Maňana

A jsme ve Španělsku. Kolem poledne jsme dojeli do městečka Reus, kde jsme měli být ubytovaní. A že nás ještě nepustí do tělocvičny, prý ještě není úplně připravená. Však máme čas. Na to se ve Španělsku používá takové kouzelné slovíčko - Mañana (vyslovuj maňana). Sice to znamená zítra nebo ráno, ale používá se mnohem častěji. Něco není? A bude to? - Maňana. Tak jsme se tam časem opravdu dostali. Jak jsme se ubytovali, opět jsme nasedli do autobusu a jeli do diecézního města Tarragony, kde byla druhá část české výpravy. Tam nám ukázali české centrum a potom hurá k moři. A stálo to za to. Zatím jsem byla jen u moře v Chorvatsku. Tam jsem většinu času trávila sledováním podmořského života. Za to tady byla pláž písečná, bez jakýchkoli skal, a moře mnohem divočejší než v Chorvatsku. Tady nemělo cenu pokoušet se o plavání. Prostě si počkat na vlnu, skočit, svézt se na ní...a tak pořád dokola, celé odpoledne. Večer jsme ještě stihli mši a zahájení v českém centru.

Ve čtvrtek jsme opět jeli do Tarragony. Celý den jsme mohli zdarma navštívit různá muzea nebo historické objekty. Prošli jsme kolem několika pomníků, na hlavní ulici (něco jako Václavák) jsme si prohlédli plno stánků, avšak marně jsme hledali stánek se slaměnými klobouky :-(. Navštívili jsme pár budov z období starověkého Říma, katedrálu, Carefour, okolí amfiteátru a zakončili jsme to na pláži naší milované. Večer jsme měli dostat první jídlo. Ale maňana, dostaneme až snídani. Tak snad už to bude pravda...

V pátek jsme nikam nejeli, celý den patřil prohlídce městečka Reus. Trochu jsem záviděla těm, kteří byli v Tarragoně. Mohli strávit další den u moře. A my ne. A navíc jsme ztratili plno času dojížděním. Zatímco my jsme v předchozích dnech po ukončení programu půl hodiny šli na autobus, půl hodiny čekali, až se do nějakého vejdeme a další téměř půl hodiny jeli do Reus, ti v Tarragoně mohli zakusit atmosféru večerních uliček města. Já mám večerní a noční procházky moc ráda... Ale zpět k pátku. Až dosud jsme poznali jen okraj města. V centru jsme zjistili, že Reus je opravdu krásné městečko a že vlastně můžeme být rádi, že jsme tu. Je to totiž rodné město architekta Gaudího (navrhl chrám Sagrada Família v Barceloně). A právě jeho muzeum, které jsme navštívili, mě docela uchvátilo. Večer jsme se setkali s prvními protesty proti světovým dnům mládeže. Když jsme šli na mši, před kostelem stála skupinka lidí s maskami čertů a satanistickými přívěšky a kolem nich bylo mnoho policistů. No, moc dobrý pocit jsem neměla. Mše byla mezinárodní (pro Čechy, Belgičany a Ekvádorce) a byla taková...no...prostě strašná...na to, že se střídaly jednotlivé jazyky, čeština byla dost opomíjená. A když už zaznělo čtení v češtině, všichni jsme si klepali na čelo, kde vyhrabali cosi jako staročeštinu. No prostě jsme tomu ani sami nerozuměli...A k hudbě se ještě vyjádřím v písničkovém tipu... Po mši bylo představení jednotlivých národů. Ekvádorci měli své vystoupení dobře připravené. Ale Češi a Belgičani - docela trapas. Spíš vaření z vody. Aspoň si cizinci s nadšením zatančili polku...

Jo a v pátek jsme měli vytoužený příděl jídla. Snídaně byla příjemná – jedna houska s marmeládou, jedna s Nutellou, k tomu džus a voda. Ale ta další jídla...nikdy jsem si nemyslela, že bych byla nějak vybíravá. Ale sladká bageta se syrovým masem, rajčatový protlak „gaspáčo“, divná pomazánka s trefným názvem hummus nebo tuňákový salát se zeleninou...no mají ti Španělé zvláštní chutě...a nejhorší, že v dalších dnech jsme nedostali nic moc jiného :-/

V sobotu jsme se vydali na vytoužený výlet do Barcelony. Až dosud jsme v Reus a Tarragoně potkávali samé Čechy, až nás to trochu štvalo. Ale tady nám tak trochu začínalo docházet, že jedeme na světové setkání. Na ranní mši bylo asi 50 000 lidí z různých národů. To už je tak velikost skautského jamboree. A poprvé jsme se setkali s dlouhou frontou. Mým snem bylo už pěkných pár let podívat se do chrámu Sagrada Família. A teď se mi to vyplnilo. Fronta vedla kolem celého kostela, ale ta hodina čekání opravdu stála za to. Je to opravdu veledílo. Na obrázcích (které mě už tak uchvátily) to nevypadá zdaleka tak velkolepě jak ve skutečnosti. Fronta nás trochu unavila, a tak jsme se vydali do parku. Nějak jsme nenašli Gaudího park, a tak jsme jeli metrem až na konec města do nějakého jiného. Tam jsme si dali po několika dnech první teplé jídlo – pizzu. Na to, že to byla obyčejná Margherita, byla úžasná – takovou hromadu sýra v Česku nedostanete! Jak jsme doodpočívali, nasedli jsme opět na metro, kterým jsme jeli asi 40 minut (a mysleli si, jak dlouhou dobu jsme tam strávili!) a jeli jsme na koncert pro účastníky SDM. Hrály kapely Gen Rosso a nějaký revival U2. Přišlo mi to trochu slabé, hlavně Gen Rosso. Raději bych si ještě pořádně prošla Barcelonu. Bohužel nebyl poblíž nikdo, kdo by šel se mnou...

V neděli nás čekala opět Tarragona. Pojali jsme to hodně odpočinkově. Na katechezi v kongresovém sále s pohodlnými křesly všichni do jednoho usnuli O:-), z následujícího koncertu jsem kvůli frontě na záchod stihla 2 poslední písně. A po návštěvě muzea Bible (jejíž organizace byla naprosto chaotická - maňana) jsme zakotvili v parku a až do večera se z něj nehnuli. Večer proběhla závěrečná mše v aréně, kde běžně probíhají býčí zápasy. Z ní jsme ale museli odejít dřív, aby řidiči dodrželi dobu nutnou k odpočinku před dlouhou cestou do Madridu. A tak jsme měli alespoň čas se družit s VKH Brno. No a bylo to náročné. Zkuste se družit Moraváci s Moraváky. Těch lahviček s čirou tekutinou tam kolovalo docela dost. A i když jsem si trochu stěžovala, že moc nespíme, nebyla bych to já , kdybych neodcházela s posledními kolem třetí hodiny...ale když je ta poslední noc v Reus...