Moje včelky

Mám jich celý roj, a přece nejsem včelař. Jen vedoucí skautského oddílu s názvem Včelky. Už sedmý rok se podílím na vedení, z toho třetí rok jsem přímo vedoucí. Už jsem několik generací „odchovala“ a poslala dál ke skautkám. Některé jsem pouštěla s lítostí, u některých jsem si oddechla a popřála skautkám pevné nervy. Někdy byl rok včetně tábora spíše klidnější, jindy se objevila nějaká „živelná“ včelička a občas vyvolala nějakou hádku. Vždycky jsme dělaly soutěže dvou skupinek proti sobě a vždycky se našlo něco hrozně nespravedlivého.

Před pár lety jsme trochu změnili strategii. Jednak tím, že se objevila velká poptávka od rodičů předškoláků, a tak jsme rozšířili věkové rozmezí oddílu. Už asi čtvrtým rokem máme vždy několik nováčků ještě ve školce. Druhá změna byla zcela vědomá a plánovaná, a to menší zaměření na soupeření.

Jak to děláme? Skupinky na táborech nejsou pevné, každý den se mění, jednou jsou dvě skupiny, podruhé tři, potom dvojice či čtveřice. Občas hrají jednotlivci sami za sebe. A tak se vyhneme nespravedlivému rozdělení do týmů. Závěrečná hra, ať už na táboře či výpravě, dovede skupinky do situace, kdy se musí spojit v jeden celek a objevit poklad/vysvobodit princeznu/zachránit planetu... společnými silami.

Není nic krásnějšího, než když člověk vidí výsledky své práce. Nedávno jsme měli střediskový sportovní turnaj. Úplně vidím, jak si před pár lety holky nadávaly, když nechytily míč, byly nervózní a uječené. Letos jsem úplně hleděla, když nejstarší včelka zavolala na tu nejmenší, aby přišla blíž, že jí nahraje. Sice to nechytila, míč vzalo druhé družstvo, ale holky to zopakovaly znovu. Chvíli hrály mezi sebou ty velké, daly pár bodů a potom zas nechaly prostor těm nejmenším. I na překážkové dráze. Žádné křičení „pohni!“. Velká vzala malou za ruku a celou dráhu šla s ní.

To byla taková pohoda, tak dobrý pocit. Ačkoli se holky v turnajích nijak neumístily, bylo vidět, jak si celý den užívaly.

Občas si říkám, jak mě ten skaut okrádá o čas, jak bych mohla dělat milion jiných věcí. Ale po takových zážitcích se zase vždycky ujistím, že na tom něco bude. Že třeba nějak dobře ovlivním ty děti i do života. A to mi stojí za to!