Duchovní střípky z Madridu

Tak a jsme u té duchovní stránky. Docela těžko se mi vnímaly zahraniční bohoslužby, moc jsem z nich nepochytila. Ale ocenila jsem dopolední programy českého centra, které podle mě byly kvalitně připraveny. No a protože jsem si zapisovala myšlenky, které mě zaujaly, několik z nich i zveřejním, třeba někoho něco zaujme...

"Berte to jako vklad do pouti" - věta ze mše před odjezdem v olomoucké katedrále. Vkladů do pouti se postupně nasbíralo tolik, že některé tato věta už dost štvala.

"Pokud to chceš ty, Pane, chci to tak i já" - věta světice Kláry (příjmení si nepamatuji), která v sedmnácti těžce onemocněla a v devatenácti zemřela. Kdo z nás to tak dokáže přijmout? a to u nás většinou jde o banality...

"ať nejsem mrzout, ať ve mě zbude i jiskřička humoru, kterého je zapotřebí" - část ranní modlitby v úterý, první ráno v Madridu. Příjezd den před tím byl vyčerpávající, ráno hektické, zmatené, nestihla jsem ani na záchod...a jak jsem už psala, v ten den měli ostatní výjimečnou příležitost vidět mě protivnou...a najednou tato modlitba - jak ušitá...

"Z kříže se nesestupuje" - řekl Jan Pavel II., když byl na pokraji sil. Přemýšlel, jestli ještě má na to, aby byl papežem. Ale došel k tomu, že Ježíš taky trpěl až do konce a že to musí taky všechno snést.

"Ježíš je jako můj bratr, který mi vidí do pokoje... ...Ježíš nepotřebuje žádné borce, všeználky a supermany, ale bratry a sestry." - z úterní katecheze (řekla nějaká řádová sestra)

"Bůh, který tě nechytne a neuchvátí, je špatně poznaný" - z úterní katecheze

"Víra je přijetí toho, co jsem nevymyslel" - středeční katecheze (Mons. Pavel Posád)

"Víra je dobrodružství, skok do neznáma" - středeční katecheze (Mons. Pavel Posád)

"Ne, že by Bůh na mě neměl čas. On ho má vždy, když si ho udělám já. (a v tom je často ten problém..., pozn. kiwi) Čeká na mě ve svátostech, při adoraci, v ostatních lidech" - čtvrteční katecheze (Mons. Jan Graubner)

"Svatost není jen pro staré, ale i pro lidi vašeho věku" - páteční katecheze (Mons. František Radkovský) btw. taky vás občas napadá, že na změnu života je dost času, že je potřeba si mládí užít, však ještě neumíráme? A co když přijde čas, kdy už nebudu mít čas?

"Když lidé ztratí víru, ne že by ničemu nevěřili. Naopak, jsou schopni uvěřit úplně čemukoli" - páteční katecheze (Mons. František Radkovský)

To rozhodně není všechno, ale ne vždy jsem byla tak pohotová a zapsala si to...inu, paměť je krátká...

Teď ještě na závěr taková vtipná příhoda: V den přivítání svatého otce několik z nás projevilo "nadpřirozené schopnosti". Jeli jsme metrem zas s nějakými Italy a už nás třeštila hlava z toho jejich hluku. Já jsem jen tak nenápadně, potichounku udělala "pšššt" a v tu chvíli to v metru docela citelně zmlklo (ovšem ne nadlouho :-)). V dalším metru bylo narváno. Absolutně. Liduška jen tak prohodila: "No tak lidi, už vystupte!" a na další zastávce skutečně většina vystoupila. No a do třetice. Večer (tedy o půlnoci) jsme jedli na lavičce večeři a Kájovi spadla láhev s pitím a kutálela se směrem od nás. Kája na to "no tak, pojď ke mně!" A láhev se dokutálela, zastavila a namířila k nám. No tak tak to bylo :-)