Hm...: Můj příběh

Začalo to tím, že jsem si na začátku září prošla programy všech olomouckých kulturních zařízení. Zjistila jsem že v Jazz Tibetu zahrají Hm..., což mě hodně zaujalo. Už jsem na nich jednou v Olomouci byla a rozhodla jsem se, že si nenechám ujít žádnou další příležitost vidět a hlavně slyšet tuto skupinu naživo.

Pokračovalo to někdy v říjnu na Aletti, kdy se Radeczek zmínil, že budou Hm..., Adélka hned nadšeně potvrzovala, že půjde taky a já jsem nestačila hledět, že Hm... zná tolik lidí.

Na afterparty po divadelním představení Arabská noc opět přišla řeč na Hm.... Ríša všechny přítomné navnadil recitováním básní, které zhudebňují a dokonce i něco zazpíval. A chytla se Helča.

A další pokračování bylo necelé dva týdnu před koncertem na kolaudačce u Máji, kde kluci kytaristi najednou spustili písničky od Hm... a několik lidí se přidalo se zpěvem. Když bydlím asi dvě minuty od Jazz Tibetu, tak jsem se nabídla, že půjdu koupit lístky, jestli někdo bude chtít. A rázem se mi nahlásilo 8 lidí. V dalších dnech se přidali ještě další, a tak jsem se vydala koupit lístky.

"Dobrý den, prodáváte lístky na Hm...?" "Ano" "Tak bych jich chtěla 13." "13 lístků?" Ta slečna na mě hleděla dost nevěřícně, ale lístky mi prodala.

To byla asi největší parta, se kterou jsem šla na koncert.

A koncert byl skvělý, výborný, výtečný, vynikající. Skvělí muzikanti, výborné nápady, výtečné hraní si s texty i hudbou, vynikající atmosféra.

Je těžké vybrat jednu konkrétní píseň, když jsou všechny tak dobré...

ale stejně... "chci repovat v hustý repový kapele, jenže ten můj blbej kukuč vypadá tak nesměle. Celý život hrál jsem jenom folk a kántry a celý život budu hrát jen folk a kántry..."

(Můj příběh vyšel na albu Plán na zimu, které kapela vydala vlastním nákladem v roce 2008. Album bylo nominováno na folkového Anděla, ale předčili je Bratři Ebenové)