Traband: Kantorovy varhany

Minulý týden jsem byla na festivalu Střelické strunobraní. Ačkoli je to spíš menší festiválek, jména hlavních hvězd dosahují velkých rozměrů. Když jsem dělala mezi lidmi anketu pro zápočet z rozhlasového workshopu, skoro každý řekl, že se nejvíc těší na Traband. A právě na Traband se slušně zaplnila místa k sezení i plocha před pódiem. Vůbec se nedivím a jsem za to ráda. Radio Proglas ve Střelicích předávalo cenu "Za krásu slova". A kdo ji získal? Právě Jarda Svoboda, kapelník a tvůrce písní Trabandu.

Traband je jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Mám ráda hloubku jejich textů, ať už jsou to příběhy o nejrůznějších lidských osudech nebo "pocitovky". Hudba prochází občas výraznými proměnami, ale ať už hrají "dechno" nebo klidnou hudbu s harmoniem, vždy to má něco do sebe.

Na loňském albu, oceněném žánrovou cenou Anděl, mám asi nejraději píseň Kantorovy varhany. Už jen název mě láká - varhany - jeden z nástrojů, na který se pokouším hrát, ale mám pocit, že mi to nikdy pořádně nepůjde...naučit se takové Ebenovo ordinárium a rozeznít to v tom nejzvučnějším rejstříku...to by bylo :-)

No a hlavní myšlenky písně také stojí za to. Kolik z nás má někdy pocit vlastní nepostradatelnosti...jedeme v zajetých kolejích a odmítáme něco měnit...přitom změna může být celkem osvobozující a prospěšná...a jednou se budeme muset rozloučit s tím vším, čeho se držíme sebepevněji...

"...ten, kdo se neumí se smrtí usmířit, neumí ani žít ..." a plno dalších pěkných myšlenek najdete, když se zaposloucháte: