Trochu si odpočineme od rozhlasu a teď nabízím článek, který jsem psala do předmětu Hudební kritika a popularizace hudby. Má to být glosa. Pro všechny, kdo se v tom vyznají: já vím, že to glosa není, ale vzhledem k tomu, že pan profesor patrně neprošel předmětem stylistika, nemá v tom tak úplně jasno. Takže tento můj výtvor byl označen jako pěkná "hodná glosa". ...a pak se člověk má v těch žánrech vyznat...
Téměř každý rok se na televizních obrazovkách rozjíždí obrovská mašinérie jménem Superstar. Celý národ, v posledních sériích dokonce dva národy, prožívají spolu se soutěžícími jejich cestu za štěstím a slávou. Opravdu je to cesta za slávou?
Každý si jistě vzpomene na první celebritu tohoto druhu - Anetu Langerovou. Ale když se posuneme na časové ose dál, už se začínáme ztrácet. Vlasta Horváth? Zbyněk Drda? Jiří Zonyga? Ti všichni upadli téměř v zapomnění.
Už nejde ani tak o nalezení pěvecké hvězdy, jako o lidské příběhy. Převážně děti, které bojují o prvenství, se ochotně dělí o své emoce a neskrývají bláhové ambice změnit svět showbusinessu. Koho ale zajímá jejich další tvorba? Už nám ji nikdo neservíruje v nedělním „prime time“, za rok přijdou příběhy dalších ambiciózních zpěváčků. Ti letošní už můžou jít z cesty.
Možná by ale bylo zajímavé vytvořit novou reality show a v ní sledovat životy finalistů po návratu do skutečné reality. Od velkého pódia ze všech stran snímaného kamerami, luxusních hotelů a davů fanynek si bude chvilková hvězdička asi těžko odvykat a smiřovat se s životem běžného člověka a se zpěvem na školních besídkách.
Žádné komentáře:
Okomentovat