Veselé Vánoce

A všechno nejlepší do nového roku přeju všem návštěvníkům tohoto blogu.
Přidávám naše rodinné přání

Betlémské světlo ke mně prostě nechce

Těšila jsem se, jak si domů přinesu Betlémské světlo. Koupila jsem si zásobu svíček, aby od soboty vydrželo až do štědrého dne a vyrazila jsem ke skautskému stánku na vánočních trzích. Nesla jsem svíčku s plamínkem přes celé náměstí. Už jsem viděla auto, tak si říkám "dobrý, to už dojdu ten kousek" No a najednou plamínek není...Naštěstí ještě bude světlo ve čtyři na klubovně. Na čtyři jsme zrovna vezli bráchu do skautu, tak jsem vzala svíčku a čekala na klubovně. Ale Starosta, který světlo nesl, měl zpoždění. Svěřila jsem svíčku Toňárovi, který mi slíbi, že mi ji zapálí a postará se o světlo do zítřka, až si pro bráchu zase pojedem. V neděli už mě brácha čekal u bazénu, ale světlo nikde. Dal ho podržet Bizonovi a tomu to zhaslo...Tak zase nic...asi ke mně fakt nechce....Další dny už jsem neměla cestu autem do Vyškova a do autobusu by mě s ohněm nepustili...tak asi u nás letos Betlémské světlo nebude... :-(

Zase plno koncertů

Přesně před rokem jsem tady psala článek s nadpisem "Týden plný koncertů" nebo tak nějak. Letos by nadpis mohl být stejný.
Loni jsem byla na Mošnách, Oku s Žofkou a u nás na gymplu, kde jsem hrála na klávesy.
Letos jak přes kopírák s několika drobnými změnami. Mošny platí, Cicvárek si tentokrát pozval Xindla a na gymplu jsem nehrála na klávesy, ale zpívala v souboru.
Vánoční koncert Mošen letos připadl na 13.12., kdy má svátek Lucie. A tak letos věnovaly Mošny písničku nejen Páje k narozeninám, ale i mně ke svátku. Děkuju :-) Žužu byla bohužel nemocná, a tak jsem tam byla s Pájou. Před koncertem, o přestávce a po koncertě jsme prodávaly CD. Byla to sranda, protože skoro všichni už všechna CD mají. A těm, kteří si něco kupovali, jsme se snažily vnutit kazetu. I přes argumenty typu "nemám kazeťák" se nám to podařilo u všech. Po skončení jsme od Mošen dostaly výbornou bábovku.
Čtvrtek 18.12. byl takový hektičtější. Oba dva koncerty totiž připadly na tento den. Ve čtyři začínal koncert na gymplu. Náš komorní soubor vystupoval asi v polovině, a tak jsem krásně stihla vlak do Brna a ještě jsem tam nakoupila zbývající dárky. Ale ještě k tomu koncertu. Diváci si od nás poslechli 3 "hanácky kolede". Nacvičovali jsme to skoro dva měsíce a ani na jedné zkoučce jsme se nesetkali všichni. Když taky bylo 6 houslistek, 2 klarinetisti, 1 akordeonista, 2 flétnisky a (původně 9, ale na vystoupení jen 7) zpěvaček. Dopadlo to výborně, znělo to pěkně vánočně, nevím, jestli bylo slyšet, co zpíváme, ale jestli ne, tak to nikomu nevadilo. Zpívání v souboru mě baví :-)
Cestou do Brna jsem si zdřímla. Na Leitnerku, kde byl koncert, jsme s žužu dorazily asi půl hodiny před začátkem. Už tam čekali Kačer s Evčou a paní Cicvárkovou a taky u jinýho stolu Morty s Peťou. Tak jsem v průběhu večera trochu pendlovala.Nejdřív zahrálo OKO tři písničky, v poslední hostoval Xindl X na kytaru a pak už tam zůstal sám a hrál svoje písničky. Byl naprosto úžasný. Chytrý texty, geniální hra na kytaru, dobrý zpěv...s hitem Anděl mu pomohl Ivoš na klávesy a Petr na tubu. Po přestávce přišel opět Ivoš s Okem. Oko bylo tentokrát v oslabení, protože Vašek onemocněl. Na flétnu místo Petry Klementové hrála Martina Komínková. Hráli spíš klidnější písničky, což mi vůbec nevadilo. Většina mých oblíbených se tam objevila. Jako obvykle v poslední době vystoupila i Lada Hiclová se svými krásnými texty zhudebněnými Ivošem a Slávkem Janouškem.
Po koncertě jsme čekali, až se členové Oka sbalí a přijdou si pro dáreček - už jsou naučení :-) Petr přišel celý natěšený, jestli zase dostane lentilky...a dostal...a pak už jsme šli, abych stihla poslední vlak do Vyškova. Petr mě hodil na nádraží, a tak jsem se ani nemusela strachovat, jestli stihnu šalinu. Domů jsem přijela přesně o půlnoci...ale to už mě tento týden vůbec nebere, protože jdu spát ještě celkem brzy oproti předchozím dnům...no jo, to je tak, když člověk nechává přípravu věcí na vánoční schůzku na poslední chvíli...

Kam na Mikuláše? Na Da(á)rky!

"Jdeš zítra na Darky?"
"Zítra jsou Darci? Ani nevím...no, já nevím..."
"Jo, pojď, ať tam nejsem sama holka...prosím"
"Tak já se domluvím, jestli mi naši půjčí auto a kdyžtak půjdu"
No a půjčili, tak jsem šla. Nebyla jsem na nich přesně dva roky a i když se mi nejdřív moc nechtělo, pak jsem se i začala těšit a byla jsem ráda, že mi o tom Magda řekla.
Jel se mnou i bratr. Cestou jsme ještě nabrali Magdu a Mortyho, u B29 vyhodili bratra, ať jde zabrat stůl a šli jsme ještě k Ježkovi na opening party...takovou krátkou rychlou...no a tam už čekali Ježek, Eskym a Toňár. No a pak ještě došla na koncert došla Zlatka, protože ji to nebavilo na dokončené. S bratrem tam byl ještě malý Ježek, Ondra, Pirát...no prostě taková skoro skautská akce.
Jako předkapely hráli IQ Opice a Crashpoint. IQ Opice bylo plný změti zvuků...no, nějak mě nezaujalo. Ale Crashpoint mají naprosto jedinečnýho zpěváka a celkově jsou hodně zajímaví. To se mi líbilo.
V průběhu koncertu předkapel se rozkřiklo, že policie dělá zátah...nastala mírná panika...kluci, kteří měli od Piráta pár hltů piva si hned nakoupili Kofoly, aby to rozředili...někteří si půjčovali cizí kartičky...no a nakonec žádní policajti nepřišli...

Dark Gamballe byli výborní. Po těch dvou letech jsem si to zase užila, zazpívala (teda spíš zařvala) jsem si s nimi...a druhý den jsem jako jediná měla hlas úplně v pořádku..dokonce se mi zpívalo líp než jindy...až za pár dní už to hlasivky nevydržely, a tak jsem ve středu během kytary postupně ztratila hlas...Přidávám fotku ze stránek DG, kde je část naší skautské skvadry společně s Oncou

Cesta zpět byla krásně volná, nikde ani auto, tak se mi jezdí nejlíp. Až na to, že budu muset přijít na to, jak rychle odmrazit skla auta a přitom je nezapatlat :-D

Továrna na maturanty

Už od září se to chystalo...je celkem sranda, když se na něčem mají dohodnout 4 třídy...ale nakonec se všechno dohodlo, zařídilo, a náš stužkovák proběhl poslední listopadový pátek celkem v pořádku.
Proč píšu továrna na maturanty? Právě kvůli těm čtyřem třídám. V jednom ne moc velkém sále se sejde 120 studentů, jejich rodiče, sourozenci, babičky, dědečci, kamarádi a ještě bývalí a současní studenti našeho gymplu. Prostě nátřesk. Obrovská akce, kde člověk zná tolik lidí a rád by si s nimi popovídal...ale míjí se s nimi v těch davech ostatních lidí. Když už jsem u té kritiky, ti, co měli na starosti kameru a zvuk by toho za ty peníze taky mohli udělat víc...
No a jak to probíhalo? Nejdřív každá třída měla svou prezentaci. My jsem si vybrali jako téma našeho maturitního ročníku "let". Fotili jsme se na letišti a původní slovo nás informovalo, kdo kam letí. Já jsem letěla na skautské setkání...nečekaně :-) Další třídy měli vidláky, večerníčky a celebrity.
Celkem jsem si užívala krásný účes, který jsem měla...a tak všechnu tu parádu...já se nějak nemaluju, oblékám se sportovně, ale když mám možnost pěkně se oblíct, namalovat, učesat, tak si to užívám.
Po prezentacích tříd se tančilo. Taťka si se mnou zatančil dobrovolně, bráchu jsem musela dlouho přemlouvat...a pak už jsem nepotkala nikoho, s kým bych si chtěla zatančit nebo kdo by si se mnou chtěl zatančit, tak jsem si povídala s lidma ze skautu. Chvilku jsem ještě strávila v šatně, kde byla značně veselá společnost v čele s naším třídním. No a pak už bratr chtěl odjet domů...tak jsem bohužel nezažila zpívání s třídním...škoda...

Podzimní prázdniny II. - Vsetín

Celkem dálka..ale proč neochutnat Valašský nákyp...
Jako první byl nápad jít o podzimních prázdninách na koncert. V Brně jsme nic nenašly, tak jsme se porozhlédly po (trochu širším) okolí. Valašský nákyp zvítězil. A s vyhranými lístky se jede ještě s větším nadšením :-).
Jely jsme vlakem. A nebyly by to České dráhy, kdyby vlak neměl zpoždění. V Lipníku nad Bečvou nám samozřejmě ujel vlak, na který jsme měly přestoupit, ale naštěstí jel hned za půl hodiny další.
Po příjezdu do Vsetína jsme chvíli bloudily po okolí nádraží a hledaly mapu. Nakonec jsme nějakou našly, zjistily, že Dům kultury by nemusel být nějak moc daleko, a šly jsme na oběd do restaurace. Zvenčí nevypadala zrovna nejlíp, ale uvnitř byla krásná a jídla výborný za slušnou cenu. Moc jsme nespěchaly a na festival jsme došly tak akorát, zrovna začínala hrát první kapela - Café Industrial - jazzová kapela s výraznou zpěvačkou. Program byl rozložen do dvou sálů, a tak jsme po každé kapele přecházeli do vedlejšího sálu, aby se další kapela stihla v klidu nazvučit.
Místní Muzyga Harafica zahrála lidovky, mezi nástroji se vyskytovaly samé smyčce.
Zhasni z Nového Boru známe už ze Zahrady. Hrají příjemné folkové písničky, trochu do "lidova".
Vsetínský Gosha mi na první pohled připomínal Xaviera Baumaxu. A jako nemám ráda Baumaxu, tak ani Gosha mě nezaujal.
Žamboši byli tradičně výborní. Honza si trochu postěžoval na nepochopení písničky Tobě. Stáňa byla nějak nenápadná, zato dost vyčníval Ivoš Cicvárek se svými klávesami.
Písničkář David Vysloužil nebyl špatný, ale s odstupem času si ho už moc nepamatuju.
OKO s kapelníkem Ivošem Cicvárkem patří ke kapelám, které vidím nejčastěji. Opět hostovala Lada Hiclová s několika svými výbornými texty zhudebněnými Ivošem nebo Slávkem Janouškem. Škoda, že chyběla Peťa s flétnou. Ivoš hrál všechny písničky s klávesami a když chtěl zahrát přídavek s kytarou, kytara nehrála. Aby se nezdržoval, vypojil kytaru, kluci si od tuby a lesního rohu oddělali mikrofony a zahráli akusticky Banánový blues.
Pořádající kapelu Vrkoč jsme prošvihly. Bavily jsme se s Kubou Horákem ze Zhasni, ještě se kolem mihli Honza Žamboch, Michal Vaněk, Daniela z Kamene úrazu a u stolu jsme seděli s dvěma zvukaři, od kterých jsme se dozvěděli řadu zajímavých zažítků ze zvučení různých akcí.
Britský písničkář James Harries zaujal asi hodně lidí. Jeho vystoupení trvalo neuvěřitelně dlouho a nikdo ho nechtěl pustit z pódia. Zpívání dost prožívá, trochu jako Glen Hansard. Mění hlasitost, všelijak se svíjí...
Beata Bocek vystoupila s částí kapely Ležérně a Vleže. Byli zajímaví. Nic konkrétního k nim asi nedokážu napsat...možná kdybych to psala dřív než po dvou měsících....
Nakonec zahrála zlínská kapela Pass. Bylo to takové veselé, hlučnější, k tanci...
Po skončení jsme nevěděly, jestli už jít do KICu, kde jsme měly domluvené ubytování. Ale Kuba Horák a Honza Žamboch nás ještě přemluvili, ať s nimi a s dalšími jedeme do jednoho baru, tak na chvilku...no úplná chvilka to nebyla, ale stálo to za to. Honza nás vzal autem (kdo máte možnost se projet s držitelem Anděla, že jo :-)) A pak jsme se bavili o folku, co je folk, co není, jak ho definovat, o soutěži Česko hledá písničku, a tak různě.
No a pak už jsme jeli do KICu. Tam jsme se netačily divit svým očím. Čekaly jsme nějakou starou ubytovnu a ono to bylo úplně krásný, nový, koberce na chodbách, na pokoji sprcha a záchod a krásný nábytek...no, doporučuji, až budete někdo chtít přespat ve Vsetíně.
Vzbudily jsme se byrzy ráno, abychom stihly vlak a pak autobus do Rybníčka, kde se konala další etapa podzimních prázdnin. Tentokrát nám nic neujelo (asi tím, že v Olomouci jsme měly na přestup skoro hodinu)
ps. fotky z Nákypu jsou na http://cpodpiska.rajce.idnes.cz/Valassky_nakyp_ve_Vsetine...a_pokracovani_brnenskych_klubu/

Podzimní prázdniny I. - URSUS

V Brně se zrovna konal Gaudeamus - veletrh vysokých škol, tak jsme se s Ursusákama dohodli na srazu. Byl teda dost komorní, ale stálo to za to. S Jájou jsme vyrazily chvíli po konci vyučování a v Brně na nádraží už nás čekali Kulíšek a Piko. Pak v šalině jsme se nějak náhodou potkali s Aconem. A na Mendláku nás přišla pozdravit Pája, která zas letěla připravovat výpravu. Zanesli jsme si věci do Orwenovy klubovny, kde jsme byli ubytovaní. Uvařili jsme si čaj, najedli jsme se a povídali...Večer jsme šli do naší oblíbené čajovny U Probuzeného slona. Pří popíjení čaje jsme hráli pexeso a různé stolní hry. Těsně před zavíračkou přišel Acon a pak nás zavezl k vile Tugendhat. A pak ještě na hrad Veveří. To byla dost krutá jízda...ale přežili jsme to...i můj žaludek...tak jsme se potmě vyfotili u hradu, chvilku jsme tam pobyli a zase jeli do Brna...Na klubovně jsme pak ještě kecali hodně dlouho do noci...no a v 9 jsem vstávala, abych stihla další etapu podzimních prázdnin...ale o tom v dalším článku...

My jsme pilné včeličky...

...šikovné jsme holčičky,
jenom se nás každý boj,
světlušek jsme 7. roj.
My jsme prostě nejlepší,
na nás nikdo nestačí......bzzz, zdar, nazdar

Občas si říkám, že náš oddílový pokřik působí namachrovaně a tak... Ale naše světlušky na konci září dokázaly, že něco pravdy na tom bude...
Na celostátních závodech vlčat a světlušek se umístily na skvělém třetím místě. To je na středisku zatím nejlepší umístění (společně s rokem 2002).

Tak jsme další schůzku dostaly od vedení střediska krásný dort se znakem WAGGGS a ještě další schůzku dostaly holky dort od nás...no, tak jsme si ten úspěch osladily a doufám, že za další dva roky budou holky zas co nejúspěšnější

(Bohužel se ale závody konaly v době žloutenkové epidemie, a tak jsme se o 3 týdny později dozvěděly, že někdo z účastníků má žloutenku a že musíme zrušit 3denní výpravu a nesmíme se do půlky listopadu účastnit větších akcí..takže žádný EliXír :-( )

Od medvíďat k medvědům

Poslední víkendovka URSU spojená s vůdcovskými zkouškami byla 19.-21.9. v Praze. S Jájou jsme v Brně drželi místo Páje a Orwenovi, kteří to málem nestihli. Vlak byl absolutně plný, lidi nadávali, že je nechceme pustit do volného kupé, pak vidíme Páju, jak se žene k vlaku, chvíli na to i Orwena. Ale tak tak. Ve vlaku jsme se pilně učili. V Praze na nádraží na nás čekal Kulíšek, aby nás zavedl na klubovnu. Tam už byla většina lidí a všichni se učili. Tak jsme se rozhodli, že se nebudeme zbytečně nervovat učením a půjdeme na procházku k Žižkovské věži a na Náměstí Jiřího z Poděbrad. Cestou zpět jsme potkali Pepka, Tuleně a Oda. Šli do hospody a Pepek nás přemlouval, ať jdeme s nimi. "Ale až se vás někdo bude ptát, tak musíte říkat, že jste nás přemlouvali, ať vás vezmeme s sebou..." Hospoda byla pěkně narvaná a číšnice pěkně protivná...ale jinak dobrý...u vedlejšího stolu seděla skupinka lidí, kteří hádali, jestli jsme šachový klub, klub přátel Harryho Pottera nebo nějaký sportovní tým (měli jsme oranžový URSUS trička). Pak přišel Slimák a všechno jim vykecal...
Když jsme přišli na klubovnu, někteří se ještě učili, jiní spali...tak jsme taky šli spát.
Ráno jsme se nasnídali, rozdělili na dvojice, a po nástupu začaly zkoušky. Většinou příjemný povídání, někteří trochu dusili...ale dobrý...Pak měli zkoušející poradu a po poradě další nástup s vyhlášením prvních výsledků. Ti, co to mají všechno hotový, mají volno (já i Jája jsme to udělaly), ostatní ještě musí v některém okruhu ujistit zkoušejícího, že to fakt umí. My jsme zatím spolu s několika dalšími šli do paláce Flora. S Jájou sme si za odměnu daly pěkně drahou, ale výbornou zmrzlinu.
Večer nás čekalo překvapení. Ve společenském oblečení jsme jeli metrem k divadlu Na Vinohradech, kde hráli Figarovu svatbu (činohru, ne operu). Byla to sranda...
Na klubovně nám promítli fotky a videa z letního běhu, dostali jsme DVD a pak už byla volná zábava - zpívání, schovka, improvizované scénky, návštěva benzínky ve dvě v noci (ti nejodolnější - já, Kulíšek, Kulda, Piko, Iwuška) No a pak už jsme teda šli spát...
V neděli jsme se hned po snídani sbalili, uklidili a odjeli jsme na Vyšehrad. Na hřbitově jsme skládali činovnické sliby...jeden po druhém jsme slibovali, dostali dekrety, krásný šátky se žlutým okrajem...no a nějak mě to dojalo...ty sliby ještě šly, ale pak když Smíšek začal zpívat Lilii skautskou, tak už jsem to nevydržela...dopadlo na mě, že už to končí...a tak...no...a potom loučení, někteří šli na oběd, instruktoři měli týmovku...
s některými jsme ještě jeli metrem a s Brňáky až do Brna. Nechtěli jsme si kupovat dražší jízdenku na metro, tak jsme vystoupili na Vltavské a šli pěšky na nádraží v Holešovicích...no měli jsme co dělat, ještě že Skokan to tam znal...Vlak měl stejně spoždění, a tak v Brně jsme měli místo 45 minut jen 3 minuty na přestup...no a tak to skončilo úplně...a začala jsem se těšit na Elixír...to jsem ještě ale nevěděla, že.................

Znovu do toho

Konečně jsem z bratříčka dostala archiv celýho starýho blogu, tak jsem to všechno hodila sem...k něčemu jsem přidala fotky - třeba můj narozeninový dort nebo jamboree...
No a v nejbližších dnech se pokusím dohnat skluz a napsat o nějakých akcích, na kterých jsem byla,když mi nefungoval blog...určitě se objeví něco z URSU, nějaký koncerty,, podzimní prázdniny...no...a tak... :-)

Zdravím

Tak jsem byla donucena založit si nový blog, protože ten starý se pokazil a brácha není schopný s tím něco udělat (a já už vůbec ne...) Trochu, vlastně celkem dost mě to štve, protože jsem tam měla hodně příspěvků a občas jsem si u toho ráda zavzpomínala...sem dám ještě nějaký zážitky z prázdnin, co mám uložený v počítači a jinak budu muset začít znovu...tak snad už se s tím nic nestane...

Medvěd, to je divné zvíře

Tak je to za náma, už zase sedím u počítače a přemýšlím, co napíšu...popisovat postupně program nemá cenu, bylo toho tolik, že bych ani všechno nevyjmenovala...ale o zážitky se podělím...takže milí Ursusáci, začínáme!!!

Tam jsme jely z Vyškova vlakem. V Brně se přidala Pája s Orwenem a ve Skalici Neo s Tomem. V Novém Městě nad Metují jsme už potkali většinu účastníků. Dost trvalo, než jsme našli tu správnou cestu. A to s náma šla Lucka - vůdkyně kurzu a taky nevěděla...Po příchodu se spustil pořádný liják. Chvíli jsme hráli a zpívali, ale stany se samy od sebe nepostaví, tak jme se do toho v pauze mezi lijákem a deštěm pustili. Stany byly postaveny do tvaru čísla 8.

Do družin jsme se rozdělili, jak jsme chtěli. Jen jedna si pamatovala, kdo s kým byl - ti z našeho vlaku (kromě mě). Tak jsem se postavila ke Kulíškovi. Připojili se ještě Opi, Iwuška, Nika, Kulda a Balů.

Je na čase vymyslet název. tak si k tomu sednem do jídelny, ale "Zavřete dveře!"..."Jooo, to je dobrý název...tak budem ZAVŘETE DVEŘE!. Ostatní družiny se jmenují Krvavé lišky (ti z vlaku), Bodří bobři a 4+2.

V průběhu kurzu jsme často a rádi měnili pokřiky. Pak se už vyskytovaly různé variace na pokřiky ostatních družin. Napíšu pár pokřiků Zavřete dveře:

1. (stupňuje se síla hlasu) Každý řekne Zavřete dvěře v jiném jazyce a nakonec všichni zařvou zavřete dveře!\
2. Zavírání dvířek stanů spojené s křičením názvu
3. "Dramatické znázornění" zavírání dveří
4. písnička na nápěv Kočka leze dírou:

Liška lze dírou, my dveřmi, my dveřmi,
/: Bodří bobři sčítaj dva čtyři:/
Instruktoří zpívaj Ursus sem, Ursus tam,
/: ještě že ty dveře zavírám :/


V naší družině jsme měli 4 kytary. Druhý večer jsme je vytáhli a pak už se to s náma vleklo - hraní, zpívání, povídání...pak ještě procházky večerním městem... na spánek už moc času nezbývalo...chodili jsme spát kolem druhé ranní, párkrát se to protáhlo i do pěti...no, a tak jsme schytali plno výtek na téma spánek. Celkem jsem za kurz naspala 42 hodin a ostatní členové naší "čtveřice" na tom nebyli o moc jinak...

plnili jsme si nové skautské stezky přetransformované na „Cestu URSU“...body představovaly zápočty k jednotlivým zkouškám a jiné úkoly...měli jsme z toho snad větši radost naž ty malý děcka...lepit si obrázky za splněné body...a za celou splněnou stezku jsme dostali karetní hru Sacculus.

Měli jsme se jít podívat na zámek...po cestě jsme potkali kluka od krve, který nás dovedl k autu ve stromě...jasně, simulačka...ale i tak to byly nervy...

přednášky probíhaly v jídelně a vodárně, kde byla postel...probíhaly každodenní boje o to, kdo bude na posteli...

citáty a často frekventovaná slova:

• cíle

• zpětná vazba

• zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný

• nezapomínejte, že máte k dispozici 8 hodin spánku!

• Spěte rychle!

pár rad a receptů:

• běh je náhrada spánku...káva taky

  
  

• recept na instantní spánek: zalijte 2 hodiny spánku 500 ml kávy, oběhněte 2 kolečka kolem tábora = 8 hodin spánku

chvála kuchařům...jídlo naprosto skvělý...závěrečná party...řízky...chlebíčky...ovoce...zelenina...tyčinky...chipsy...URSUS - LUXUS!!!

dělali jsme zkoušky z rétoriky...losovali jsme si z aktuálních témat, zmínky byly o dveřích, liškách, bobrech, matematice, spánku, zámku...

poslední večer...cesta po provázku..lodičky...bálonky...svíčky...lilie ze svíček na svahu...hymna URSUS...“party“...jídlo...tanec...povídání...pokus o nonstop se nepovedl...NECHCEM DOMŮ...

NIC SE NEDÁ DĚLAT, TAK AHOJ V ZÁŘÍ V PRAZE

Střípky z táborů

Letos si opravdu užívám skautských prázdnin. 3 týdny mého tábora mi nestačí, a tak aktivně navštěvuju i tábory ostatních oddílů...

čtyřiadvacetihodinovka v Telči

Co všechno se dá zažít v 24 hodinách? pár koncertů, několikanásobná oslava...atd...na Prázdninách v Telči se člověk nenudí...

Mezi záhonky

Tak jsem se konečně vyhrabala z úrodné černozemě, abych napsala článek o festivalu Zahrada 2008.

Lodní deník

Profesorka nám v tělocviku slibovala na vodu překvapení...dostali jsme z ní, že to budou lodní deníky - každý dostane deníček, do kterýho si bude zapisovat zážitky a večer bude veřejný předčítání...nakonec nic nebylo....stejně by se to nestihlo....ale přece se o lodní deník neošidím...aspoň ve virtuální podobě...takže....milý deníčku:

URSUS - loučení

...tak nám ten víkend rychle utekl...a musíme zas domů...

URSUS - úplně nabitý den

to je paráda..jen tak se proletět nad lomem...

budíček v 7, netradiční rozcvička (tak trochu taneční), poridge na snídani a pak už program. Nejdřív rozdělení na půlky - podle toho, jakou věkovou kategorii vedeme. Jedna část měla program na téma projekty a druhá inspiromat, pak se to vyměnilo. Fitka na jména - všichni nakonec byli plepení lístečkama s jmény účastníků. Exotická svačinka- ochutnali jsme nejrůznější cizokrajné ovoce. A pak už přišla na řadu hra Kamasutra.

Vlastně Kamasutra rallye. Běhali jsme kolečka po louce, ale vždy v určité "poloze" . Každá měla určité bodové ohodnocení (podle počtu nohou na zemi) 1. Kleštěnec, 2.Samovzrušivá, 3. Romantická, 4. Zezadu, 5.Názorná, 6.Trojúhelník, 7. Sadomasochistická, 8.Nadsamec (Orel). Běhali jsme asi půl hodiny, bylo to celkem náročný, ale všichni se skvěle pobavili. Nakonec se vyhodnotilo, kdo měl největší počet bodů. Vaše chlípnosti Neo a Vaše chlípnosti Kopřivko, gratuluju :-)

Na oběd byla polévka z červeného zelí a výborný přírodní řízek, dokonce jsme měli na výběr mezi kuřecím a vepřovým a k tomu opékané brambory..a ještě dva druhy dressingu :-P Polední klid utekl tak rychle, že jsme ho skoro ani nezaregistrovali a potom opět rozdělený program - sítotisk a sociomapování. Na večeři těstoviny s brokolicí - jediný tmavý bod celého víkendu. Po večeři info o letní části a tak obecně, a pak už jsme se připravili na večerní historickou procházku.

Začala už v myslivně čtením Wolkerových zápisů ze skautského tábore v roce 1916 a vývojem skautských slibů. Pak jsme se vydali k pomníku v jehož blízkosti (neví se úplně přesně, kde, byly první skautské tábory. Pookračovali jsme dálů do nějaké vesnice a pak do Lipnice. A ještě kousek za Lipnici, kde už nás čekali instruktoři.

"Nedávno tady bylo zemětřesení a odhalilo zbytky staveb starých civilizací. Taky poklad, který už tu je roky ukrytý. Vaším úkolem je získat klíče a indicie k otevření pokladu...a samozřejmě taky ten poklad najít." Tak nějak vypadal úvod. Došli jsme do zatopeného lomu (kolem dokola osvětleného loučemi), kde bylo plno lanových aktivit a loďka. Klíče a indicie byly vždy někde na konci nebo v průběhu překážky nebo na skále, kam se dojelo loďkou. Měli jsme na výběr tři nízké lanové překážky, lanovou lávku nad lomem, jízda na kaldce a následné ručkování, slaňování a jumarování. Nejdřív se mi moc nechtělo v té tmě nad lom, tak jsem zkusila nízké překážky. Pak mě Acon vyhecoval, ať jdu na kladku, tak jsem šla...a bylo to dobrý. Tím jsem nějak získala odvahu, tak jsem se ještě rozhodla pro jumarování. A to bylo ještě lepší. Trochu fyzické námahy, ale ten pocit, že jsem to jako jediná holka dokázala... :-D Poklad jsme nakonec našli, otevřeli, byly tam Delissy, to se hodilo...pak nás odvezli autama zpátky k myslivně.

Tam jsme měli večerní "moučník" - cukrování lidí - kdo chtěl, mohl někoho pochválit za něco z toho dne. Kolem půlnoci jsme si zazpívali večerku, popřáli dobrou noc. A šli spát...

Teda původně jsem myslela, že půjdu spát...ale nějak to nevyšlo...kecali jsme asi do půl druhé...s Aconem a Balúem...no nakonec se to nějak rozplynulo, takže aspoň trochu jsme se vyspali...

URSUS - příjezd

"Tramvaj Ursus, která veze účastníky ročníku 2008 již odjela ze svého depa. První zastávka nesla název "Orlovská myslivna". Zde nastoupilo 26 frekventantů (dva přistoupí na další zastávce v Krkonoších) a jako doprovod nastoupilo 14 starých medvědů - instruktorů a servisáků."

Pro mě to začalo vlastně už v Brně. S Jájou jsme se na nádraží přidaly k účastníkům z Brna a Boskovic. Jelo nás 7, byla sranda, taktak jsme stihli přestup ve Žďáru a chvilku před osmou jsme vystoupili ve Světlé nad Sázavou. Pár skautů už tam čekalo, další přišli během chvilky. V osm přišli dva "pošťáci" Ballú a Vilík, rozdělili nás do 6 skupin a předali dopisy, které nás mají dovést na místo určení. Ve skupině jsem byla s Aava-maj, Pikem a Balúem. V určitém bodě jsme se měli setkat s další skupinou, ale nějak jsme zabloudili, tak jsme šli rovnou do Lipnice, kde jsme se měli setkat všichni. Po cestě by to bylo moc na dlouho, tak jsme to vzali po modré. Nejdřív pěkná široká cesta, potom jsme ale potkali ceduli "Pozor polom, zákaz vstupu, nebezpečí ohrožení života." Přece se nebudem vracet...tak jsme to vzali přes polom...aspoň nějaký adrenalin :-) lezli jsme přes spadlé stromy, hledali správnou cestu a modrou značku. Nakonec jsme z polomu vybloudili a narazili na modrou. V nejbližší vesnici (asi Vilémovec) jsme potkali další skupinu (Jája, Pája, Kulda a Nika), tak jsme si s nimi chvilku odpočinuli a šli rovnou do cílového bodu, protože už bylo dávno po srazu v Lipnici. Byla to v té tmě celkem náročná cesta, ale my jsme si ji trochu zpestřili. V jedné řadě jsme se drželi já, Kulda, Pája a Jája a vždy někteří "spali" a ti druzí je vedli, pak se to vystřídalo. Takovým způsobem jsme chvíli před půlnocí došli k Orlovské myslivně, kde už na nás všichni čekali.
Všichni vyšli před budovu a měli jsme po jednom chodit za roh. Tam stáli všichni instruktoři a postupně jsme se se všemi pozdravili. Taky jsme se dozvěděli, že Vilík má velmi nepříjemnou chorobu....a taky narozeniny :-D A máme sbírat hliník!!! Po přivítání jsme se rozdělili do pokojů a šli spát. Byla pěkná zima, pořádně trvalo, než jsme se zahřála a usnula..

Kterak se z Kiwinky stala řidička

tato postupná proměna travala asi 2 měsíce a byla dokončena v úterý 15.4.

Ze začátku se mi do toho hrozně nechtělo. Asi kvůli tomu, že jsem to měla jako příkaz...ale po první jízdě mě to přešlo :-) Jezdila jsem v krásným novým autíčku - Opel Corsa a učitel byl úplně v pohodě - naštěstí kliďas...z nerváka by mi asi ruply nervy...

Tak jsem teda v úterý s přemáháním snědla oběd a vydala se na půl jednou k zámku. Chvíli po mně tam přišel Margetiak (vedoucí autoškoly) i další, co dělali zkoušky. Začalo to testem. Naštěstí mě žádná otázka nepřekvapila, všechny už jsem někdy dřív potkala v cvičných testech na internetu. Takže z testu: 100%. Výborně 1/3 zkoušky by byla...

Pak se začalo jezdit. Bylo celkem 5 lidí. Nejdřív šli na řadu 2, co jezdili s Margetiakem. Každá jízda trvala okolo 30 minut, takže čekání bylo nekonečný. Pak přišel Dolejš (můj učitel), že první pojede ten, co opakuje zkoušku a my zbývající dva ať se domluvíme na pořadí. Tomu klukovi to bylo jedno, tak jsem šla první, ať to mám dřív za sebou. No to jsem si teda vybrala...Chvíli před mou jízdou se nějak zamračilo, spadlo pár kapek, uhodil hrom a blesk a spustil se pořádný liják. A byla jsem na řadě. Tak jsem ještě byla poučena, ať dávám pozor, že takový počasí jsem v autě ještě nezažila atd...

Nastartovala jsem a začala couvat z parkoviště. Vtom mi učitel auto zastavil. "Proč už couváš, když vedle stojí to auto? Vždyť jsi málem narazila do něho!" aha...tak asi končím...výborně, to se asi moc často nestává, že by někdo zkončil po půl minutě zkoušky. Komisař: " A co teď? no, tak jeďte dál"...to si ze mě dělá srandu? no nic, tak jedu. Z parkoviště doprava ...výborně...kruháč, další kruháč...tak se mi to líbí :-)...objela jsem jedno sídliště a zase zpátky na jeden kruháč, na druhý...to je divný..ostatní jeli úplně jinak, co jsem se ptala...asi jedu zpět na parkoviště...tak mi neřekl, ať zabočím na parkoviště, takže jedu dál...bouřka vyhodila elektřinu...to se mi taky ještě nestalo, abych jela přes nejfrekventovanější křižovatku ve městě bez světel...ale zvládla jsem to...z hlavní vlevo, přes koleje, vpravo, kolem nemocnice, zas vlevo, přes další koleje...a vlevo na hlavní...auta z jedné strany, auta z druhé strany...nešlo odbočit...tak jsem čekala asi 3 minuty a musela jsem si vyslechnout komisařovo "v kolik dneska máme končit? no aby to bylo ještě dneska...ještě pojede jeden..no,tak to teda nevím, jestli to dneska stihnem...atd" a učitel mu do toho ještě přizvukoval...musela jsem se krotit, abych mlčela...konečně volno "tak to trochu rozjeďte, když už jste se odhodlala jet! to auto za náma nebude čekat,to jede rychleji..." tak jsem to rozjela na trojku a snažila jsem se ho neposlouchat. A už po rovině, přes dvě světelný křižovatky, semafory už naštěstí fungovaly, zpět k zámku. Ještě pár poznámek o "chudince spojce", doplňovací otázka Jaká jsou zadní světla? a věta "tak jo, ještě máte jednu zkoušku, tak se ještě uvidíme". Aha, blesklo mi v hlavě, tak jsem to neudělala...ale on vlastně neřekl jestli jo nebo ne..a co když tou další zkouškou myslí technickou??? Ach jo, já nevím....už ať to mám za sebou...

Když se vrátil poslední kluk, co jezdil, vylosovali jsme si každý 2 otázky na technickou. Já jsem měla poškození pneumatik a výměnu kola...nic lepšího jsem si nemohla přát. Měli jsme chvíli čas na sepsání na papír. A pak "Kdo chce jít první?" tak jo, jdu na to...Mlela jsem všechno možný, co jsem věděla, dost mi do toho skákal a tak jsem mu do toho taky skákala...ať vidí, že to umím. Tak jsem mu na nějaký otázky odpověděla, na něco možná ne dobře...trochu jsem si vymýšlela...tak vyzkoušel další dva, kteří jako by nevěděli, která bije...a pak ještě jednoho, ten to uměl...

a závěrečný ortel : takže je vám to určitě všem jasný, tito dva uspěli (ukázal na mě a toho kluka, co jel po mně) a tito dva budou opakovat...to není možný, že by mi tu jízdu dal..."A já jsem udělala i tu jízdu?" "No co myslíte??!" "no, tak asi jo..tak děkuju"

to snad není možný...ale je to jeho věc, že mi to dal...asi to nebylo tak špatný, jak jsem si myslela, možná mě jen zdeptal těma připomínkama...tak výborně...teď dva týdny absťák než mi vydají řidičák a pak hurá za volant

Praha dotřetice

...nechce se nám domů...

Praha podruhé

dnes na druhé straně řeky...

Prošli jsme toho dneska celkem dost...Z Kampy po nějakým mostě (Karlův to nebyl, ten vedle, co je pod ním Střelecký ostrov) k Národnímu divadlu a kavárně Slavii, pak po břehu Vltavy, kolem bývalé vodárny až k Tančícímu domu. U toho jsem byla poprvé, je to moc pěkná budova, takový vytržení ze všech těch památek. A hned za rohem je krypta s památníkem Heydrichiády. Tam naše třída samozřejmě nemohla chybět, vzhledem k zájmu našeho pana profesora o II. SV. Tak jsme si odpočinuli od chůze během 45minutového filmu o Heydrichovi a parašutistech a pak jsme se byli podívat přímo v kryptě, kde nám Mikulka poskytl rozsáhlý výklad :-). Naše další cesta směřovala na Vyšehrad, na návštěvu k významným osobnostem z českých dějin.

Pár výroků nejmenované paní profesorky: u hrobu nějakého českého hudebního skladatele: "A ten napsal tu skladbu Pro Elišku, že jo?!" ; u hrobu nějakého Sekery: "Ten nakreslil brouka Pytlíka!!!"

Taky jsme viděli, odkud skočil Horymír s Šemíkem. Ten Šemík byl asi borec... chtěli jsme se zdržet dýl, ale začalo pršet, tak jsme valili na metro - směr Můstek. Tam jsme dostali asi 2hodinový rozchod.

Už bylo na čase, naše žaludky se hlásily. Naštěstí Šárka věděla o levné restauraci kousek od Václaváku. U vchodu jsme dostali lísteček a tácek. S tím jsme pak obcházeli "stanoviště" s jídlem, kde jsme si řekli, co chcem a oni nám to hned naložili. Dala jsem si Segedinský guláš...mňam, to byla dobrota :-)..jen škoda, že neměli Kofolu...vzhledem k tomu, že to byla taková rychlovka, tak jsme tam ještě asi půlhodiny seděly a pak jsme obcházely okolní stánky a obchůdky a prošly jsme taky Václavák.

Po srazu jsme viděli ulici Na Příkopech, Prašnou bránu, Dům u Černé Matky Boží, Staroměstské náměstí, Filozofickou fakultu KU, Klementinum a u Karlova Mostu jsme dostali rozchod do 10 večer.

Tak jsme s Míšou a Jolou šly hned na ubytovnu, abychom stihly teplou sprchu a že si odpočinem a pak půjdem do čajovny. No a jak to dopadlo? Nikomu se nikam nechtělo, celá třída zůstala na ubytovně a hráli jsme logické hry, jako "Na koho se dívá občanka?" a "S nebo BEZ?" vydrželi jsme tak do půlnoci. Je to celkem sranda sledovat, jak na to někteří ne a ne přijít...a jak je to štve, že všichni ostatní už ví :-D. Jinak většinu alkoholu kluci vypili už první večer, tak dneska to bylo v klidu

Praha

MOTTO: "Být veverkou v Praze, tak asi spáchám sebevraždu" (Mišula)

Zdravím ze světa plnoletých

Ty jo, nějak to letí. Už je to dva týdny, co jsem plnoletá...no, abych pravdu řekla, změnu zatím moc nepociťuju...tak asi časem...

A jak jsem to oslavila? tak s žužunkou v pátek samozřejmě hudebně, jak jinak :-) a pak v sobotu s rodinou a dortem (s fontánkou!)

Tak s tou hudbou...šly jsme tak trochu na nejisto a vlastně trochu na jisto. Tou jistotou byl Kuba, ne s Mošnama, ne s CC, ale s Šalalalali. Věděly jsem jen, že hrají nějaký revivaly. Na Malińáku jsme měly sraz s Kačerem a jeho kolegyní Evou a pak sjme jeli čtverkou k Musilce. Na místě nás trochu překvapilo věkové složení návštěvníků...ale úplně nejmladší jsme my dvě taky nebyly....Tak jsme zabrali stůl a čekali na začátek. Jo a dostala jsem od Kačera k narozkám 2 CD Mošen, tím pádem už mám celou jejich diskografii...Něco po půl osmé nastoupila na pódium dáma ve stylovém oblečení z 70., možná 80. let (v tom se moc nevyznám) a popřála všem soudružkám k MDŽ, no prostě takový ty socialistický kecy. A pak už pustila muzikanty s prvním blokem písniček - od Petra Spáleného. Pod pódiem se to za chvíli zaplnilo, tak jsme se přidali k tančícímu nebo jinak se pohybujícímu publiku.

O přestávce nás navštívil Kuba. Žužunka mě "nenápadně" poslala pro Kofoly a když jsem se vrátila, tak mi oba popřáli a dostala jsem zarámované fotky - jednu s Kubou a Ivošem (s vlastnoručním podpisem Kuby, proto ta Kofola) a tu druhou s klávesami Jarretu. Pak bylo ještě několik přestávek a několik sérií písniček - Helenka Vondráčková, Václav Neckář a další. Bohužel jsme musely odejít už v deset - já kvůli poslednímu vlaku do Vyškova a žužunka kvůli poslední šalině domů. Jo a ještě nesmím zapomenout na rozhovor s klukama, co hlídali v šatně: "Ty máš dobrou sukni, takovou dlouhou nemůžu nikde najít, nechtěla bys mi ji dát?" "Co to máš na tričku? co to znamená? ...kinetická energie...to je divný..." (viz tričko ObRok)

Pak v sobotu přijeli z Jeseníků babička s dědou a bratránkem Míšou (6 let), který je zrovna u nich a z Majetína teta, strejda, bratranec(9 let) a sestřenka(3 roky). A přes chodbu dorazila taky druhá babička s dědečkem. Takže bylo veselo. Děcka přiběhly "víš, co dostaneš?? Dort s fontánou!!!...už se neseeee...jooo...fontána....a můžu s tebou zhasnout svíčky???...a je tam kytara!.....jé, už to hoříííí" tak jsme společně sfoukli svíčky, podívali jsme se na tryskající potravinářskou fontánku (skvělá, originální) a všichni byli spokojení :-)

Pak jsem dostala slušnou zásobu čokolád a bonboniér, kytaru, posledního Harryho Pottera, nějaký drobnosti pro štěstí...dědeček mi dal "fotku na památu" - no, sice fotku Palackýho, ale ta se každopádně taky hodí :-), od bráchy jsem dostala krásnou dřevěnou kočku (ta se fakt povedla) a hlavně originální přání "přát ti úspěšný získání řidičáku by bylo trochu přehnaný, tak ti přeju aspoň ať při tom zabiješ co nejmíň lidí. A ještě ti přeju ať seš taková kočka jak tato" tak jsem si říkala, jestli v tom balíčku bude nějaká barbína...ale ta číča mě fakt potěšila....no...a to by tak mhlo být všechno...pak jsme jedli dort, trubičky od babičky, zákusky, pečený kuřata a klobásky....

a ještě sem přidám fotky...až chytnu toho, kdo z počítače oddělal kabel k foťáku...

Chudáci a bezdomovci

Proč si na jeden víkend nezahrát na takové lidi, že...

Šťastný nový rok!

Jasně, vím, že je půlka února. Ale schválně jsem s tímto článkem čekala...

Pololetní prázdniny

Ze začátku to jako prázdniny moc nevypadalo, vstávala jsem ještě o hodinu dřív než do školy. Ale jinak jsem celý den strávila v Brně a celkem jsem si to užila...