Byl to boj. Půl roku v pohybu. Zimní zkouškové, dny strávené ve fonotéce Českého rozhlasu Olomouc, další dny strávené ve studovně Vědecké knihovny, chození do školy, psaní bakalářky, natáčení rozhlasového projektu, zkouškové, učení na státnice, obhajoba, státnice...
Tak se to všechno nějak semlelo, ani nevím jak a mám to všechno za sebou. Když to píšu s více jak měsíčním časovým odstupem, už na to všechno vzpomínám docela v dobrém. Ale pár probrečených dní a večerů se objevilo.
Nejdřív byla na řadě obhajoba bakalářky. Psaní mě od začátku až téměř do konce hodně bavilo. Téma jsem měla nádherné, dvouoborové (Hudební redakce Českého rozhlasu, studia Olomouc v letech 1993 - 2009) a vedoucí bakalářky mi moc pomáhala. Nejen svou ochotou a rychlými odezvami, ale hlavně povzbudivými slovy po nevlídných diplomových seminářích, ve kterých jsme se všichni cítili jako největší loseři. Tak jsem bakalářku s docela pěknou časovou rezervou odevzdala a čekala na posudky. A ty byly nádherné. Na obhajobu jsem se opravdu těšila, ačkoli mě okolí mělo za šílence. S komisí jsem si docela příjemně popovídala, jeden ze zkoušejících dokonce pronesl něco jako "to je impozantní dílo na bakalářskou práci". No jo, ale na obhajobě člověk moc dobře ví, o čem má mluvit, protože se té práci věnoval víc než všem státnicovým otázkám dohromady.
První státnice byly na muzikologii v pondělí 11.6. Šla jsem na řadu jako třetí, což mě docela potěšilo. Nemám ráda dlouhé čekání. Z dějin jsem si vytáhla Antona Weberna a Symfonickou báseň 19.-20. století. První myšlenka byla "to teda budu muset zabojovat, abych to nějak uhrála". Na obávané analýze jsem měla Oblaka od Debussyho - skladbu, na kterou jsem měla nedávno referát a uměla jsem ji i pozpátku, a Markétku u přeslice od Schuberta - taky příjemná skladba pro analýzu. Tak jsem začala tou analýzou, odhrkala jsem to tam, ani nechtěli slyšet všechno. Jen jsem se trochu zasekla na mimotonální dominantě, ale to nebyla taková hrůza. Pak ale přišly dějiny. Měla jsem nachystaný obsáhlý úvod s výletem do historie, kterým jsem chtěla zaperlit. Moc je to ale nezajímalo, prý "pojďme k věci". Ale k věci už jsem toho nevěděla až tak moc. Lovila jsem v paměti, ve které toho ale na toto téma zas tolik nebylo. Snažila jsem se zachytit každého stébla, které mi komise házela. Kdykoliv jsem aspoň něco věděla, hned jsem jim skočila do řeči, aby viděli, že jsem "v obraze". Vylezla jsem zpocená a bála jsem se, že mi to nedají. Zkoušení trvalo u všech neskutečně dlouho. Nabralo to takový skluz, že místo původního konce v 16:30 jsme se dozvěděli výsledky těsně před sedmou. Nakonec jsem byla jedna z mála, kteří uspěli, i když s odřenýma ušima: Analýza A, Dějiny E.
Přišlo uvolnění a naprostá nechuť do dalšího učení. Ale nedalo se nic dělat. Žurnalistika volala a já jsem si uvědomovala čím dál víc bílých míst v mém mozku. Dva dny učení a ve čtvrtek hurá do boje. Jako první jsem šla na praktickou část státnic - obhajobu projektu. V rozhlasovém praktiku patřily mé práce většinou mezi nejlepší, mám také slušný přehled o hudebních médiích, a tak pro mě byla tato část takovým odpočinutím a nakopnutím před tím, než půjde opravdu do tuhého. Atmosféra byla uvolněná, užívala jsem si to. A pak už přišlo tahání otázek z teoretických okruhů. Z "mediálek" jsem měla Přenosové modely komunikace - jedno z mých vysněných témat - hlavně žádné diskurzy, paradigmata a jiná sprostá slova! :-) a v teoretických rámcích Tištěná média - téma, o kterém se dá mluvit hodiny. A proto to komise brala docela zrychleně. "Tak co víte?" začala jsem mluvit. "ano, to je jasné, dobře, pojďte dál...vidím, že to taky umíte...tak mi řekněte, za jakých podmínek je tisk periodický...ano, ano, tiskový zákon ovládáte, výborně!...a jak se říká těm stranám, kde je předpověď počasí, televizní programy?...ano, dobře..." a ještě pár dalších "chytáků", což ale zas takové chytáky nebyly, když o tom mlel na přednáškách pořád dokola... "tak běžte, to nám stačí" byla to rychlovka. Na mediálkách jsem zjistila, že jeden z modelů chápu úplně jinak, než všichni v té komisi. ajaj. A mně se ta otázka tolik líbila. Začala jsem se potit, ale nějak jsem zakecala to, čím mě zaskočili a už jsem byla u druhého modelu. Tam jsem vedla opravdu debatu na úrovni, když jsem to propojila s různými mediálními teoriemi. Byla jsem na sebe docela pyšná a oni asi taky byli spokojeni, protože třetí model, o kterém jsem chtěla mluvit, už nechtěli slyšet. Tak jsem jim ho teda nevnucovala.
A výsledek? Kulturní specializace A, Profese - rozhlasová A, Mediálky B, Teoretické rámce A.
Takže dovolte mi, abych se představila, Bc. Lucie Přikrylová :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat