Jak jsem zahradničila

A je tu článek ze Zahrady. Pro ty, kdo neví, Zahrada je největší folkový festival u nás (teda spíš multižánrový, ale kolem toho folku se to pořád točí). První den začíná večer na scéně Kaplička a potom je to 3denní maraton na 4 scénách. Pokud čekáte nějaký souvislejší text o hudbě, hodnocení atd, počkejte si, až mi vyjdou články na FolkTime (tak do týdne by to tam mělo být). Nebudu se moc opakovat, sem na blog napíšu to, co se nevlezlo nebo nehodilo do "oficiálních" reportáží.

• každou Zahradu mám spojenou s určitou scénou. Třeba úplně první, na které jsem byla, jsem většinu času trávila na Zámku. Loňská byla spíše "Kapličková". A letos vítězila pro změnu Terasa. Nejen že tam byl zajímavý program, ale ve chvíli, kdy se mi kvůli špatnému počasí nechtělo ze spacáku, jsem ocenila umístění stanu těsně nad touto scénou a tím i krásnou slyšitelnost hudby, která zrovna zněla.
• Zahrada pro mě dávno není jen o hudbě. Každý rok se zde seznámím s někým novým a často se s těmito lidmi vidím zase až na další Zahradě. A občas tam potkám i známé lidi, které bych na Zahradě ani moc nečekala. A tak je pro mě tento festival místem setkávání nejen s hudbou, ale i s lidmi.
• částečně kvůli tomu už nepoznávám tolik nových interpretů a jdu si poslechnout spíše pro mě známá jména. Dříve jsem znala téměř všechny novinky v žánru. Paradoxně - jak jsem začala studovat muzikologii, tím méně se orientuji v aktuálním dění. Najednou musím mít mnohem širší hudební záběr a přes rok to nestíhám tak podrobně sledovat. A na Zahradě si ráda popovídám se "starým známým" a hudby zase stíhám míň.
• Každoročně se těším na "festivalové jídlo" Ne že bych se tímto způsobem chtěla stravovat dennodenně, ale k tomu festivalu to prostě patří a těch pár dní mě nezabije. A co jsem letos měla dobrého? Jistota je "U Ťamana" - tam je dobrý gyros i nudle s kuřecím masem. Dál není špatný smažený sýr v bulce. A letos jsem objevila Pepu na grilu - grilovaný Hermelín v marinádě. A pěkně mě naštvali, když poslední den už nebyl. Jak já jsem se na něj těšila...
• Chcete si získat přízeň všech malých dětí v okolí a fotografů? Pořiďte se bublifuk! S kamarádkami jsme měly tři bublifuky a vždy, když jsme začaly foukat bubliny, malé děti ožily, běhaly za bublinami a praskaly je, lidi se najednou usmívali, účinkující taky a fotografové lovili fotky s bublinami.
• Dají se spojit dva nejlepší festivaly do jednoho? Představte si, že jste na Zahradě v Náměšti na Hané a někdo vám říká jdu do Střelic..."to si asi spletl festival", říkáte si...ale ne. Rodina Machátova, pořadatelé Střelického Strunobraní, měla mezi stany party stan, kde mile přivítali všechny "přátele Střelického Strunobraní". Zatímco jamy u Kapličky jsou masové a moc "tradiční", ve Střelicích hrála např. Bujabéza, Monty, Petr Simandel... bylo to komornější, "modernější" a ve společnosti známých lidí. A taky jsem si pěkně popovídala na téma pořádání festivalu (né, že bych chtěla nějaký organizovat, ale bylo to moc zajímavé)
• letos jsem jela poprvé na Zahradu jako novinář. Samozřejmě to zahrnovalo povinnost napsat nějaké články. Ale to je pro mě vlastně příjemná povinnost. A dále jsem díky tomu měla řadu výhod. Mohla jsem chodit na pěkné záchody (ne TOI TOI), měla jsem pití s výraznou slevou, po celý den jsem si mohla dát svačinku v podobě chleba se sádlem/škvarkovou pomazánkou/masovou pomazánkou, mohla jsem za pódium, kde se shromažďovali účinkující, mluvila jsem s Tomášem Klusem (mě to teda tak nebere, ale bere to skoro všechny, kterým to řeknu, hlavně holky:-))

Doufám, že příští rok zase budu moci absolvovat Zahradu jako novinářka, ve společnosti kamarádek Jíti, Monči a Zuzky, že potkám ty samé lidi, že se budu moci vydat "do Střelic" a že se zase dobře nezdravě najím :-) už teď se těším!