Čekám dlouho s Českými drahami

Už třetí rok se musím pravidelně dopravovat do Olomouce. V prváku jsem si oblíbila vlaky. Mohla jsem si tam číst, protože v autobuse mi při čtení bývá špatně. Taky když nás jelo víc, mohli jsme sedět v jednom kupé. A taky je ve vlaku celkově víc prostoru než v autobuse. O vlacích se tak nějak ví, že mívají zpoždění. Mě se to však nikdy úplně nedotklo. Za celý prvák a druhák se zpoždění až na pár výjimek vlezlo do deseti minut, ve kterých jsem ještě stíhala navazující autobus domů. Větší zpoždění nastala pouze když byl sníh, záplavy nebo jiné živelné katastrofy.

Nevím, co se děje, ale na to, že škola začala teprve před pár týdny, se mi nahromadilo víc zpoždění než za celé předchozí studium. Někdy v září jsem jela vlakem domů v pátek dopoledne. Potřebovala jsem doma něco udělat do skautu. Vlak vyjel už z Olomouce s 20minutovým zpožděním, které si po celou cestu udržel. Naštěstí mám moc hodné rodiče, a tak jsem nemusela čekat dvě hodiny na následující autobus z Vyškova, když jsem nestihla ten co by mi navazoval. No co, jedno zpoždění se dá přežít.

Potom jsem slyšela, že někdo skočil pod vlak...hmm, ach ti sebevrahové. Znepříjemní život svým blízkým, strojvedoucímu, který bude mít tu scénu do konce života před očima, a ještě všem studentům, kteří se v neděli večer přepravují třeba přes půlku republiky a chtějí být v pondělí ráno čilí. Minulou neděli to bylo asi tři týdny po této události. Přišla jsem na nádraží, ale tam byl zmatek a před ním prázdné autobusy. Cedule značila, že místo vlaků do Bohumína jedou autobusy a vlaky na Olomouc jedou ze 3. nástupiště. Vlak však stále nejel, průvodčí ani výpravčí nevěděli, kdo kam má nastoupit a od každého jsme se dozvěděli jinou informaci. A co že se to děje? U Ivanovic prý někdo skočil pod vlak. Déjavu??? Nevím, nikde jsem o tom v následujícím týdnu nečetla žádnou zprávu... Jisté však je, že asi po půlhodině nás autobusem odvezli do Ivanovic, kde byl připravený vlak. Ještě jsme půl hodiny stáli a potom se vlak rozjel. V Olomouci jsme byli o hodinu později. Dobré, to už jsem mohla mít mezitím hotovou analýzu skladby na pondělí... ale co to je hodina...

Ve čtvrtek jsem jela na střediskovou radu do skautu. Protože končím ve škole o půl páté, nemohla jsem jet dřív než v pět vlakem. Před šestou být ve Vyškově a s mírným zpožděním doběhnout na klubovnu to se dá. Kdyby ovšem vlak z Olomouce nevyjel o půl šesté. Ale jo, než se začne, stejně ještě velkou část rady stihnu, říkám si. Vlak jede bez problémů až do Bedihoště, první zastávky za Prostějovem. Tam jsme se zastavili a asi po deseti minutách přišel průvodčí se zprávou, že je pokažená lokomotiva a že budeme víc jak půl hodiny čekat na novou. Tak jsme čekali...čekali...po 50 minutách přijela lokomotiva, která nás vrátila zpět do Prostějova. A tam další čekání, až se odpojí ta pokažená a připojí nová. Docela mě pobavily některé hlášky z okolí:

Paní venku před vlakem: „co to je za vlak? Vždyť má na každém konci jednu lokomotivu!“

Hlášení v 19:30: „Nastupujte do rychlíku... ...pravidelný odjezd v 17 hodin, 25 minut“

Kolem 19:40 jsme se rozjeli. Ale protože jsme zabránili v jízdě osobnímu vlaku, náš rychlík ho musel nahradit a zastavovali jsme tedy v každé zastávce. Bylo půl deváté, když jsem vystoupila ve Vyškově. Střediskovka právě skončila a autobus domů mi taky před chvílí ujel. Ještě štěstí, že jsem se nemusela vracet zpět do Olomouce, protože už bych zpáteční autobus taky nestihla. Tak se tedy vyplatí jezdit na otočku do Vyškova... a po všech těchto zážitcích si říkám, jestli se vyplatí jezdit vlakem...občas ale bohužel nemám na výběr...

Při těchto situacích je mi docela líto průvodčích. Oni nemůžou za to, co se děje, za špatnou organizaci apod. Je jasné, že když jim nepřijdou informace o tom, co se děje, tak prostě nic neví. A stejně jsou to oni, kteří všechno schytají. Všechny nadávky od lidí míří k nim. „Co se děje? Kam máme nastoupit? Proč ještě nejedeme? Vy nic nevíte? Máte v tom zmatek! Měli byste to mít lépe vyřešené!“ Sami z toho mají kolikrát nervy v kýblu, musí odpovídat dokola na stejně nepříjemné dotazy a potom ještě o sobě slyší, že „tamten ...pííp (dosaďte si jakékoli sprosté slovo)... je naprosto neschopný (a mnohem pikantnější výrazy)“