...trocha syžetu...
Jsem autíčko, které jede po kruhovém objezdu. Je to ale velký, přímo obrovský kruháč. Má mnoho výjezdů, ani nedokážu spočítat kolik, vlastně na druhou stranu ani pořádně nevidím. A před vjezdem nebyla žádná cedule, kam která cesta vede. Směrovka se vždy se objeví až těsně před výjezdem. Sem tam se kolem mě mihne nějaké auto. Většinou mě předjede, občas někoho předjedu já. Někdy jedu chvíli vedle někoho. Je to totiž dvouproudový kruháč. Některé cesty ven jsou také dvouproudové, jiné mají pouze jeden pruh.
Zatím jsem jezdila většinou po jednoproudých cestách. Jen jednou jsem vyjela z kruhového objezdu na dvoupruhovou cestu. Ale ta byla hodně krátká, za chvíli se objevil další kruháč a autíčka se rozdělila.
Teď je ten kruháč ale fakt velký. Už po něm určitou dobu jezdím a jsem zvědavá, kdy z něho vyjedu. Motá se kolem mě pár autíček. Jedu si tak kolem jednoho, ale je trochu pomalé. Tak zrychlím a dojedu to o kousíček přede mnou. Ale nikde žádný výjezd. A tak si jezdím dál a míjím se s dalšími auty. Občas já zrychlím, občas zrychlí to, které je zrovna vedle mě, některé sem tam odbočí. Čím dál víc autíček odbočuje na dvouproudovky, trochu se bojím, abych na kruháči opět nezůstala sama a nemusela se od mých oblíbených autíček oddělit na jednoproudou cestu a hledat nové kruháče. Uvidím, jak budou vypadat další odbočky. Možná že objedu celý kruháč, abych najela na nějakou cestu, kterou jsem dříve ignorovala...možná i tento kruháč budu nakonec muset opustit zase po jednoproudé cestě...ale chtěla bych, abych jednou najela na dvouproudou a už z ní nikdy nesjela. I když druhé autíčko třeba nebude chvílemi stačit nebo já nebudu stačit jemu, snad na sebe dokážeme počkat...a poslat na cestu několik dalších malých autíček...
Žádné komentáře:
Okomentovat