ale to se mi teda zrovna nezdá :-D) A během celého festivalu jsme potkávaly další řádku lidí, nejčastěji Hynka, Vojtu a Třetiny Olinu a Jáju.
V soutěži kapel jsem dala hlas I.C.Q. a správně jsem odhadla i jejich Přírodu jako Mohelnického Chechtáka. Nejraději bych jim dala i cenu za nejlepší píseň, protože při poslechu Modrého ptáka mi šel mráz po zádech. Je to krásná písnička a Vlna ji nádherně zpívá. Po několika letech jsem vzala na milost Alibabu. A protože těch kapel, které mě zajímaly, nebylo tolik, tady jsou i ostatní: Žamboši, Epy de Mye, Duo D+, Zdeněk Hamřík, Ivan Hlas, Pavel Helan, Načas a trochu i Pouta a Marien
Jinak jsme si většinou vytvořily alternativní program, když nás nezajímal ten oficiální. Čajovna, Kozlovna, zábava ve stanu, telefonáty společnosti Sovinec s.r.o. :-D, neoficiální koncert kapel I.C.Q., A.M.Úlet a Hrnek nebo procházení stánků a obdivování placek, čepic, náušnic a podobných srandiček.
Nevím, čím to je, že na konci srpna slaví narozeniny snad polovina Dostavníku. A tak jsme taky slavili. No bohužel se objevil "démon alkohol". Střízlivý člověk má sice výhodu, že ráno ví o všem, co se dělo, ale taky má možnost zasáhnout do děje těm, kteří to sami nezvládnou. No a když nezasáhne, tak ho to potom třeba mrzí, že mohl zabránit něčemu, k čemu dojít nemuselo. No s tím už asi teď nic nenadělám. Jenom je mi líto některých lidí...
Ale mimo slavení ještě probíhaly jamy. Ten první byl mohutný, asi něco jako na Zahradě u Kapličky. A to taky znamená, že jsem tak půlku písniček skoro neznala, tak jsem aspoň poslouchala. Druhou noc jsme si odchytli Víťu Troníčka a ten nám hrál v podstatě na přání. To jsem si aspoň zazpívala. Jen kdyby nebyla taková kosa...
V neděli ráno byla na louce polní mše, takové mám nejradši. Asi hlavně kvůli hudbě. Kytarové písničky jsou na mši mnohem pozitivnější než ty varhanní...
Nevím, čím zakončit tuto už tak dost chaotickou "reportáž". V neděli bylo opět těžké loučení, prostě klasika. Na nádraží nás dovedly tři malé holčičky asi nejkratší cestou :-) A cesta vlakem utekla hrozně rychle.
Takže ahoj nejpozději na Zahradě, s některými i dřív :-) A mezitím vyskoč a zahoukej!!!