čtvrtek 2. června 2011

Doma? Maso? Domasa!

Další z mých školních dílek je recenze loňského alba Domasa od kapely Traband. Trošku delší, tak přeju hodně trpělivosti :-)

Pražská kapela Traband patří už řadu let ke špičce české alternativní hudby. Zařadit jejich tvorbu do konkrétního žánru téměř není možné. Začínali jako bigbítová kapela, poté byli několik let typičtí silným zastoupením dechových nástrojů. V té době je hudební publicisté označovali jako world music či balkánskou dechovku. V roce 2007, kdy v obsazení skupiny proběhly významné změny, přišli sami členové s novým označením „home music“. V tomto stylu natočili v roce 2010 již druhé album, nazvané Domasa.

Kapela desku nahrála v obsazení Jarda Svoboda, Jana Kaplanová, Tomáš Pohl a Robert Škarda, přičemž každý z členů se chopil několika nástrojů. Zaslechnout tak můžeme různé druhy kytar, foukací harmoniku, harmonium, metalofon, bicí nástroje, tubu, suzafon nebo piano. Všichni hudebníci také zpívají.

Největší předností tvorby Trabandu jsou již od počátku texty kapelníka Jardy Svobody. Tento muž o běžných věcech přemýšlí v naprosto neobvyklých dimenzích, dívá se na ně z jiných úhlů a velice zdařile vkládá své myšlenky do písní. Na starších nahrávkách se osvědčil jako výtečný vypravěč příběhů. Poslední dvě alba však dokazují, že ani lyrické texty mu nejsou vzdálené. V mnoha písních se vyskytují nádherné obrazy, především přírody, avšak vždy souvisí s lidmi či se společností. V písni V oku dravce je vybarvena krajina, jak ji vidí ptáci, toto téma je spojeno s postesknutím nad přízemností lidí. Zasněžená je čistě lyrická, všímající si zimní krajiny a navozující pocit tesknoty a osamění: „Je ticho po pěšině, celý les kolem ztich. Jen žraloci na mých botách křupou sníh.“ Protestsongy Indiáni ve městě a Pálíš, doutnáš, nehoříš si všímají problémů dnešní společnosti. Indiáni ve městě narážejí na vzdálení člověka od přírody a touze po návratu. Nápaditě je to vyjádřeno pozměněním sloganu písně „Indiáni ve městě“ na „Indiáni ve mně jste“. Pálíš, doutnáš, nehoříš představuje ambiciózního člověka bez citu a názorů, zhýčkaného bohatými rodiči. Svoboda nenechal usnout ani svůj talent pro vytváření příběhů. Na albu se vyskytují dva: Kantorovy varhany a Kalná řeka. V té první se starý kantor nedokáže rozloučit s životem, když si pro něj přijde smrt. Cítí se nepostradatelným, a tak se dohodne se smrtí, že když vydrží stát celou noc na jedné noze a hrát na varhany, nechá ho žít. Dobrý konec však v tomto příběhu nenajdeme. Píseň Kalná řeka je téměř filozofická. Na pozadí příběhu dvou lidí nastoluje mnoho otázek k zamyšlení a ukazuje, jak je vše relativní. Velmi silná je v kontextu celé písně závěrečná otázka „Kdo je vinen za zločin: Láska nebo věrnost především?“

Hudba Trabandu je jasně rozpoznatelná, pro kapelu charakteristická, ale nenudící. Dramaturgie desky je logická. Začíná se pilotním singlem alba, Indiáni ve městě, následuje postupné uklidnění, v půlce desky nastává první vrchol, Kantorovy varhany. Po sérii „obrazotvorných“ písní, používajících výraznou zvukomalbu album graduje písní Kalná řeka a nastává závěrečné zklidnění v podobě skladby Nad Koločavou. Důležitou roli hraje především v písních s přírodními obrazy harmonium. Aranže celkově vystihují a dokreslují atmosféru textů. To se nejvíce povedlo v písních Krajina v obrazech a Nad Koločavou. Hlavní zpěvák Jarda Svoboda nemá ani krásný a znělý hlas ani perfektní intonaci. Jeho charisma však výrazně převyšuje všechny technické nedostatky.

Zvláštní kapitolu tvoří obal a booklet, který by se dal považovat za umělecké dílo. Obal není klasický, ale CD je uloženo v knížečce. Každé písni je věnováno neobyčejné množství prostoru. První dvoustrana obsahuje kresbu charakterizující danou píseň a název česky a anglicky. Následuje strana s českým textem a druhá s anglickým překladem. V dnešní době, kdy prodej desek klesá a většina lidí album stáhne z internetu nebo přepálí, považuji tento krok za vhodný a originální strategický tah. Lidé mají důvod si album skutečně koupit, pěkně provedená knížečka je skutečně „přidaná hodnota“

CD Domasa přineslo Trabandu již třetí žánrovou cenu Akademie populární hudby, Anděla. Dle mého mínění je ocenění zcela zasloužené. Ačkoli frekvence vydávaných alb Trabandu není malá, kvalita neklesá. Album je kompaktně výborné, nedá se říct, že by obsahovalo dva nebo tři hity a zbytek byla pouze vata. Každá píseň zde má své místo a svůj význam.

Žádné komentáře: